Před několika dny jsem se zúčastnil odborné přednášky doc. Mgr. Roberta Svatoně Th.D. na téma Nova et vetera (Mt 13,52). Domnívám se, že obdobným způsobem probíhají reflexe na biskupskou synodu o synodalitě.
Předpokládal jsem, že synodalita je svým způsobem vzájemnost, kterou celý svůj život promýšlel a svým životem realizoval otec arcibiskup Karel Otčenášek. Vnímal ji jako dílo Ducha svatého. Ideu, tak podobnou principům Magny charty křesťanství, zaznamenané v Ježíšově horském kázaní, nazýval metodou „všeobecného katolického spřátelování, vzájemné lásky všech se všemi a především s Bohem“.
Jenže v úvodu zmíněná přednáška zřetelně otevírala cesty k zcela novému chápání klíčových témat a dogmat v katolické církvi. A moje bezprostřední reakce po jejím vyslechnutí byla: „Tak to je možné úplně všechno… Všechno, když k tomu synodálně dospějeme“.
A proto jsem přesvědčen, že do synodálního procesu je třeba aktivně vstupovat.
Když jsem začal blíže vnímat situaci v katolické církvi v Německu, kde máme mnoho přátel i díky rodákům z Koclířova, pochopil jsem, že synoda o synodalitě je potřebná k tomu, aby nedošlo k rozkolu. Neboť jak také může vypadat proces od vetera k nova? Na první sobotu v Koclířově udílí naši kněží víc svátosti smíření, než jedna německá diecéze za rok. A i papež František napsal předsedovi biskupské konference Německa dopis, ve kterém mu říká: „Vždyť máte v Německu velmi vyspělou protestantskou církev augsburského vyznání. Proč byste chtěli z katolické církve dělat další? Velkou bolestí bylo, že z 66 biskupů z Německa byli na ad limina jen čtyři ochotni poslechnout apelu papeže Františka.
Mons. Pavel Dokládal, děkan a farář v Koclířově
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!