Sedmý říjen je především liturgickým dnem Panny Marie Růžencové. Už méně známé je, že na tento den v roce 1950 byla církevní autoritou schválena kongregace Misionářek lásky, u jejíhož zrodu stála dnes již kanonizovaná svatá Matka Tereza z Kalkaty. Kongregaci tehdy pro kalkatskou diecézi se svolením Svatého stolce zřídil tamní arcibiskup jezuita Ferdinand Périer, původem z Belgie. Tato řeholní rodina se postupně rozšířila nejdříve po celé Indii a později Matka Tereza začala na žádosti místních biskupů otevírat domy na všech kontinentech světa. Poznala, že nejchudší z chudých, ke kterým byla zvláštním povoláním poslána, jsou i mezi bohatými. Byla si totiž vědoma toho, že největší chudobou je, když člověk nezná Krista. Proto neváhala poslat třeba k opuštěným bohatým starým manželům své sestry, aby jim naslouchaly a hovořily s nimi. Sestry se příliš nezabývají čísly o své řeholní rodině, i když ve svém ústředí v Kalkatě mají všechny údaje o domech, počtu sester a další nezbytná fakta pečlivě zaznamenány. Za 75 let existence mají sestry ve své historii také mučednice pro víru: v roce 1998 byly zavražděny tři sestry v Jemenu, v roce 1999 dvě sestry v Sierra Leone a naposledy v roce 2016 byly zavražděny čtyři sestry při útoku na domov pro staré a nemocné v jemenském Adenu. V současnosti sestry slouží například chudým ve válkou zasaženém Kyjevě nebo sdílejí hlad a vojenskou blokádu v palestinské Gaze. Svou službu konají nenápadně a s tichou pokorou, kterou jim vtiskla Matka Tereza jako vlastnost typickou pro Matku Boží.
Letošní výročí 75 let založení tohoto Božího díla navozuje otázku: jak to všechno začalo? Víme, že Matka Tereza toužila být řeholnicí od svého mládí. Od svých dvanácti let se chtěla dát Bohu ve službě chudým a stát se misionářkou. V osmnácti letech vstoupila do Institutu Blahoslavené Panny Marie, známého jako loretánské sestry. Ty ji brzy poslaly do indické Kalkaty, kde vyučovala jako jejich sestra ve škole pro dívky. S touto školou a konventem sousedila rozhlehlá slumová čtvrť. Její obyvatelé sestru Terezii přitahovali. Do této touhy být jim nablízku vstoupily zvláštní inspirace v podobě vizí a slov, které jsou později nazvány jako „founding grace“ (zakládající milost). Sestra Terezie dostala od Pána to, co nazvala „povoláním v povolání“, které úplně změnilo její dosavadní způsob života. O tom tu není třeba psát, na toto téma existují četné knihy.
Zajímavé ovšem je, že Pán sdělil sestře Terezii několik jasných podrobností, jak má začátek nového díla vypadat, které ovšem co do počtu byly skrovné. O to víc vyniká jeden misijní prostředek, který Matka Tereza dostala výslovně. Ve vizi viděla veliký dav chudých lidí a byly tam také děti. V jejich tvářích bylo vidět veliký smutek a utrpení. A Terezie, klečící u Panny Marie, slyšela, jak jí říká: „Postarej se o ně – jsou moji. Doveď je k Ježíši – dones jim Ježíše. – Neboj se. Nauč je modlit se růženec – růženec v rodinách a všechno bude v pořádku. – Neboj se – s tebou a tvými dětmi bude Ježíš i já.“ Na tomto daru sestra Terezie s důvěrou v Matku Boží vybudovala obrovské dílo. Vlastně ne ona, ani její sestry či spolupracovníci, ale sám Pán. Jak prosila druhé: „Modlete se za nás, abychom nezkazili Boží dílo.“
Foto: Zuzana Kostková, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!