Po letech restaurátorské práce jsou sochy apoštolů a evangelistů slavnostně navráceny na věžičku Notre-Dame
Po vítězství architekta Eugèna Viollet-le-Duca v soutěži na obnovu katedrály Notre-Dame de Paris bylo roku 1858 povoleno postavení nové věže, kde bylo po třech letech, v roce 1861, umístěno šestnáct soch zdobících její základnu. Navrhl je sám Viollet-le-Duc a vymodeloval je jeho dvorní sochař Adolphe Geoffroy-Dechaume. Litinové sochy potažené tepanou mědí znázorňovaly dvanáct apoštolů a symboly čtyř evangelistů (tzv. tetramorf: lev, býk, anděl a orel). Na severozápadní straně věže byl umístěn Svatý Jakub Mladší, Svatý Bartoloměj, Svatý Šimon a Lev svatého Marka (evangelisty), na severovýchodní straně pak Svatý Ondřej, Svatý Jan, Svatý Petr a anděl svatého Matouše (evangelisty). Na jihovýchodní straně věže byly rozmístěny sochy Svatého Tomáše (s podobou Viollet-le-Duca), Svatého Jakuba Staršího (Zebedeova), Svatého Pavla a orel Svatého Jana (evangelisty). Jihozápadní strana věže pak byla osazena Svatým Filipem, Svatým Matoušem, Svatým Judou a okřídleným býkem svatého Lukáše (evangelisty).
Příběh věžičky a jejích strážců. Socha lva jako varování
Pokud jsou kroky k obnově věžičky od jejího návrhu známé, ty týkající se soch nejsou zmíněny v archivech a zůstávají záhadou. Během obnovy hřebenových prvků v roce 2010 byla socha lva, symbol evangelisty Marka, sejmuta z tehdy postaveného lešení a svěřena Laboratoři pro výzkum historických památek k analýze, která ukázala korozi vnitřních železných výztuží a počínající rozpad a oddělování měděných plechů. Voda pronikající skrze roztržený obal neúprosně napadala železnou výztuž a přeměňovala ji na rez. K tomu se přidávalo chemické poškození způsobené elektrolytickou reakcí mezi mědí a železem.
První studie zaměřená na restaurování soch byla provedena v roce 2013 Benjaminem Moutonem, hlavním architektem historických památek. V roce 2014 diagnostika Philippa Villeneuvea, také hlavního architekta historických památek, odhalila špatný stav olověného krytí věžičky, zjištěný během opravy hromosvodu. Ačkoli byla dřevěná konstrukce v dobrém stavu, byly odhaleny četné mechanické poškození olova, jako praskliny, trhliny, zlomy, nárazy, deformace, uvolněné spoje, rozvolněné příchytky a nedostatky v upevnění. Na základě těchto zjištění padlo rozhodnutí provést kompletní obnovu věže.
Mistrovská obnova soch: Obnova podle Viollet-le-Duca a návrat k původní kráse
Sochy vážící téměř 140 kg a měřící až 3,40 m byly bez obtíží demontovány 11. dubna 2019. Restaurovány byly do června 2021 v regionu Dordogne a i po požáru 15. dubna 2019 zůstal restaurátorský plán z roku 2017 zachován. Pro každou sochu byl vyroben rám (kolébka), aby mohla být položena a aby se zabránilo jakémukoli zdeformování. Měděné plechy byly částečně rozebrány, aby bylo možné vyjmout vnitřní výztuž, která byla zakreslena do nejmenších detailů, a poté přezkoumána. Nejvíce poškozené nebo chybějící části byly nahrazeny identickými kusy vyrobenými kováním. Konstrukce musela dokonale kopírovat tvar sochy. Některé výztuže byly zcela nahrazeny a všechny prvky byly opatřeny kovovým nástřikem a nátěrem, aby byly trvanlivější. Od mědi byly odděleny teflonem, což eliminuje riziko elektrolytické reakce. Výztuž je uvnitř sochy upevněna pomocí malých patek, jak tomu bylo dříve, pro větší bezpečnost je však jejich počet navýšen. Rozebrané měděné obaly byly přesně zmapovány a kompletní očištění bylo provedeno mikrotryskáním pomocí prášku z meruňkových jader, aby byla odstraněna zelená měděnka a obnažen holý kov. Deformace byly opravovány kladivem a několik děr bylo zalepeno záplatami, stejnou technikou jako dříve. Úplně zachovalé plechy byly pak mezi sebou svařeny s přesností na milimetr.
Co se týče finální patiny, přáním bylo navrátit sochám barvu, kterou měly v době jejich původního osazení. Vycházelo se z prohlídky fotografií pořízených krátce po rekonstrukci Eugèna Viollet-le-Duca, které dokonale ukazují hnědou barvu soch, tmavší než je střecha. Nyní se poměr obrátil a sochy se staly světlejšími než tmavá střecha. Nová patina barvy bronzu byla předmětem několika zkoušek za studena i za tepla. Zvolená technika spočívala v nanesení první vrstvy dichromanu sodného, poté štětcem barège – sírného přípravku – a následném zahřátí letlampou. Spoje se tímto způsobem opticky ztrácejí. Na celý povrch byla pak nanesena ochranná vosková vrstva. Tato živá patina zachovává skvěle podkladové odlesky.
Cesta soch po restaurování. Od výstav po návrat na věž Notre-Dame
Sochy měly být postupně po jejich restaurování vystaveny v ambitu katedrály, avšak tento projekt se stal nemožným v důsledku požáru. Během Dnů evropského dědictví v roce 2019 byly hlava svatého Tomáše (zpodobnění Viollet-le-Duca), anděl svatého Matouše a orel svatého Jana představeny ve slavnostních sálech ministerstva kultury. Všechny sochy byly následně převezeny do Města architektury a dědictví (Cité de l’architecture et du patrimoine), kde zůstaly vystaveny až do dubna 2025, aby poté zamířily zpět na staveniště za účelem přípravy jejich znovuosazení na obnovenou věž katedrály.
Slavnostní obřad požehnání a návrat apoštolských soch na věž
V pondělí 23. června 2025 v 19h30 udělil mons. Laurent Ulrich, arcibiskup pařížský, požehnání šestnácti tepaným měděným sochám, představujícím dvanáct apoštolů a symboly čtyř evangelistů. V úvodním slově k požehnání mluvil mons. Laurent Ulrich o apoštolech, dvanácti učednících Ježíše, které si povolal, aby ho následovali a aby hlásali evangelium po celém světě. « Mezi těmito dvanácti byl také Jidáš, který Ježíše zradil noc před jeho utrpením a smrtí na kříži. Na věžičce Notre-Dame Jidáš zobrazen není – je nahrazen svatým Pavlem, který nepatřil k původním učedníkům, ale je nazýván „apoštolem národů“ díky své klíčové roli v šíření Kristova poselství po Středomoří po svém obrácení. » Dále pak mluvil o tetramorfu, zobrazení čtyř evangelistů v jejich alegorických podobách: člověk pro sv. Matouše, orel pro sv. Jana, býk pro sv. Lukáše a lev pro sv. Marka, kdy toto zobrazení, často používané v křesťanské ikonografii, vychází z vidění proroka Ezechiela (Ez 1,5) ve Starém zákoně a ze zjevení čtyř Bytostí v Apokalypse podle sv. Jana (Zj 4,7) v Novém zákoně.
Poté mons. Laurent Ulrich četl z evangelia příběh, kde Ježíš povolává dvanáct apoštolů ze svých učedníků, Evangelium podle Marka (Mk 3, 13-19). Následovalo kázání a modlitba požehnání. Po samotném požehnání soch vyslovil mons. Laurent Ulrich ještě závěrečné požehnání:
Oslavujeme tě, Pane, neboť ty jediný jsi svatý.
Ve svém milosrdenství k nám jsi poslal na svět
svého Syna, Ježíše Krista,
který je počátkem i cílem každé svatosti.
On seslal na rodící se církev
Ducha svatého – Utěšitele,
aby nás učil cestám svatosti,
aby nás poučoval s mocí i jemností,
aby zapaloval srdce věřících svou láskou
a přinášel ovoce Boží milosti.
Dnes tě, Pane, chválíme,
protože jsi dary svého Ducha naplnil
svaté apoštoly, které věřící uctívají,
když pozvednou zrak ke špici katedrály.
Kéž následují jejich příklad při následování Krista
a dosáhnou plnosti dokonalého člověka.
Kéž hlásají evangelium slovem i životem,
aniž by se báli prolít krev pro něj.
Kéž každý den nesou kříž Páně
a obětují se ve službě tobě i svým bratřím.
Kéž věrně plní své poslání ve světě,
pronikají ho Kristovým Duchem
a stále vzhlížejí k nebeskému domovu –
k tvému království, kde je přijmeš, Otče,
spolu s tvým Synem a Duchem svatým,
jeden Bůh na věky věků.
Amen.
Ve vzácném a hluboce dojemném okamžiku, kdy všichni přítomní bez výjimky, lidé nejrůznějších profesí a společenských vrstev – od vedení obnovy katedrály, přes dělníky, řemeslníky, architekty, inženýry, novináře až po štědré dárce – společně jako « jeden muž » (unisimo) pronesli slovo „Amen“, znovu zazářila hluboká a trvalá vazba francouzského národa na katolickou církev. Toto jednoduché, avšak mocné vyznání nejenže vyjadřovalo jejich jednotu ve víře a hlubokou důvěru v Boží vůli, ale také připomínalo historický význam katolické tradice, která formovala identitu Francie po mnoho generací. V tomto společném gestu se odráží živá kontinuita duchovního dědictví a nezměrná síla víry, jež spojuje minulost, přítomnost i budoucnost národa, otevírající cestu pro generace, které budou v této víře nadále růst a nést její poselství světu.
Poté se všichni, včetně Mons. Laurenta Ulricha, přemístili na vrchol provizorní budovy vedení stavby vedle katedrály, aby se ponořili do zážitku slavnostního přemístění objektu. První socha apoštola svatého Pavla byla jeřábem slavnostně vyzdvižena a umístěna před zraky všech ve věžičce. Byl to další silný okamžik korunující toto výjimečné společné úsilí. Ostatní sochy budou postupně usazeny v nadcházejících týdnech podle plánovaného harmonogramu.
Znovu v plné kráse. Symbol víry, síly a naděje spojuje celý svět
Už skoro sedm měsíců vítá opět Notre-Dame denně 30 000 věřících i návštěvníků z celého světa. Ukazuje se v dosud nevídané kráse, která je výsledkem skvěle realizované rekonstrukce a dokladem mimořádných schopností Francie. Obnova uměleckých prvků konce katedrály (sochařská výzdoba, detaily v prostoru presbytáře a apsid, …) včetně velkých opěrných oblouků bude pokračovat ještě během příštích tří let. Věž už bude brzy zcela zbavena lešení a dokončují se také práce v západní části stavby, které se následně zaměří na východní část katedrály.
Ještě je potřeba co nejdříve provést další venkovní práce týkající se sakristie, tří velkých růžicových oken katedrály a také severní a jižní fasády příčné lodě, na které se zatím hledají peníze. Hlavním sběratelem finančních prostředků na obnovu se stala Nadace Notre-Dame (la Fondation Notre Dame). Shromáždila 358 milionů eur od více než 62 000 dárců z Francie i ze zahraničí, a rovněž zásluhou americké nadace Friends of Notre-Dame, založené z iniciativy pařížské diecéze, bylo možné zahájit samotné práce.
Ředitel Fondation Notre Dame Robert Leblanc komentuje navracení soch slovy: « Vidět dnes znovu tyto sochy, které unikly požáru, je hluboce dojemný okamžik. Ztělesňují štědrost, která předcházela tragédii, a univerzální pouto k Notre-Dame. S obnovenou původní patinou jsou krásnější než kdy dřív. Je to nesmírná radost vidět je, jak znovu zaujímají své místo na pařížské obloze. » a Philippe Jost, prezident veřejné instituce Rebâtir Notre-Dame de Paris (Obnova Notre-Dame de Paris), která za celou rekonstrukci odpovídá: « Tato katedrála je symbolem, k němuž má celý svět silné pouto. ».
Alice Muthspiel je zahraniční redaktorkou Českého rozhlasu působící ve Francii
Foto: archiv autorky
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!