Vít Procházka
Na prahu doby postní 2026
Na prahu doby
postní Smrtku potkal jsem
na masopustu.
Bokem od pípy
klátila se na chůdách
od střízlivosti.
Připálila si
cigaretu od sirky
vyhasnutého.
Potáhla a pak –
a pak se rozkulhala
s kosou a ke mně.
Napřáhla hnátu,
aby ji nabídla jak
lok utopenci.
Oč přijde mrtvý,
poví-li „ne“ na konto
konce bez konce?
A tak jsi tu TY,
abys podstupoval poušť,
abys krvácel,
abys skrz rány ráno
v ráno nám skácel.
Abys křísil, dával pít.
A tak jsme tu my
s vírou, jež je vírou, že
mezi hluchými
bude dopřáno sluchu
té odpovědi.
Na prahu doby
postní Smrtku potkal jsem
na masopustu.
A čtyřicet dnů…
A čtyřicet dnů budu
šprtat se mluvit
– – –
za školou mlčky.