Kněz a mluvčí pana kardinála Romuald Štěpán Rob byl u umírajícího Dominika kardinála Duky do poslední chvíle. S Katolickými novinami se podělil o své pocity a svůj vztah k jednomu z nejvýraznějších představitelů polistopadové české katolické církve.
Byl jste u otce kardinála do posledních chvil jeho pozemského života. A dal jste mu i svátost pomazání. Jak ji pan kardinál přijal?
Svátost pomazání nemocných udělil panu kardinálovi pomocný biskup pražské arcidiecéze Zdenek Wasserbauer v pondělí dopoledne. Není tajemstvím, že se pan kardinál jako bohoslovec – student teologie účastnil křtu pana biskupa Zdenka, coby malého dítka na Vysočině. Od soboty večera byl pan kardinál – otec Dominik – uveden do umělého spánku kvůli komplikovaným operacím. Ale již mnohokrát předtím přijal tuto svátost se soustředěností a s žízní přijmout všechno, co obsahuje.
Víte, co se zdravotně tak zkomplikovalo, že se pan kardinál musel po dvou dnech do nemocnice vrátit?
Když jsme jej ve čtvrtek minulého týdne přiváželi z nemocnice, měli jsme za to, že je již zdráv a zahojen. Ale objevily se komplikace, které jsou vlastní věku, ale i jeho prodělaným nemocem v mládí a také se na jeho zdravotním stavu podepsalo věznění v 80. letech v komunistickém vězení v Plzni na Borech. Jednalo se o zažívací potíže, které se také objevily znovu v 90. letech.
Co ve Vašem životě kardinál Dominik znamenal, jaké v něm měl místo?
Pan kardinál – otec Dominik – jak mu nejbližší říkali, byl skutečně otcem, učitelem, mentorem, osobním koučem. Miloval historii a současnost natolik, nakolik rozkrýval návaznost na minulost a potřebu objevovat kořeny kulturní, osobní a církevní. Největší jeho láskou byla Bible, zejména Starý zákon a doba proroků. Všem doporučoval k četbě mimo jiné proroka Jeremiáše od Franze Werfela. Prorok je někdo, kdo má jizvy ve tváři i na srdci.