Rozhovor s proděkanem KTF UK Alešem Prázným
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy naplňovala po celý rok, a zejména v létě, stránky českých novin. Vy sám jste byl dvakrát v televizi a jednou v rozhlase. Jste tomu rád?
Mediální pozornost v této kauze mě nijak zvlášť netěší, ale současně je třeba zdůraznit, že celá věc je zamořena tak silným mediálním zkreslením, že je nutné se pokusit o přiblížení reálného stavu. Je opravdu pozoruhodné, jaký zájem veřejnosti, a zejména novinářů přitahuje nejmenší fakulta Karlovy univerzity. Její problémy tvoří mediálně nejprobíranější téma spojené s univerzitou – jsou dokonce viditelnější než kauza Albertov, a to přestože tam jde – a jde o to veřejným rozpočtům – o stovky miliónů až miliardy korun.
Co je tedy nyní na fakultě nového?
Na fakultu byla uvalena nucená správa. Způsob, jakým to bylo ministerstvem školství provedeno, vyvolává pochybnosti z hlediska dodržování práva a vysokoškolských zákonů. Podali jsme proto odvolání k ministerstvu a také ústavní stížnost, protože porušování zákona je zde již tak závažné, že se nelze domoci jiné právní ochrany. Jde o problém, kterému fakulta čelí již od prvního odvolání děkana Brože, jež je samo o sobě právně nejisté. Zdá se, jakoby od té doby právo na Univerzitě Karlově přestalo hrát roli.
Správcem fakulty je nyní na základě rozhodnutí ministerstva školství rektorka. Vzhledem k režimu nucené správy a vypjatosti situace na fakultě by měla činit pouze nezbytné kroky, avšak namísto uvážlivého minimalismu v rozhodování jsme svědky procesu, kdy se mění samy základy fakulty.
Jak to vypadá, když je v čele fakulty rektorka? Jaká je aktuálně situace na fakultě a co se tam děje?
Rektorka se, jak již bylo řečeno, neomezuje na kroky nezbytné k udržení fakulty v chodu. Fakultě věnuje mimořádnou pozornost a lze říci, že zavádí nové pořádky:
Odměňuje své přívržence uzavíráním pracovních smluv na dobu neurčitou, což by v současné, ekonomicky krajně nejisté situaci, kdy bude fakultě chybět v rozpočtu několik miliónů korun ročně, činit neměla. A určitě by tak nečinila, kdyby za to nesla skutečnou odpovědnost. Tu však má bohužel fakulta.
Rektorka rozpouští finanční rezervy fakulty s cílem pokrýt náklady na tyto nové pracovní závazky a odměnit osoby, které jí pomohly při převzetí fakulty. Rozhodla se zachránit existenci studijního programu Dějiny evropské kultury bez ohledu na jeho problematickou ekonomickou udržitelnost. Vzájemná přízeň fakultní opozice a rektorky se přitom ukazuje v tom, že garanti tohoto oboru, kteří až do nynějška blokovali jakoukoli snahu o nápravu situace, krátce po převzetí nucené správy předložili návrhy na úpravu akreditace ve směru jeho udržitelnosti. Také fakultní senát začal najednou dělat, co má – spolupracovat na zajištění chodu fakulty.
Rektorka rozpustila kolegium děkana a dosadila na všechna významná místa osoby spojené s obdobím správy pověřené děkanky Falátkové.
Zásadně zasáhla do výuky – hotový rozvrh byl přepracován, začátek semestru byl posunut na další týden, aby rektorka stihla prosadit žádoucí personální změny ještě před zahájením výuky. Tímto krokem byli studenti de facto postaveni do role rukojmích. Na fakultě panuje chaos a nejistota. Studentům se mění podmínky studia doslova pod rukama, což výrazně narušuje důvěru v akademické prostředí.
A co je nejzávažnější: rektorčin postup naznačuje snahu o změnu směřování fakulty. To je patrné zejména z dění kolem Vědecké rady a ze seznamu jmen kandidátů, které schválil fakultní senát. Po jejich jmenování bude fakulta plně v rukou protivníků předchozího vedení, a to proti vůli akademiků a studentů, kteří děkana podporovali. Myslím, že na místě je hovořit o nepřátelském převzetí. Současně to prokazuje, že rektorka na fakultě coby její dočasný správce vystupuje jako výrazný účastník sporu, nikoli jako ten, kdy by měl spor mírnit. Obcházena je tedy také role Velkého kancléře fakulty, jehož návrhy rektorka v zájmu svých podporovatelů a v rozporu se statutem fakulty ignoruje.
Fakultní senát s podporou rektorky právě doplnil nové členy vědecké rady. Mluvíte o změně směřování fakulty, proč je obsazení Vědecké rady důležité? Co vše může Vědecká rada ovlivnit?
Vědecká rada je jedním z klíčových samosprávných orgánů fakulty. Kromě toho, že navrhuje jmenování docentů a profesorů, také schvaluje studijní programy a funguje jako odborný garant akademické úrovně fakulty – může projednávat zásadní otázky fungování fakulty, které mají dopad na kvalitu výuky a vědy. Dá se tedy říct, že je klíčovým orgánem pro profilaci studijních programů na fakultě.
Vědecká rada má v současnosti devět členů. Přestože do řádného fungování ji chybí pouze dva externí členové, rektorka navrhla 15 (!) nových členů. Jednotlivá jména nových členů naznačují, že hlavním kritériem výběru však nebyla především odbornost, nýbrž míra ochoty zapojit se do vnitrofakultního boje proti vedení fakulty. Není tam jediný zástupce opozice vůči rektorce a vedení senátu KTF. Je to natolik průzračné, že s tím padají všechny proklamace o tom, že rektorka chce situaci uklidnit. Tímto ji spíše opět vyhrocuje a svou nucenou správu poskvrňuje příznaky aktivistického stranictví. Je třeba rovněž zmínit, že v posledních měsících byl na stávající členy vědecké rady vyvíjen silný tlak, aby z rady odstoupili a tím ztížili fungování legitimního vedení. Zároveň fakultní senát do doby, než začala vést fakultu rektorka, zcela systematicky blokoval doplnění potřebného počtu externích členů – a to ze zcela zástupných důvodů, které byly pro navržené kandidáty, jinak špičkové odborníky ve svých oborech, až urážlivé.
Podle jakého kritéria byli noví členové nominováni?
Na první pohled je zřejmé, že novými členy vědecké rady se – až na vzácné výjimky – stávají ti, kdo výrazně zasahovali do vnitřních záležitostí KTF. Tito lidé se velmi činorodě podíleli na odporu proti předchozímu vedení – někteří z nich tento odpor dokonce přímo organizovali. Nominace do vědecké rady se zdá být jejich odměnou za věrné služby rektorce při snaze o ovládnutí vzpurné fakulty. Mezi nominanty jsou i tací, kteří se dopouštěli osobních útoků a urážek rodinných příslušníků předchozího vedení. A už vůbec nemluvím o tom, že někteří z nich jsou buď ateisté, nebo přímo protivníci církve. Fakultu to výrazně posunuje na necírkevní trajektorii.
Zvláště vysoký počet nově navržených filosofů do vědecké rady naznačuje, že rektorka má zvláštní zájem o obor Filosofie a etika. Proč?
Výrazně disproporční zastoupení filosofů je opravdu pozoruhodné, zejména proto, že fakulta nemá habilitační práva pro filosofii, ani doktorské studium filosofie. Takto vysoké zastoupení je tudíž věcně těžko obhajitelné.
Obor filosofie a etika je na fakultě nový, funguje teprve od roku 2023, a lze říci, že jeho problémem je – v očích jeho nepřátel – jeho vlastní úspěch. KTF UK má dlouhodobý problém s počtem uchazečů, což má pochopitelně negativní ekonomický dopad. Když byl obor Filosofie a etika akreditován, byly právě z důvodu nízkých očekávání stran zájmu uchazečů zrušeny přijímací zkoušky. Výsledek ovšem předčil všechna očekávání – do oboru se přihlásily stovky zájemců. Přestože mnozí z nich se buď vůbec nezapsali, nebo studium brzy opustili, významná část z nich zůstala, a tím se dosti zásadně změnila atmosféra na fakultě – a samozřejmě také poměr voličů ve studentské kurii senátu, kde má obor nyní nově své zastoupení.
Důležitější ale zřejmě bude, že jeho učitelé dávali od začátku jasně najevo, že filosofie, kterou zde hodlají vyučovat, nebude poplatná době a jejím trendům: důraz bude jednak na klasická období filosofické tradice, jednak na duchovně ukotvenou systematickou filosofii, která se může stát rozumovým základem teologické spekulace. To současný intelektuální establishment nemohl přejít bez povšimnutí, zvláště poté, co se intelektuálně zdravě formovaní studenti začali aktivně a vědomě stavět na stranu svých učitelů a děkana Brože. Silná filosofie na KTF je zkrátka trnem v oku mocných. Proto byl již od roku 2023 předmětem různých ústrků a kontrol a tak je tomu dosud.
Lze tedy říci, že rektorka „trestá“ všechny, kteří se podíleli na původním vedení? Chápu, že jí původní vedení její tažení za sloučením fakult značně zkomplikovalo. Není to ale příliš málo na takové kroky? Není ve hře ještě něco jiného?
Ano, doslova. Včera odvolala všechny původní proděkany, kteří stáli za legitimním vedením fakulty, včetně mě. Já sám byl už odvolán dvakrát. Děkan Brož byl rovněž dvakrát odvolán. V tom, myslím, držíme jakýsi rekord. Akademický senát (kromě studentských senátorů) od svého ustavení jen odvolává a sabotuje – a vše, co odmítl schválit, vzápětí vytýkal vedení fakulty jako manažerské selhání. Nyní se mu otevřela příležitost pro konstruktivní jednání pod taktovkou rektorky. Myslím, že se však brzy přesvědčí o tom, že budují house of cards.
Je velmi znepokojivé, jakému tlaku čelí všichni, kdo byli jakkoliv spojeni s původním vedením fakulty. Pro ilustraci: dr. Jakubu Křížovi byla bez uvedení důvodu ukončena výuka na Právnické fakultě UK. Já sám nyní čelím snaze o vyloučení ze spolku Oikúmené. Doc. Jinek je vyzýván k rezignaci na pozici vedoucího SO ČBK, dlouhodobě čelí šikaně a zostuzování a jeho manželka byla veřejně urážena – mimochodem, právě jednou z osob, které mají nově zasednout ve vědecké radě fakulty. Děkanu Brožovi byla zakázána modlitba exorcismu, přestože je jedním z nejzkušenějších a nejvyhledávanějších exorcistů v zemi. O šikaně, které čelil a nadále čelí, včetně dobývání se do jeho příbytku policií a hasiči v době pracovní neschopnosti, ani nemluvě.
Útlak se ovšem nezastavuje u vyučujících, čelí mu dnes i studenti, kteří se otevřeně staví na stranu vedení. Studentský senátor, který hájil děkana Brože, byl jako jáhen vytlačen ze své původní farnosti, a jemu i jeho manželce bylo dokonce vyhrožováno smrtí, pakliže neopustí svoji pozici senátora. Další student byl bezdůvodně vyhazován od zkoušky. A mohl bych pokračovat…
Z těchto kroků je patrná systematická snaha o profesní likvidaci a veřejnou dehonestaci všech, kteří s původním vedením spolupracovali nebo se ho zastávali.
Kam to celé může dojít? Dlouho se mluví o slučování fakult a zdůvodňuje se to ekonomickým přínosem sloučení tří malých fakult do jedné větší.
Peníze navíc to podle mého odhadu nepřinese, v Čechách vede každá reforma vždy jen ke zvýšení výdajů.
Sloučení fakult se jeví spíš jako krok, který má sloužit především k rozvolnění vazeb s církví, o což je zde eminentní zájem. Již nyní je patrné, že ačkoliv má Velký kancléř podle Statutu KTF nezastupitelnou roli a právo být informován o dění na fakultě, rektorka jej zcela záměrně obchází. Neinformuje jej ani o krocích, které by mu měly být oznámeny. Za tímto doposud nevídaným postupem začíná být zřejmá snaha eliminovat jakýkoliv vliv církve na KTF, přestože by fakulta měla fungovat v souladu s Vatikánem, protože je podle kanonického práva vlastně malou papežskou univerzitou – a za tento vztah ručí právě Velký kancléř. Nyní se však jeho role stává spíše formální. V praxi rektorka postupuje zcela samostatně, jako by pražský arcibiskup neměl na fakultě žádnou pravomoc. Tento přístup je dalším z příkladů porušování předpisů a akademických zvyklostí, které provázejí kroky rektorky již od jara tohoto roku. Rektorka se nyní již zcela nepokrytě snaží prosadit své záměry silou, bez ohledu na platné normy a institucionální rovnováhu, a zejména bez ohledu na fakultu samu.
Rozvolnění vztahů s církví má patrně otevřít prostor pro prosazování progresivních, často vyloženě protikatolických nauk na úkor církevního učení. Myslím si ale, že architekti této změny si neuvědomují dvě závažné věci.
Jaké?
Za prvé, KTF je nejen fakultou dvojího práva, která musí dbát na principy katolické víry, ale je i podle českého práva fakultou veřejné vysoké školy, na níž se vyučuje katolická nauka. V této roli ji vlastně ani na státní úrovni nelze ničím nahradit a z toho důvodu mají také zde studenti právo na to získat právě to vzdělání, které se deklaruje, tedy katolické.
Hm, takže můžeme do budoucna čekat soudní žaloby těch, kdo chtěli na fakultě získat vzdělání v souladu s církví a nedočkali se ho. Co je ten druhý bod, na nějž progresivisté zapomněli?
Mám na mysli obecnější jev. Ve společenských institucích neexistuje vakuum. Pozice vyklizené jednou mocností jsou automaticky obsazovány jinou. Liberální teologové na fakultě se možná domnívají, že místo uvolněné po Vatikánu bude naplněno další porcí liberální teologie. Ale tak tomu nepochybně nebude. Sekulární síly, které tito lidé nyní využívají, nemají skutečný zájem na žádné teologii – uvolněné místo (a s ním spojené financování) prostě užijí k něčemu jinému. Naši liberální teologové jim už budou k ničemu a sami se budou muset poohlédnout po jiné práci. Anebo bude vakuum vyplněno ještě něčím jiným. Náboženství ve světě neustupuje: V Německu a Francii vznikají namísto kostelů mešity. Je otázka, jakým směrem se bude duchovní a církevně-institucionální vývoj ubírat u nás.
Jakou roli v tom všem sehrává rektorka? Má zde nějaké vlastní zájmy?
Rovněž rektorka je pravděpodobně pouze nástrojem širší a mocnější skupiny, které se zodpovídá. Nutno ovšem říci, že se nemusela moc překonávat – zadaný úkol si zjevně vzala za vlastní. Původně se patrně domnívala, že jí tato aktivita pomůže při snaze o znovuzvolení do funkce rektorky. Asi proto věnuje KTF neúměrně více času než záležitostem, které by měly být její prioritou, jako je například projekt na Albertově, jehož problémy se možná snažila kauzou na KTF zpočátku zastínit. Zdá se mi to jako chybný odhad.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!