Kopy hnoje, které byly nakydány na Charlie Kirka, zavražděného v USA teprve minulý týden, mi nedovolí mlčet. Jeho údajně kontroverzní výroky vyvolávají údajně nenávist a rozdělení společnosti. Spory vyvolávající v sobě nese sám význam slova „kontroverzní“. Pod tímto zorným úhlem pohledu jsou neméně kontroverzní všechny výroky z opačného názorového spektra, které rozdělily společnost v celém světě. Jejich uvádění do života způsobilo marast, v jakém se nyní nacházíme, destrukci národních států a přímé ohrožení svobody a demokracie. Má snad na svědomí tuhle bídu někdo, kdo vyzdvihuje význam rodiny pro výchovu dětí a budoucnost národa? Jakou budoucnost nese pomýlený svět, ve kterém žijeme? Možná si mnozí z nás zvykli mlčet k pojmenovávání černé bílou a bílé černou, ale musíme vzít na vědomí, že ne všichni jsou ochotní na tuhle hru na slepou bábu přistoupit.
Charlie Kirk byl podle některých diskutérů na sociálních sítích rasista. Údajně proto, že hypoteticky vyjádřil obavy nastoupit do letadla, které by pilotoval černoch. Když jsem se dívala na kontext tohoto výroku Charlieho Kirka, zjistila jsem, že fakticky hovořil o pozitivní diskriminaci, která je v odborné rovině jasně definována jako snaha zvýhodňovat dříve znevýhodněné. To má za následek, že se na některé pozice dostávají lidé, k nimž nemají dostatek odborných předpokladů. To srovnání s pilotováním letadla mělo ukázat na oprávněné obavy z následků této praxe. Nejen v USA se na některé pozice dostávají lidé nikoliv pro svoje odborné kompetence, ale pro svoji loajalitu s nastaveným kurzem. Nebo si snad někdo myslí, že v ČR jsou veškeré pozice vysokých ministerských úředníků, odpovědných za chod státu, obsazovány podle odbornosti?
Charlie Kirk vyvolal vlnu nevole také tím, když v debatě o právu na život na otázku, zda by nechal donosit dítě svoji desetiletou dceru, kdyby byla znásilněna, odpověděl: „dítě by se narodilo“. Také dezinterpretace tohoto výroku a vytržení z kontextu mě dost rozčiluje. Za prvé, ta debata byla hypotetická a hlavně řešila etickou otázku, kam až by mělo právo na život jít. Může se vám to nelíbit, ale není trestné zastávat názor, že právo na život od početí je vždy nedotknutelné. A za druhé: V Česku nedávno přinesla média zprávu o tom, že v Karlových Varech přivedla na svět dítě teprve dvanáctiletá dívka. Nezaznamenala jsem, že by se někdo nad tím nějak zvlášť pozastavoval a provolával, že měla jít na potrat. Kdo by o tom měl rozhodnout a vzít si to na svědomí? Rodiče dívky? Opatrovník dítěte? Soud? Koho z těch pohoršených zajímá, kolik dětí se v Česku stává obětmi sexuálního zneužívání a kolik dětí se ze znásilnění dívek narodilo jen za posledních deset let? Kdo se nad tím zamýšlí, když volá po rušení dětských domovů, které jsou pro tyto děti jediným útočištěm před násilím, jemuž jsou doma vystaveny?
A tak bych mohla pokračovat. Charlie Kirk byl zavražděn, ale jeho duch bude žít dál. Není síla, která by ho zašlapala do země. Ti, co se o to pokoušejí, mu nesahají ani po kotníky. Pro mne jsou diskuse kolem násilné smrti Charlie Kirka mementem k zamyšlení, jakou demokracii bych měla v nadcházejících volbách zachraňovat. Demokracie v Česku se dostávala tak dlouho do uvozovek, až v nich uvízla docela. Bude to hodně těžké rozhodování…
Foto Ch. Kirka s rodinou: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
