Letos si připomínáme 100 let od vydání encykliky Quas Primas o vládě Krista Krále nad národy, státy a společnostmi. Svátek Krista Krále vyhlásil 11. prosince 1925 papež Pius XI. zmíněným okružním listem. Tímto svátkem zdůraznil Kristův královský titul, Kristovu svrchovanost nad lidskými dějinami i nad všemi vládci tohoto světa.
Úryvek z kázání Svatého otce Benedikta XVI. na slavnost Krista Krále v roce 2012
Napodobujte Ježíše, který v ponížení před Pilátem, jak je popsáno v evangeliu, nechal zazářit svou slávu: slávu lásky až do krajnosti!
V tuto poslední neděli liturgického roku nás církev zve k oslavě Ježíše, Pána, jako Krále vesmíru. Vyzývá nás, abychom hleděli do budoucnosti, respektive do hlubin, ke konečnému cíli dějin, konečnému a věčnému Kristovu království. Na počátku, když byl svět stvořen, byl u Otce a plně zjeví své království na konci časů, až bude soudit všechny lidi. Dnešní tři čtení k nám hovoří o tomto království. V úryvku z Janova evangelia, který jsme slyšeli, se Ježíš ocitá v ponižujícím postavení obviněného před římskými autoritami. Byl zatčen, zesměšňován a nyní jeho nepřátelé doufají, že docílí jeho odsouzení k smrti na kříži. Představili ho Pilátovi jako někoho, kdo usiluje o politickou moc, jako údajného židovského krále. Římský guvernér vede vyšetřování a ptá se Ježíše: „Jsi židovský král?“ (Jan 18,33). V odpovědi na tuto otázku Ježíš objasňuje podstatu svého království a svého mesiášství, které nespočívá ve světské moci, ale ve službě lásce. Zdůrazňuje, že jeho království nesmí být v žádném případě zaměňováno s žádnou politickou říší: „Mé království není z tohoto světa… není odtud“ (v. 36).
Je zřejmé, že Ježíš neměl žádné politické ambice. Po rozmnožení chlebů se ho lidé ve svém nadšení ze zázraku chtěli zmocnit, učinit králem, svrhnout římskou moc a tak nastolit novou politickou říši, která by byla vnímána jako dlouho očekávané Boží království. Ježíš však věděl, že Boží království má zcela jinou povahu, není založeno na zbraních a násilí. A tak právě rozmnožení chlebů se na jedné straně stává znamením jeho mesiášství, ale na druhé straně představuje zlom v jeho službě: Od té chvíle se cesta ke kříži stává stále jasnější; tam, v konečném aktu lásky, zazáří zaslíbené království, Boží království. Zástup to však nepochopil; byl zklamán a Ježíš se sám uchýlil na horu, aby se modlil, aby mluvil s Otcem (srov. Jan 6,1-15). V pašijovém vyprávění vidíme, jak si i učedníci, kteří s Ježíšem sdíleli život a slyšeli jeho slova, představovali politické království, které by mohlo být nastoleno násilím. V Getsemanech Petr tasil meč a začal bojovat, ale Ježíš ho zastavil (srov. Jan 18,10-11). Nechce být bráněn zbraněmi, ale chce naplňovat Otcovu vůli až do samého konce a budovat jeho království ne zbraněmi a násilím, ale zdánlivou slabostí lásky, která dává život. Boží království je zcela jiné království než ta pozemská.
A proto je představitel moci, jako byl Pilát, udiven bezbranným, křehkým a poníženým mužem, jako byl Ježíš – udiven, protože slyší mluvit o království, o služebnících. A klade si otázku, která se mu zdá paradoxní: „Takže jsi přece král?“ Jakým králem může být člověk v tomto stavu? Ježíš však potvrzuje: „Ty říkáš, že jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, slyší můj hlas“ (18,37). Ježíš mluví o králi, o království, ale nemluví o nadvládě, ale o pravdě. Pilát nechápe: Může existovat moc, které nelze dosáhnout lidskými prostředky? Moc, která se neřídí logikou nadvlády a násilí? Ježíš přišel, aby zjevil a přinesl nové království: království Boží. Přišel, aby vydal svědectví o pravdě Boha, který je láska (srov. 1 Jan 4,8.16) a který touží nastolit království spravedlnosti, lásky a pokoje (srov. Preface). Ti, kdo jsou otevřeni lásce, slyší toto svědectví a přijímají ho s vírou, aby vstoupili do Božího království.
Toto pohled nacházíme znovu v prvním čtení, které jsme slyšeli. Prorok Daniel oznamuje moc tajemné postavy mezi nebem a zemí: „A s nebeskými oblaky přicházel kdosi jako Syn člověka. Přišel k muži vysokého věku a byl před něj přiveden. Byla mu dána moc, velebnost a království. Všechny národy a jazyky mu budou sloužit. Jeho moc je moc věčná a nikdy nebude zničena“ (7,13-14). Tato slova evokují krále, který vládne od moře k moři, až na konec země, s absolutní mocí, která nikdy nebude zlomena. Toto prorokovo vidění, mesiášské vidění, je osvíceno Kristem a v něm nachází své naplnění: Moc pravého Mesiáše – moc, která nikdy nepadne a nikdy nebude zničena – není mocí království země, která vznikají a zanikají, ale mocí pravdy a lásky. Chápeme tedy, že království, které Ježíš ohlašoval v podobenstvích a odhaloval před římským místodržitelem, je královstvím pravdy, jediným, které dává všem věcem jejich světlo a jejich velikost.
Ve druhém čtení autor knihy Zjevení říká, že i my máme účast na Kristově královské moci. Ve svém projevu k tomu, „který nás miluje a svou krví nás osvobodil od našich hříchů“, prohlašuje: „Učinil nás královstvím a kněžími, abychom sloužili svému Bohu a Otci“ (srov. 1,5-6). I zde je zřejmé, že se jedná o království založené na našem vztahu s Bohem, s pravdou, a nikoli na politickém vztahu. Svou obětí nám Ježíš otevřel cestu k hlubokému vztahu s Bohem: v něm jsme se stali pravými syny a dcerami, a tak jsme získali podíl na jeho královské moci nad světem. Být Ježíšovým učedníkem tedy znamená nenechat se unést světskou logikou moci, ale nést do světa světlo pravdy a Boží lásky. Autor knihy Zjevení pak rozšiřuje naši perspektivu a zahrnuje Ježíšův druhý příchod, kdy přijde soudit lidstvo a navždy ustanovit Boží království, a připomíná nám, že obrácení jako odpověď na Boží milost je podmínkou pro ustavení tohoto království (srov. 1,7). Toto je mocná výzva pro každého, aby se neustále znovu obracel k Božímu království, aby Bůh – samotná pravda – mohl kralovat v našich životech. Proto se denně modlíme v modlitbě Páně slovy: „Přijď tvé království,“ což znamená říkat Ježíši: Pane, dej, abychom byli tvoji, přebývej v nás, shromáždi rozptýlené a trpící lidstvo, aby v tobě všichni byli podřízeni Otci milosrdenství a lásky.
Vám, drazí a ctihodní bratři v kardinálském sboru – myslím tím zejména na kardinály jmenované včera – je svěřena tato náročná odpovědnost: svědčit o Božím království, o pravdě. To znamená vždy nechat primát Boha a jeho vůle vítězit nad zájmy světa a jeho mocností. Napodobujte Ježíše, který v ponížení před Pilátem, popsaném v evangeliu, zjevil svou slávu: slávu lásky naplno a obětování vlastního života za milované. Toto je zjevení Ježíšova království. A proto se společně, jedním srdcem a jednou duší, modleme: „Adveniat regnum tuum.“ Amen.
Bazilika sv. Petra, slavnost Krista Krále, neděle 25. listopadu 2012, úryvek z kázání
Zdroj: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!