Naděje se nikdy nevzdávejme

Doufat je luxus, který si my věřící nejen že můžeme dovolit, ale tato forma neustálé duchovní útěchy by měla být naším pomyslným štítem, který s patřičnou hrdostí nosíme neustále před sebou. Advent nám již doslova dýchá za krk, a kdy jindy má nastat čas kdy naději jako vrcholnou křesťanskou ctnost pomůžeme trochu rozproudit i v sekularizované společnosti, která ji v těžkých časech zoufale potřebuje: „Zůstaň se mnou, Pane, neboť se připozdívá a den se nachýlil – můj život plyne a blíží se smrt, soud a věčnost. Je třeba občerstvit síly, abych nezůstal stát na cestě.“ Tak se modlil svatý Otec Pio z Pietrelciny. Naší občerstvující silou je Kristus, který je stále mezi námi a mezi námi navždy bude. V nastávajícím čase adventu a Vánoc k nám Kristus přichází jako bezbranné miminko, které dokáže rozehřát mnohá srdce. V těchto časech se pro evangelizaci mnohdy zpřístupní i srdce jindy kamenná, využijme toho a stávejme se v této době horlivějšími posly kérygmatu.

Náš Pán Ježíš Kristus jako miminko obměkčuje mnohé zatvrzelé duše a jindy tvrdě agnostická či snad až ateistická společnost náhle měkne a jihne pod tlakem nekonečné Boží lásky zpodobněné v malinkém, čerstvě narozeném člověku. Nebo se mi to každý rok jen zdá? Jako by pokaždé alespoň na tento čas něco nezvyklého a nového vstupovalo do zhýčkaného a do sebe zahleděného lidského světa zaměřeného jen na výkon a majetek. Je již svět plně osvobozen a kráčí vstříc své vlastní dokonalosti? Nikoliv: „Společnost, jejíž veřejný řád je důsledně určován agnosticismem, není společností osvobozenou, nýbrž společností zoufalou, poznamenanou smutkem člověka, který je na útěku před Bohem a v rozporu se sebou samým.“[1] Když však v této vpravdě zoufalé společnosti necháme rozeznít obrazy Božího batolátka, pak i zoufalým může zazářit světlo Betlémské hvězdy na novou, skvostnější cestu, na cestu naděje, kterou všichni tak naléhavě potřebujeme. Již jednou jsem ve svém komentáři zmiňoval báseň Mana Bohuslava Reynka a znovu mi před očima svítí ony mistrovské verše: Jdeme do Betléma, nikdo nic nemá, už nebude hůře, mamon nás neomámí. Pokoj s námi.[2] Nyní tedy nastává čas, kdy se opět jako každý rok můžeme vydat na cestu toho nemít nic, nic kromě naděje (víry, lásky), která nám dává sílu žít i v zoufalých časech. Tato naděje nám září v Kristu – miminku zvláště pronikavě a s převelikou něhou, jenž rozechvívá srdce. Na této cestě nás přes veškerou snahu zaměřenou právě na toto období kalendářního roku, nemá šanci mamon omámit. Na tuto cestu ozářenou světlem můžeme v tento přicházející čas přibrat i mnohé ostatní, kteří jinak bloudí ve tmách. Ať vidí, že přes veškeré naše slabosti, přes neustálé pády, pochybení, zmatky a hřích, je právě sám Kristus tím, kdo nám svoji přítomností dává nekonečnou naději a s nadějí potom přináší i svůj pokoj. Pokoj své církvi, svému lidstvu, svému světu, kterému se narodil jako Král.

V neklidných časech jako jsou ty naše, je přeci právě Kristův pokoj tím, co můžeme nejen my přijmout s úlevou a bez pochybností. Vždyť kolem nás je tolik hledajících a pochybujících, mnozí ztrácejí půdu pod nohami a neví jak z toho všeho dál. Někteří mají to štěstí, že nemusí řešit existenciální otázky, ale i ti se třeba chtějí alespoň na chvíli zastavit, popadnout dech, ponořit se do ticha a utéci hluku neodbytné konzumní mašinérie. Právě těmto všem potřebným můžeme nabídnout obrazy novorozeného Spasitele, poklidně spícího v jesličkách.

Proto nikdy nedovolme, aby nás naděje opustila. Nedovolme tmě, aby se rozlévala v našich duších, ztišme se a naslouchejme, možná že pak zaslechneme dětský hlas, jak si spokojeně pobrukuje. Naděje musí být a je naším bytostným naplněním a nemáme-li ji, pak se Bohu vzdalujeme. Podělme se o tento krásný dar od Boha vlitý a zvěstujme naději všem kolem nás. Pokoj s námi.

 

 

 

[1] RATZINGER, Joseph. Věřit, doufat, milovat – Duchovní cvičení. Praha: Paulínky, 2010, s. 86.

[2] Bohuslav Reynek – Mana (sbírka Mráz v okně)

Novinka – možnost odběru newsletteru

Chcete si ušetřit čas při sledování nových článků na Katolických novinách?

Přihlaste se k odběru týdenního přehledu nejnovějších textů, který zasíláme každou středu ráno.

Vaše osobní údaje nikomu nepředáme a budeme je zpracovávat v souladu s našimi Zásadami ochrany osobních údajů

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme

100 Kč 200 Kč 500 Kč