V pondělí 15. června, na svátek sv. Víta, budou slavnostně požehnány nové varhany v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Co stavbě varhan předcházelo a kdo se na tomto projektu podílel, na to se Katolické noviny zeptaly jednoho z autorů projektu, dlouholetého regenschoriho v pražské katedrále, varhaníka, sbormistra a hudebního skladatele Josefa Kšici.
Byl jste jedním z iniciátorů výstavby nových varhan v katedrále sv. Víta. Kdo Vás v tom nejvíce podpořil?
Musím se vrátit do doby, kdy jsem do katedrály nastoupil, tedy do roku 1999. Tehdy jsem začal stavět na zelené louce. V katedrále nebyl sbor, tak jsem si ho přivedl. V té době jsem už měl za sebou léta práce na projektu staré duchovní hudby z klášterních fondů, na kterém jsem pracoval. Ještě za minulého režimu. Když jsem přišel do katedrály, usmyslel jsem si, že každý rok udělám nějakou novou mši. Katedrála má totiž unikátní archiv, který zpracoval pan biskup Antonín Podlaha. Někdy v roce 2005 jsem napsal přípis na kapitulu, že by bylo vhodné postavit nový nástroj na kruchtu v přístavbě nad hlavním vchodem, kde je krásná rozeta výtvarníka Františka Kysely podle návrhu biskupa Podlahy. Je to stvoření světa. Jednal jsem s tehdejším děkanem ohledně financí. Odpověď zněla: „Tak na to zapomeňte!“ Bylo mi jasné, že budu muset čekat. Trvalo to pět let, kdy došlo k výměně pražského arcibiskupa. Po kardinálu Miloslavu Vlkovi nastoupil pan arcibiskup Dominik Duka. Spolu s tehdejším děkanem Metropolitní kapituly u sv. Víta Ondřejem Pávkem jsme měli u arcibiskupa Duky audienci. Oba jsme mu řekli o vizi nového nástroje, a protože byl arcibiskup, později kardinál Duka tvůrčí člověk a měl velké plány, jak katedrálu oživit, tak se této myšlenky ujal. Během krátké doby podepsal dohodu s panem prezidentem Klausem o využití katedrály. V té dohodě bylo psáno, že o stavbu se bude starat stát a o mobiliář církev. A jelikož metropolitní kapitula je nejstarší právní instituce, starší než arcibiskupství, stará se o mobiliář, k němuž patří i varhany.
Jaký byl rozpočet varhan?
Pan kardinál se mě na počátku ptal, kolik budou varhany stát. Původní částka měla být nižší, ale rozpočet se nakonec zvýšil na 80 milionů. Výběrového řízení na stavbu varhan se zúčastnilo mnoho firem. Vítězná firma Gerharda Grenzinga ze španělského El Papiolu nabídla cenu 82 až 84 milionů. Pak ale přišel covid, práce se zastavily, necestovalo se a všechno se zdražilo, takže se částka velmi navýšila.
Na varhany jste vyhlásili sbírku. Jak probíhala?
Ano, byl jsem inspirován zážitkem z Francie. Kdysi při vystoupení v Paříži v roce 1983 jsem navštívil kostel svatého Eustacha a viděl jsem výstavu o tom, jak budují nové varhany. Oni na nástroj zorganizovali sbírku pod záštitou manželky tehdejšího starosty Paříže a pozdějšího prezidenta Jacquese Chiraca. Také tam měli adopci píšťal, a to mě nadchlo. Ta myšlenka mě provázela. Někdy v roce 1985 jsem seděl v Malostranské kavárně s katedrálním kapelníkem, panem Přibylem, který mi řekl, že bych po něm jednou mohl kapelnictví převzít. Byla to pro mě tehdy nedostižná představa. Pak přišla revoluce, deset let jsem dělal varhaníka u Božského Srdce Páně na nám. Jiřího z Poděbrad. A v roce 1999 jsem vyhrál výběrové řízení na regenschoriho ve sv. Vítu. Od té doby mě vize nových varhan stále držela. Když byla podepsána dohoda o využití katedrály, řešili jsme, jak do projektu zapojit národ. Tehdy byla vyhlášena sbírka a možnost adopce píšťal.
Jaká byla na sbírku odezva?
Velká. Adopce píšťal začínala u osmimilimetrových za 1000 Kč až po ty největší, pedálové, desetimetrové kovové píšťaly, které váží několik metráků, a jedna stála až 400 000 Kč. Pořádaly se i dobročinné koncerty v Rudolfinu s televizními přenosy a zájemci o adopci se hlásili.
V čem jsou nové varhany výjimečné?
Do prospektu varhan jsou vsazeny křišťálové segmenty. To je zcela originální nápad. Je to dekorativní český prvek, který symbolizuje čedičové varhany v severních Čechách. Autorem návrhu je Peter Olah, výtvarník slovenského původu. Tyto segmenty od firmy Lasvit je možné nasvěcovat a je jich cca 180. Nasvícení se provede poprvé na svátek svatého Víta, 15. 6. 2026.
Varhany mají jeden unikátní princip. Nahoře na kůru mají mechanický klávesový systém, kdy stisknutí klávesy otevírá ventil přes systém pák. Pedálová hra nohou má elektromagnetický systém. Ale mobilní hrací stůl dole v transeptu funguje celý přes optický kabel, kterým se impulz šíří nejrychleji. Stavbu pojízdného hracího stolu inicioval můj syn Přemysl, prodiskutoval vše s památkáři a udělal model, se kterým po katedrále jezdil. Celé varhany váží skoro 84 tun, kvůli jejich váze bylo třeba zpevnit svatovítský kůr.
Budete slavnostního žehnání varhan přítomen a budete hrát?
Přítomen budu v modlitbě. Jsem momentálně v pracovní neschopnosti. Bude zpívat několik pražských chrámových sborů, vybraní členové Pražského filharmonického sboru a sboru ND, zúčastní se i španělský sbor z Barcelony a přijede také architektka, která prospekt navrhla, Francesca Molina. Pro tyto velké nástroje je potřeba připravit i nové kompozice, které musejí hrát skutečně zkušení varhaníci.
Vy už jste si na nové varhany zahrál?
Na kompletní nástroj jsem si dosud nezahrál.
Co pro Vás v životě znamená dlouholetá spolupráce s takto důležitou světovou katedrálou sv. Víta?
Co to pro mě znamená? Bylo to splnění mého snu. Ale jak mi říká moje žena: „Ty jsi katedrále obětoval všechno. I rodinu.“ Děkuji své ženě, že rodina to vydržela a zůstala pohromadě, protože já jsem byl na hudbu v katedrále 25 let úplně sám. A to se promítlo do celého našeho života.
Na závěr mám ještě jednu vizi. Představuji si, že bychom postavili Bachovský nástroj do zbylého prospektu starých Gartnerových varhan a pak postavili definitivní centrální hrací stůl dole, ze kterého by se dalo hrát na všechny tři nástroje. A že by se v Praze konaly každé čtyři roky světové varhanní soutěže.
Foto: archiv J. Kšici
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
