To uvedl pro Katolické noviny pomocný pražský biskup a generální vikář Mons. Zdeněk Wasserbauer.
Byl jste u kardinála Dominika v jeho posledních chvílích a podal jste mu svátost pomazání. Jak ji pan kardinál přijal?
Byl jsem moc rád, že jsem během této jeho těžké několikatýdenní nemoci mohl už podruhé udělit panu kardinálovi svátost pomazání nemocných. Tentokrát bohužel nebyl při vědomí, protože po náročné operaci v sobotu večer zůstal v umělém spánku.
Dominik kardinál Duka byl i po skončení v úřadu pražského arcibiskupa velmi aktivní a překypoval energií. Byl pro Vás jeho odchod stejně nečekaný jako pro řadu lidí?
Víte, u člověka, kterému je přes 80 let, by jeho odchod z určitého pohledu neměl být zas až tak velkým překvapením, vzpomeňme přece na slova žalmu 90: „Našich let bývá úhrnem 70, u toho, kdo je při síle, 80, atd.“ Na druhé straně pro mne jistě jeho odchod překvapením byl. Vím, jaký byl otec Dominik bojovník, tak jsem si opravdu myslel, že to „vybojuje“ a že se z toho i přes zřejmě dlouhou rekonvalescenci nakonec dostane. Koneckonců ještě v sobotu odpoledne doslova sršel energií a nápady a plány. A pak také vlastně nebyl předtím vážně nemocný. Naopak, v jeho věku stíhal neuvěřitelně mnoho akcí a byl velmi činný.
Čím Vás osobně kardinál Dominik nejvíce ovlivnil?
Je toho opravdu mnoho, tak zmíním jen jednu skutečnost. Nejvíce mne otec Dominik asi oslovil svojí až do smrti přetrvávající vitalitou; zájmem o všechno, co se děje ve světě, v naší společnosti i v církvi; chutí bojovat a nevzdávat se, i když schytával různé rány; neúnavností a nezlomností.
V čem byla jeho síla a co nejdůležitějšího bychom si z jeho života, podle Vás, měli pamatovat?
Jistě měla velký vliv genetika a příklad jeho táty. V době, kdy jsou otcové většinou jen kritizováni, je toto myslím velmi oslovující. A pak také on byl především člověkem hluboce věřícím a oddaným Bohu a také milujícím církev. Nikdy jsem u něho nezaznamenal nějaké pochybnosti ve víře, čímž netvrdím, že nemohl prožívat své temné noci.
Pražské arcibiskupství připravuje rozloučení s kardinálem, což je určitě náročný organizační úkol. Jak se na pohřeb připravujete Vy?
Kromě některých konkrétních úkolů, kterými jsem byl pověřen, se za otce Dominika snažím často modlit. Na pohřeb se vlastně také těším, protože věřím, že to bude velká slavnost, velká oslava významného muže naší církve, při které – tak, jak to při těchto příležitostech bývá, – zažiji jistě mnoho hezkých setkání a rozhovorů s lidmi, se kterými se běžně nevidím. Také se mi v těchto dnech honí hlavou různé momenty, které jsme spolu v uplynulých letech prožili. A v neposlední řadě docela dost času zaberou rozhovory s lidmi o zemřelém nebo odpovědi na dotazy, jako jsou třeba tyto Vaše 😊. Nesmím ale přitom zapomínat také na své pracovní povinnosti, kterých není málo.
Foto: archiv autorky
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!