Dopisy čtenářů:
V deníku Referendum.cz vyšel článek autora Víra Massare: Šance vrátit pražským lidovcům lidskou tvář (https://denikreferendum.cz/clanek/238609-sance-vratit-prazskym-lidovcum-lidskou-tvar).
Článek, i když Jan Wolf odstoupil z kandidátky KDU – ČSL, na něj nepřiměřeně, z pohledu mne jako čtenáře až chaoticky útočí. Přes argumentační nepřehled čtenář ale chápe, že text článku vyčítá Janu Wolfovi:
- že snížil jízdné v Praze,
- že se postavil proti hazardu,
- že se zúčastnil zádušní mše svaté za Ch. Kirka,
- že se účastnil Pochodu pro život.
Text pro nás není v několika odstavcích ani dost jasný, ale chápu, že je velmi jednostranně kritický. Podporuje pozice LGBTIQ+ a svobodu matky rozhodovat o svém těle, tedy o životě svého počatého dítěte a o nadvládě mužů.
Nastíníme myšlenky, které ve mně text článku vyvolal:
- Snížení jízdného v MHD v Praze rozhodně není krok proti lidem ani proti ochraně životního prostředí. Naopak, může být motivací k tomu, aby Pražané i návštěvníci města využívali více MHD než individuální dopravu, většinou automobily. Myslím, že u člověka, který se hlásí k ideálům strany zelených by to mělo vyvolávat sympatie, nikoli kritiku.
- Ani omezení hazardu nelze označit za krok proti lidem, nejvýše proti riziku promrhání peněz, kterých pak pro rodinu zůstává více.
- Pokud je někdo zavražděn a slouží se za něj zádušní mše svatá, význam tohoto aktu platí pro jeho posmrtný život – pokud někdo v posmrtný život nevěří, tak akt zádušní mše svaté by pro něj měl být bezpodstatnou fikcí. Ani zde nerozumím, proč se tak mnoho hněvat.
- Účast na pochodu pro život, který vyjadřuje ochranu nenarozených dětí před potratem a který článek interpretuje jako snahu omezit právo ženy nakládat se svým tělem. Interpretace je i z vědeckého hlediska přinejmenším sporná, vždyť i počatý plod má svůj vlastní genetický kód, tudíž není plně tělem matky, i otec má na DNA dítěte podíl a nadto i Otec Bůh.
Text je, dle mne, příliš útočný, až příliš připomínající propagandu německého nacismu. I Židé byli ve veřejném prostoru deklasování, a poté odváženi do koncentráků jeden po druhém. Postupný proces tak směřoval k tomu, aby si „společnost zvykla“ a přijala jako normu „pronásledování“ – a víme, jak toto vše tragicky končilo. Jde o diskriminaci etnické či náboženské skupiny.
Je zajímavé, že v této době současně probíhá jakýsi „puč“ na KTF. Osobně mně před časem odpověděla bývalá rektorka UK, paní prof. MUDr. M. Králíčková v tom smyslu, že věc KTF jde spíše mimo ní. Poté se ukázalo, že je vše jinak, když usedla sama do vedení KTF.
Objevily se dva protiproudy: jeden respektující stávající řád, který představují spíše studenti, a druhý proud příliš liberální, představovaný částí pedagogů.
Posledním aktem liberálního proudu je – po rozsudku Nejvyššího správního soudu o dočasném navrácení děkana doc. Jaroslava Brože do funkce do konečného soudního rozhodnutí – volba jiného děkana KTF, dokonce podle názoru současného rektora UK protiprávní.
Další zbytečně agresivní věcí je v této době pomalování Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze – kříž rovnítko svastika – a kostela sv. Václava v Praze, kde je nasprejován kříž plus Davidova hvězda rovná se svastika. Je zřejmé, že většina lidí toto sgrafito vnímá jako kříž – křesťanství, Davidovu hvězdu – židovství a svastiku shodnou s nacismem. Interpretace je sice chybná, ale u naprosté většiny lidí jednoznačně takto vnímaná. Ve skutečnosti autor nenakreslil nacistickou formu pravotočivé svastiky – tedy hákový kříž, ale svastiku levotočivou, která je starým symbolem slunce, ochrany a štěstí. V pravotočivé podobě mužského symbolu byla zneužita německými nacisty v pootočené podobě o 450 a v Evropě je takto jednoznačně chápána ve všech podobách.
Použití svastiky v původní, dokonce levotočivé podobě může ukazovat na úmysl jednoznačně označit křesťanství i judaismus za totalitní systémy, srovnatelné s nacismem, a současně se vyhnout trestnímu stíhání za propagaci nacismu poukazem na to, že použitý typ svastiky neukazuje na nacismus, ale slunce, ochranu a štěstí.
Pokud tomu ale opravdu tak je, jde o jev velmi nebezpečný.
Jde o tuto zemi, kde mariánských sloupů je bezpočet a mariánská úcta je zakořeněná v paměti národa, který se v těžkých dobách vždy utíkal k Panně Marii a ke sv. Václavu a má zkušenost, že pomoc a ochrana lidí i země přišla. Vybavuje se mi věta: „Kdo do nebe hodí kamenem, spadne na něj mlýnský kámen“.
Proto si dovoluji požádat lidi dobré vůle, kteří by vnitřně souhlasili, aby se upřímně ztotožnili s myšlenkou prosby za odčinění urážky Panny Marie – naší Ochránkyně – a sv. Václava. Panna Maria vždy ochraňovala a ochraňuje, pokud ji požádáme, každého z nás, naše rodiny a naše blízké před neštěstími, nemocemi, hladem a náš národ před válkou.
Děkujeme za pozornost.
Mgr. et Ing. Josef Pejřimovský Ph.D.
Mgr. et Mgr Jitka Pejřimovská, Ph.D.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
