V našich časech, kdy kulturní bouře ve společnosti nabírají až hrozivých rozměrů a přirozené manželství je pod neustále mohutnějším ideologickým útokem, považuji za vhodné obrátit se do nedávné minulosti, kdy se i přes už tehdy neustále opakované útoky nejen na manželství zdálo, že katolík má ve své církvi skutečně „sloup a oporu pravdy“ (1. Tim 3,15). Zde je několik vybraných motivů z encykliky o křesťanském manželství Casti Connubii papeže Pia XI. z roku 1930, které předkládám nejen jako svědectví, ale i jako pomoc a pomyslné světlo majáku Kristovy Pravdy, které lze následovat i v nejistých vlnobitích současnosti.
Základní křesťanskou pravdou o manželství je, že manželství stvořil a ustanovil Bůh sám (čl. 5): „manželství nebylo ustanoveno ani obrozeno od lidí, nýbrž od Boha; že je zabezpečili, upevnili a povznesli svými zákony nikoli lidé, nýbrž sám Tvůrce přirozenosti Bůh a Vykupitel téže přirozenosti Kristus Pán; že tedy tyto zákony nepodléhají ustanovením lidským (…)“. Tuto závaznou nauku o manželství koneckonců potvrdil i Druhý vatikánský koncil v konstituci Gaudium et spes (čl. 48) a stejně hovoří i Katechismus katolické církve (čl. 1603). Manželství tu bylo dříve než církev a je výsostným a svrchovaným dílem Božím. Pokud dnes někdo říká: „inu vždyť to nevadí, ať klidně stát umožní manželství pro všechny, neboť svátostného církevního manželství se to snad nedotkne a nikomu to neublíží“, hrubě tím odporuje přirozenému řádu stvoření, které je chtěné Bohem. I stát v jakékoliv době by se měl zasadit o právní a společenskou ochranu manželství: „Z toho jest již patrno, že zákonná vrchnost má sice právo a tedy i povinnost, aby brzdila, znemožňovala a trestala nepočestná manželství, která jsou proti rozumu a přírodě (…)“ (čl. 9). „A tak posvátné společenství pravého manželství má svůj zdroj i ve vůli Boží i ve vůli lidí: od Boha jest samo ustanovení manželství, jeho účel, zákony a dobra (…)“ (čl. 10). Není pochyb o tom, že jedinou možností manželství ustanoveného v řádu Božího stvoření je manželství mezi mužem a ženou, v církvi potom s důrazem na jeho jedinost: „jak pro ni dal pravzor sám Stvořitel v manželství prarodičů: chtěl, aby toto manželství bylo mezi jediným mužem a jedinou ženou“ (čl. 20). A Pius XI. jde i dál když v návaznosti na myšlenky sv. Augustina a papeže Pia VI. trvá na nerozlučitelnosti každého i nesvátostného manželství a píše: „nerozlučné je každé pravé manželství, ne pouze manželství křesťanské“ (čl. 33), kde podrobná argumentace ohledně tohoto motivu je poté rozvinuta v článku 44.
Nejjasnějším slovem a inspirací pro váhající všech časů je druhá část celé encykliky, která je neuvěřitelným způsobem aktuální i dnes a nese nepřekvapivě název Současné boje proti manželství. Pius XI. opravdu otevřeně mluví o boji, který je veden ve společnosti, v ničem neuhýbá a vše pojmenovává jasnou řečí: „ba i nejhanebnější neřesti se buď vychvalují, nebo se alespoň podávají v takových barvách, že se úmyslně vyvolává dojem, jako by na nich nebylo žádné viny nebo hanebnosti“ (čl. 46). „A tyto názory se dnes očkují lidem všeho druhu, bohatým i chudým, dělníkům i zaměstnavatelům, učeným i neučeným, svobodným i ženatým, těm, kteří Boha ctí, i těm, kteří Boha nenávidí, dospělým i mladistvým; a zvláště mladistvým se osnují nástrahy neobyčejně nebezpečné, poněvadž této kořisti je snáze se zmocniti“ (čl. 47). Paralelu k dnešní době opravdu nelze nevidět. Pius XI. také varuje před veškerými ústupky: „(…) a domnívají se, že by se měly udělati nějaké ústupky naší době alespoň v některých předpisech Božího a přirozeného zákona“ (čl. 48).
Dále v textu nacházíme i jiné paralely k dnešní době, neustále se v čase opakující, avšak už v roce 1930 zřetelně pojmenované a odsouzené papežem v článku 51: „Velice však všichni tito bloudí (…) Že však tyto smyšlenky jsou krajně nebezpečné, vysvítá také z důsledků, které z nich vyvozují sami jejich obhájci: že zákony, zřízení a mravy, kterými se řídí manželství, mají svůj vznik jedině ve vůli lidí, podléhají tedy jediné této vůli lidí a mohou a musejí prý proto býti zaváděny, měněny a odvolávány podle lidského uznání a podle měnících se poměrů.“ Jako by papež Pius XI. snad tušil, že tato jeho slova budou aktuální i v době nikoliv zase tak vzdáleně budoucí. Jeho další text v článcích 52 a 53 snad ani nepotřebuje následný komentář: „(…) někteří dospěli tak daleko, že si vymyslili nové druhy soužití, lépe prý přizpůsobené nynějším potřebám lidí a časovým poměrům, a chtějí, aby všechny byly pokládány za nové druhy manželství (…) takové snahy jsou nejen v naprostém rozporu s moderní kulturou, na které si tolik zakládají, nýbrž je to ohavná zkáza (…).“
V samotném závěru své encykliky prosí papež naléhavě biskupy, aby horlivě šířili a vysvětlovali její obsah, vedeni pastýřkou láskou a opatrností. Poté připojuje nezbytnou modlitbu i apoštolské požehnání.
Kéž je i nám dnes dán dar rozlišování toho co je z Boha a toho co z Něj není, Jeho pomoc k tomu potřebujeme bezezbytku všichni.
Zdroj: Encyklika Pia XI. o křesťanském manželství Casti Connubii, přeložil a rozčlenil ThDr. Bedřich Vašek, třetí vydání: VELEHRAD, 1948.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
