Proč křesťanství a tělovýchova? Kolik členů Orel má a měl jich více? Byli orli někdy perzekuováni? Čím je Orel výjimečný? A co vlastně orli dělají? Chcete-li nahlédnout do spolkového života tělovýchovné organizace Orel, přečtěte si rozhovor s předsedou Pospíšilovy župy, sdružující orly v Praze. Naše otázky zodpověděl Mgr. Miloš Žila, Ph.D.
Jak vypadá typická pravidelná a dlouhodobá činnost běžné orelské jednoty?
Vzhledem k tomu, že Orel má 250 jednot, odpověď na tuto otázku je složitá a asi na ni není krátká odpověď. Činnost jednot je rozmanitá, zaměřená jak na sportovní kroužky a oddíly pro děti i dospělé na týdenní bázi, na divadelní a folklorní soubory, tak na různé sportovní dny, kulturní a společenské události. Středobodem společného setkávání jsou pak různé pietní setkání a oslavy křesťanských svátků. A tak byl i Orel od počátku zamýšlen – jako sportovní a kulturní zázemí pro věřící. Tedy se záměrem rozšíření jeho činností ve společné komunitě.
Kdybyste měl srovnat Orla s jinými spolky orientovanými na výchovu mládeže – Junákem či Sokolem –, které styčné body a odlišnosti byste viděl?
Orel utrpěl silně obdobím socialismu a předtím i nacismu, kdy byla jeho činnost prakticky uzavřena, a to pod tresty vězení či fyzické likvidace. S důsledky této dlouhé proluky se pak naše organizace vyrovnávala a pravděpodobně stále vyrovnává. Náš společný kořen se Sokoly dává naší práci a činnosti podobný rozměr. Náboženství a konzervatismus jsou tím, co nás odlišuje. Co se může jevit jako jistý handicap, v dnešní době vnímáme naopak jako výhodu. Naše organizace má v tomto jasné kontury, které mohou v dnešní době s chybějícími oporami mravního a etického charakteru znamenat klidný přístav pro všechny, kteří s určitými obavami sledují vývoj naší společnosti.
Které regiony byste z hlediska vitality označil za ohniska a které naopak za okraje orelského života?
Těžištěm orelské komunity je jižní a východní Morava. To je nezpochybnitelné a je to dáno kontinuitou katolictví již od dob husitství. A pokud se vydáte do vesnic a městeček na jih Moravy, nemůžete si nevšimnout stále živoucí a tradiční lidové kultury, spojené s náboženstvím. My ale vidíme nárůst zájmu i v dalších regionech a především Praha je místem, kde je velký zájem o konzervativní myšlenky a návrat k nim. S navyšujícím se počtem členů tak získává orelská myšlenka další zájemce v celé republice.
Zapojujete do vedení jednot i mládež (mám na mysli náctileté)?
Tak jako v celé společnosti je i u nás problém konkurovat moderním technologiím a virtuálnímu světu. V tom nám nepomáhají bohužel ani média. A tak mladí lidé utíkají k idolům z YouTube a sociálních sítí. Nesmíme to ale vzdát a o mladé lidi musíme bojovat. Musíme nabízet vzory a symboly, ke kterým můžeme mládež stáhnout. Ukázat jim opravdovost a hodnoty, které jsou pro život důležité. To je zásadní úkol nejen pro Orla, ale i pro ostatní sportovní a společenské organizace. Každý dospívající, který se účastní našich akcí a zapojuje se do organizace je tím ambasadorem pro ostatní a magnetem, který je může svým osobním postojem přitáhnout.
Jednou z cest je i podpora aktivit v mezinárodní organizaci FICEP, která se zaměřuje na podporu mladých lidí. Ve spolupráci s FICEP pořádáme letní tábory a další setkání, kde se mladí z různých zemí můžou potkat, navazovat přátelství a poznávat různé kultury. Kromě organizovaných setkání hraje důležitou roli i angličtina jakožto globální jazyk komunikace. Mladí lidé dnes běžně používají angličtinu na internetu a sociálních sítích. Díky znalosti angličtiny se jim otevírá svět a můžou se snadno spojit s lidmi z celého světa, kteří sdílí jejich zájmy
Zeptám se také na obřady patřící ke spolkovému životu Orla: Jak se např. odehrává iniciace nových členů?
Co se týká iniciace, musím Vás zklamat, nejde o žádný rituální obřad, ale pouze o zapsání do formuláře o členství. Pokud se v nějaké jednotě nebo župě přijímání nových členů nějak formálně liší, o tom nevím. Nyní ale řešíme obnovu tzv. orelské stráže, která měla v prvorepublikovém Orlu určitou stavovskou prestiž, starali se o ceremoniální záležitosti, dokonce nosili i zbraně – rapíry, nebo šavle a jejich úkolem bylo například ochrana církevních hodnostářů při mších. K této tradici bychom se chtěli vrátit a pracujeme na jejím obnovení.
Rád bych se dotkl i dějinného rozměru: Mohl byste příběh Orla stručně povyprávět? Co by mě zvláště zajímalo, jsou samozřejmě počátky, pak vztah spolku k režimům, jak šel čas, a zaujal mne také milník pouti na Hostýn v srpnu 1948.
V roce 1896 byl při jednotě katolických tovaryšů v Praze založen tělocvičný odbor a obdobné jednoty pak začaly vznikat i v jiných místech při křesťansko-vzdělávacích spolcích. Roku 1904 se konal na Velehradě sjezd křesťansko-sociální strany, který přijal směrnice k zakládání tělocvičných odborů při katolických organizacích. Formálně byl Orel založen z podnětu katolické církve v roce 1909. Předseda křesťansko-sociální strany Jan Šrámek prohlásil 31. května 1909 na sjezdu v Olomouci všechny tělocvičné odbory součástí nové jednotné organizace Orel.
Pouť na Hostýn v srpnu 1948 se stala jedním z největších protikomunistických projevů tehdejší doby. Poutě se i přes zrušení spolku a sjednocení se Sokolem zúčastnilo přes sto tisíc účastníků. I přes výzvy ke klidu začali účastníci provolávat protikomunistická hesla a vyzývali k obnově Orla. Bohužel reakce tehdejšího režimu na sebe nedala dlouho čekat. V tzv. orelských procesech v letech 1948-1953 bylo odsouzeno přes dvě stě představitelů Orla k dlouholetým trestům vězení.
Vzhledem k pronásledování Orla jak za nacismu, tak za socialismu docházelo asi také ke ztrátě majetku Orla: Jaká je situace dnes?
Máte pravdu, že jak nacistický, tak komunistický režim neměly Orla v lásce. Docházelo k zatýkání i k popravám jeho členů. Majetky byly převáděny na Sokola nebo na církev nebo zabavovány. Záznamy byly ničeny, aby se nedostaly do rukou režimu. Část majetků se po revoluci vrátila do rukou orelských jednot, bohužel – i vzhledem k nemožnosti dohledat zničené záznamy – část majetků se nevrátila a zůstala v rukou nových majitelů. Částečně ale vinu nese i vedení Orla, které se po roce 1989 k vlastnictví nemovitostí nepřihlásilo. Například v Praze víme minimálně o pěti orlovnách, které se již Orlu nevrátily. Jednou z nich je i Dejvické divadlo. Nyní jednáme s příslušnými úřady o napravení historické křivdy a poskytnutí prostor, kde bychom mohli jako Orel v Praze realizovat naši činnost.
Při památném sletu r. 1922 ThDr. Jan Sedlák pronesl řeč o orelské ideji náboženské, národní a sociální: Jak chápat tu ideu náboženskou a sociální?
Projev Jana Sedláka na všeorelském sletu byl burcující. V idei náboženské označil orly za rytíře a obhájce církve. Pojal tuto otázku ryze jako boj Krista s Antikristem, boj duchovna a ateismu, v němž orlové stojí aktivně na straně víry. Toto pojetí přechází i do druhé části projevu o otázce vlastenecké, která je neméně útočná a burcující. Sedlák vidí vlastenectví na bázi katolicismu. Jiná cesta pro něj neexistuje a pranýřuje i sokoly, kteří se od víry odvrátili. Staví na spojení vlastenectví a katolické víry od doby sv. Václava až do současnosti, odmítá husitství a protestantismus jako škodlivé pro český národ.
Idea sociální je nejslabší částí Sedlákova projevu a mísí se v něm odkaz na práci církevních institucí v sociální oblasti a respektování staletého řádu a nechuť k socialistickým myšlenkám komunistů. Staví orelstvo do středu s odkazem na širokou členskou základnu, která zahrnuje všechny skupiny obyvatelstva. Dnes bychom jistě tento projev hodnotili jako poměrně útočný i třeba ve vztahu k projevům Jana Šrámka, muže kompromisu.
Poměr křesťanství k tělovýchově, to je žírná půda pro úvahy: Jak tomuto vztahu rozumíte Vy osobně?
Dlouhou dobu církev vnímala sport jako něco nevhodného, možná i hříšného. Postupně se však i v církvi začal sport vnímat jako spojení fyzické a duchovní síly. Osobně si nemyslím, že jedno bez druhého nemůže existovat. Můžeme ale chápat sport jako doplněk víry ve smyslu fyzické zkušenosti s odříkáním, odhodláním či v případě kolektivních sportů ochotou pracovat pro celek bez ohledu na osobní ambice. Ve sportu zase víra pomáhá se zvládnutím fyzické nepohody, nedostatku odvahy či při ztrátě motivace. Spojení tedy není nezbytně nutné, je však žádoucí.
Spolky se staletou tradicí obvykle udržují památku na určité persony a knihy tvořící pomyslný základ: Je tomu tak i v Orlu?
Samozřejmě. V Orlu jsou osobnosti otců zakladatelů stále připomínány a při různých jubileích se pořádají akce spojené s jejich uctěním a vzpomínkou na jejich činy. Nedávno jsme si připomněli na Velehradě výročí úmrtí našeho zakladatele Msgre. Jana Šrámka. V Resslově ulici se pravidelně účastníme pietního aktu k uctění parašutistů, kteří zemřeli po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Hlavní aktéři Jan Kubiš a Josef Gabčík byli orlové, což se málo ví. A těch osobností z řad Orla je samozřejmě mnohem více.
Vývoj početnosti orelstva prošel jistě svými vrcholky i údolími: Kdy to bylo? A jak si vedete nyní?
Největší základnu měl Orel v období první republiky, kdy sdružoval cca 140.000 členů. Zákaz činnosti za protektorátu a pak po roce 1948 orelstvo zdecimoval. V roce 1968 došlo k znovuzaložení Orla, ale normalizace vše zhatila, a tak došlo k znovuoživení činnosti až po roce 1989. Nyní nám počet členů kontinuálně roste a překročil číslo dvacet tisíc. Jsme po Sokolu druhou největší tělovýchovnou organizací v České republice.
Orel rozvíjí činnost i mimo pole sportu: Čemu se ještě věnujete?
Jak už jsem konstatoval, primární činností Orla je sport. Vzhledem ke spolkovému charakteru organizace je ale další činnost orelských jednot široce rozvětvená a sahá od ochotnického divadla přes různé vlastivědné kroužky až po rukodělné a další aktivity. Na hraně se sportovní činností pak stojí branná výchova, kterou měl Orel za první republiky jako jednu ze svých hlavních činností. Branná výchova, která by měla docílit fyzické i psychické odolnosti dětí a mládeže je aktuální i dnes, a my aktivně pracujeme ve spolupráci s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra, se kterými máme uzavřena memoranda o spolupráci na vytvoření platforem pro takové branně-sportovní aktivity, které by v praktické rovině poskytly základ pro rozvoj tělesných a psychických schopností našich dětí. A chápejme slovo brannost jako schopnost člověka bránit sebe i ostatní před hrozícím nebezpečím, a to jak ve vztahu k majetku, tak ve vztahu k osobám či vlasti.
Od 19. století plnily tělovýchovné spolky rozličné funkce podle historické situace: Má Orel dnes nějaký specifický úkol, jejž v minulosti neměl?
Dnes žijeme v době, která nám poskytuje obrovské množství svobody. Na druhou stranu nám je svoboda brána po maličkých kouscích. Svobodu ztrácíme kvůli nekontrolovanému využívání technologií. Někdy i kvůli krokům politiků, kteří nám ji berou v zájmu ochrany a vyššího dobra. Já věřím, že člověk je bytost svobodná a má rozhodovat o svém životě a skutcích. Naším úkolem je především jít příkladem dětem a mládeži. Dělat to, co kážeme, v každodenním životě. Jít osobním příkladem je ta nejvyšší hodnota ve výchově. Učit děti lásce k Bohu, k bližnímu, k vlasti. Učit je pro život. Učit je těm hodnotám, které nejsou jen pozlátkem, ale pevnou skálou, na které budou moci založit svůj život. To je naším úkolem, více než kdy dřív.
Galerie
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!