V souvislosti s nedávným výročím únorového komunistického převratu v Československu 1948 a odporem proti zločinnému režimu připomínáme dnes polský Národní den památky prokletých vojáků (Żołnierzy Wyklęty). V Polsku se 1. března konají bohoslužby a památná shromáždění věnovaná prokletým vojákům, příslušníkům Zemské armády (AK – Armia krajowa), kteří bojovali za 2. světové války proti německým okupantům a poté, v mírové době, proti polským komunistickým bezpečnostním složkám a proti Rudé armádě přítomné na území Polska. Těmto hrdinům svobodného Polska jsme se už v našich novinách věnovali.
Nová poválečná komunistická Polska ludowa (Lidové Polsko) se stala satelitem Stalinova Sovětského svazu. Polští vlastenci, kteří svůj boj vedli jménem Matky Boží Čenstochovské a Matky Boží Ostrobranské, byli pronásledováni, zatýkáni, mučeni a popravováni. Pro svůj osudový, mnohdy beznadějný boj byli tito válečníci nazýváni prokletí vojáci. Byli postrachem komunistů a zrádců vlasti. V podmínkách komunistického totalitního státu museli zvolit partyzánský podzemní boj ve městech, na venkově i v lesích. Přepadávali sídla polské komunistické strany a policie, osvobozovali politické vězně, trestali komunistické zločince a udavače výpraskem i popravami. Nebáli se husarských kousků. Takových skupin, jakými byli u nás Tři králové (Mašín – Balabán – Morávek) za okupace nebo poválečná skupina bratří Mašínů, bylo v Polsku velké množství.
Národní den památky prokletých vojáků se koná 1. března. Je to symbolické datum – v tento den roku 1951 ve věznici Mokotow ve Varšavě komunisté střelbou do hlavy zavraždili členy IV. hlavní rady Sdružení Svoboda a nezávislost (WiN) – předsedu WiN plukovníka Łukasze Cieplińského (odbojářské přezdívky Plouh, Ludwik) a jeho nejbližší spolupracovníky: Adama Lazarowicze, Mieczysława Kawalce, Józefa Rzepku, Franciszka Blaťeje, Józufa Batoryho a Karla Chmiela. Jejich těla komunisté pohřbili na neznámém místě. Byli posledním vedením celostátní organizace Zemské armády fungující od roku 1945. Byli zatčeni mezi listopadem 1947 a únorem 1948. Prošli extrémně barbarským vyšetřováním.
I v Polsku s výraznou rolí katolické církve, v zemi s vyvinutým smyslem pro historickou paměť a vlivnými konzervativními vlasteneckými politickými hráči museli zastánci protikomunistických odbojářů po převratu dlouho usilovat o celostátní uznání svátku prokletých vojáků. Těmto snahám překáželi postkomunisté v levicových stranách, mnozí bývalí funkcionáři komunistické Sjednocené polské strany pracujících, která s celým represivním aparátem antikomunistický odboj potírala.
Odbojářská a vojenská sdružení, četné vlastenecké organizace, vědecké a vzdělávací instituce, přátelé a rodiny těch, kteří bojovali, byli zavražděni v komunistických věznicích nebo již zesnuli, tloukli po léta na mnoho dveří a požadovali, aby svobodné Polsko konečně vzdalo čest svým nejlepším synům. Roky čelili mlčení. Odpověď nepřicházela.
Po roce 2005 se naděje začaly naplňovat. Hlasy veteránských vojenských sdružení začaly získávat stále větší podporu. Předseda Institutu národní paměti Janusz Kurtyka dal tehdy těmto snahám silný impuls a celý proces urychlil. Iniciativu podpořil tehdejší prezident Polské republiky Lech Kaczyňski. Tento státní svátek jako poctu vojákům druhého odboje stanovil Polský sejm 3. února 2011.
Zdroj: Institut Národní paměti Polska