Tři sliby benediktinského mnicha jsou poslušnost, stálost a stálá proměna života. Každý z nás může svým vlastním způsobem následovat tento příklad a uvést jej do praxe tím, že se bude věnovat modlitbě, pilně studovat a s odhodláním se pustí do poctivé a tvrdé práce na obnově toho, co upadlo do beznaděje a zchátralosti.
Byl jsem kaplanem v Anglikánské církvi, když mě jeden postižený kněz požádal o pomoc s jeho invalidním vozíkem při návštěvě ostrova Wight. Tento největší anglický ostrov o rozloze 14 na 7 mil, ležící v Lamanšském průlivu nedaleko jižního pobřeží, je idylickým a často přehlíženým koutem Anglie. Naložil jsem kněze do auta a vozík do kufru a vozil jsem jej z místa na místo po celém ostrově. Jedním z míst, která jsme navštívili, bylo benediktinské opatství Quarr.
Quarr je jedinečná mnišská komunita – jeden ze dvou anglicky mluvících klášterů ve francouzské kongregaci Solesmes (vyslovuje se so-lem). Pro ty, kteří to nevědí: řeholní řád benediktinů řád se skládá z různých nezávislých kongregací, z nichž každá má své vlastní národní, historické a liturgické tradice a pastorační služby. Angličtí benediktini jsou například známí tím, že k jejich klášterům patří internátní školy, protože když byli v době pronásledování v exilu, anglické rodiny, které odmítaly přijmout katolickou víru, posílaly své syny ke vzdělání k anglickým benediktinům do Francie.
Kongregace Solesmes byla založena Domem Prosperem Guérangerem ve 30. letech 19. století jako obroda benediktinského života po francouzské revoluci. Guéranger nejen obnovil benediktinský život, ale po staletích zanedbávání a úpadku vzkřísil také gregoriánský chorál.
Násilné zvraty ve francouzské politice přinášely neustálé konflikty. Od svého obnovení byla kongregace Solesmes francouzskou vládou rozpuštěn nejméně čtyřikrát. V letech 1880, 1882 a 1883 byli mniši násilím vyhnáni, ale díky ochraně místních obyvatel se jim pokaždé podařilo do svého kláštera znovu vstoupit. Poté, během třetí republiky, byli z Francie nakonec vyhnáni i členové ostatních řeholních řádů.
Stejně jako angličtí benediktini během protestantské revoluce v 16. století uprchli před pronásledováním do Francie, tak i na počátku 20. století francouzští mniši odešli do exilu v Anglii. Nejprve se usadili ve venkovském sídle Appeldurcombe na ostrově Wight, poté se přestěhovali na severní pobřeží ostrova, kde se nacházely ruiny středověkého cisterciáckého opatství. Tam vybudovali Quarr – pojmenovaný podle nedalekých vápencových lomů (staroanglické slovo pro kamenolom: quarry) – a zůstali tam, dokud jim po první světové válce nebylo povoleno vrátit se do Francie.
Budovy v Quarru navrhl jeden z mnichů, který byl zároveň architektem. Dom Paul Bellot (1876–1944) jako významný avantgardní architekt s revolučním přístupem k sakrální architektuře. Jeho pozoruhodný a jedinečný styl nelze popsat jinak, než byzantsko-gotický s akcentem art deco. Jemné teplo vlámské cihly a hra vzorovaného zdiva dodávají celému komplexu téměř maurskou exotičnost, a přesto takový popis nedokáže vyjádřit tu posvátnou atmosféru, kterou tomuto místu vtisknul Bellot (a ovšem desítky let mnišského uctívání). Quarr působí jako malý Bethel – práh nebe, kde je závoj mezi tímto světem a tím dalším skutečně velmi tenký.
Tímto místem jsem byl okouzlen, a tak jsem se o několik měsíců později vrátil, abych zde absolvoval své každoroční duchovní cvičení. Vzal jsem si s sebou růženec, který mi dal jeden starostlivý farník, a jako protestantský chlapec, kterým jsem byl, jsem pocítil pohoršení nad takovou katolickou trofejí. Uctívání Panny Marie je přece katolickou zvláštností! Měl bych se opravdu zabývat takovou praktikou? Vzpomněl jsem si však na výrok anglického filosofa F. D. Maurice, že „člověk má nejčastěji pravdu v tom, co potvrzuje, a mýlí se v tom, co popírá“, a rozhodl jsem růženec si přibalit.
Panna Maria z Quarru mi otevřela dveře do nové sféry modlitby a duchovnosti a aniž bych zacházel do podrobností, mohu říci, že toto místo a modlitby, které jsem se tam naučil, změnily postupem času můj život. O pět let později, když jsem hledal novou farnost, ucházel jsem se o místo vikáře v Bradingu na ostrově Wight – částečně motivován touhou být někde blízko Quarru. A právě tam jsem učinil poslední kroky k odchodu z anglikánské církve; právě v Quarru v roce 1995 jsme byli přijati do plného společenství s katolickou církví.
S jistou zvědavostí jsem proto na začátku tohoto léta vnímal vnitřní nutkání vrátit se do Quarru na týden psaní a duchovních cvičení. Pracoval jsem na knize o liturgii, a tak mě lákala klášterní knihovna v Quarru, ale ozval se i jiný hlas. Výzkum bych mohl provádět prakticky v jakémkoli klášteře, tak proč si tedy dělat starosti a vynakládat náklady na cestu až do Anglie? Přesto mě po více než dvacetileté nepřítomnosti ten vnitřní hlas volal domů do Quarru. Tak jsem odjel a strávil klidný a podnětný týden s mnichy – nyní jich je už jen osm – v opatství Quarr.
Jak už to tak bývá, týden po mém návratu do Spojených států jsem měl naplánovanou návštěvu druhého anglicky mluvícího opatství v kongregaci Solesmes – Clear Creek. Historie Clear Creeku je stejně ohromující jako tradiční opatský kostel a klášter tyčící se z drsných kopců východní Oklahomy. Řeka Clear Creek, protékající hlubokým skalnatým kaňonem, rozpoutala v pionýrských časech slavnou coloradskou zlatou horečku.
Na Kansaské univerzitě v 70. letech John Senior a dva další profesoři zahájili program „Great Books“. Díky jejich komplexnímu studiu západní civilizace se řada studentů začala zajímat o mnišský život. Třicet jedna z těchto mladých mužů našlo cestu do opatství Notre-Dame de Fontgombault ve Francii, dalšího kláštera v kongregaci Solesmes. Někteří vstoupili do noviciátu v naději, že se jednoho dne stanou součástí nové mnišské základny v Americe.
Když mladí Američané dorazili, Fontgombault vzkvétal a měl tolik mladých mnichů, že museli zakládat nové kláštery; jelikož však američtí novici potřebovali získat pevnou formaci, byl projekt výstavby tradicionalistického kláštera v Americe odložen.
V roce 1991 pak Dom Antoine Forgeot, opat Notre-Dame de Fontgombault, začal podnikat průzkumné cesty do Spojených států, doprovázen jedním z původních Američanů, Domem Francisem Bethelem. Nakonec se podařilo najít pozemek v diecézi Tulsa v Oklahomě. Jednalo se o ranč ležící podél Clear Creeku. 15. září 1999 dorazila z Francie hlavní skupina zakladatelů a byl založen malý klášter Panny Marie z Clear Creek.
Zpočátku mniši bydleli ve velké srubové chatě a také v již existující stodole a stáji. Konírny se proměnily v mnišské cely a stodola se stala první kaplí. S návrhem nového kláštera byl pověřen architekt z Notre-Dame a nyní, zhruba dvacet let po jeho založení, má Clear Creek padesát mnichů – většina z nich je mladší čtyřiceti let – a románský klášterní kostel se pomalu tyčí z kopců Ozark.
Stejně jako ve Fontgombaultu, i v Clear Creeku se liturgie koná v latině a mše se slaví podle mimořádné formy. Život je zde přiměřeně asketický, první denní modlitba začíná v 5:15. Mniši pracují nejen na stavbě opatství, ale také obhospodařují rozsáhlou ovčí farmu, přijímají hosty a udržují tradiční benediktinskou rovnováhu mezi modlitbou, prací a čtením. Mniši z Clear Creeku se snaží být soběstační – obdělávají půdu, chovají hospodářská zvířata a prodávají výrobky z vlastních dílen.
Jednou jsem se s jedním benediktinským mnichem bavil o vytrvalosti benediktinů. Poznamenal jsem, že byli znovu a znovu vykořeněni pronásledováním, politickými převraty, přírodními katastrofami a náboženskými válkami, ale stále se znovu objevují, vracejí se k historickým ruinám, aby je znovu vybudovali a obnovili starobylý způsob života.
Usmál se a řekl: „Jsme jako plevel. Vždycky se vrátíme.“
Příkladem je opatství Quarr. Pronásledováni vlastní francouzskou vládou až do té míry, že byli vyhnáni do exilu, odešli, získali pozemky, znovu vybudovali klášter a nakonec, když bouře pominula, se vrátili domů. Nedávná historie Quarru je rovněž pohnutá. Problémy zevnitř oslabily komunitu, ale nyní, s novým opatem se komunita z Quarru opět vzpamatovává. Dom Luke Bell OSB zahájil stážový program pro mladé muže, kteří zde stráví dva měsíce poznáváním benediktinského života, a doufá se, že Quarr brzy zažije nový rozkvět, protože mladé muže i nadále přitahuje prastará výzva následovat Ježíše Krista cestou svatého Benedikta.
Stejně jako Clear Creek má i opatství Quarr tu výhodu, že čerpá z krásných liturgických tradic kongregace Solesmes s důrazem na gregoriánský chorál. Pro ty, kdo mluví anglicky a možná propadli anglofilii, však Quarr nabízí možnost žít tento život v krásné anglické přírodě a historické kultuře.
T. S. Eliot jako první předpověděl, že západní civilizaci zachrání návrat k mnišství. V nedávné době a mnohem podrobněji tuto myšlenku rozpracoval americký žurnalista Rod Dreher v knize The Benedict Option. Čím to je, že se Clear Creek, Quarr a další benediktinské kláštery stále znovu vzmáhají?
Jednoduše řečeno, jde o život, který je poslušný moudrosti věků, hluboce zakořeněný v západní civilizaci a přesto plný života. Tři sliby benediktinského mnicha – poslušnost, stálost a stálá ochota k obrácení a k proměně života – jsou uváděny do chodu třemi nástroji: čtením, modlitbou a prací. Tímto způsobem mniši tradici nejen studují. Oni ji žijí.
V šestém století, kdy se říše rozpadala v násilí, nemravnosti a anarchii, zaseli svatý Benedikt a jeho bratři semena uctívání, učenosti a realistické tvrdé práce do půdy, která se zdála neúrodná. Ale ta semena pomalu rostla a nakonec vykvetla do křesťanstva středověku.
Rod Dreher navrhuje, aby i ostatní následovali Benediktovu cestu, a to nejen v klášterech jako Quarr a Clear Creek, ale také v rodinách, školách, farnostech a diecézích. Ve všech těchto společenstvích můžeme každý svým způsobem následovat Krista v poslušnosti, stálosti a proměně života, a to tak, že se budeme věnovat modlitbě, ponoříme se do knih při pilném studiu a vyhrneme si rukávy při poctivé, tvrdé práci na obnově toho, co upadlo do zoufalství a zchátralosti.
Foto: archiv autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
