Papež se jasně vyslovuje na obranu nenarozeného života a odmítá „katolické“ politiky americké Demokratické strany, kteří souhlasí s potraty.
Papež Lev XIV. nedávno apeloval na katolické politiky, aby své činy sladili s učením Církve o svatosti života. Papež Lev rozhodně odmítl bludné představy a připomněl katolickým politikům, kteří ačkoli se označují za „osobní zastánce pro-life“, přesto hlasují pro potraty: „Občan, který je zároveň politikem, nemá být vnitřně rozpolcen: není na jedné straně politik a na druhé křesťan. Je to spíše politik, který pod Božím pohledem a svým svědomím žije své povinnosti a odpovědnost křesťanským způsobem,“ řekl papež.
Politici jsou proto povoláni posilovat svou víru a prohlubovat své poznání nauky – zejména sociální nauky –, kterou Ježíš učil, a uskutečňovat ji při plnění svých povinností a při sestavování zákonů. Její základy jsou v souladu s lidskou přirozeností, s přirozeným zákonem, který může poznat každý, včetně nekřesťanů a nevěřících. Nesmí se proto bát je prezentovat a přesvědčivě hájit. Je to nauka o spáse, která usiluje o dobro každé lidské bytosti, o budování pokojných, harmonických, prosperujících a smířených společností. Svatý otec apeluje na politiky: „První – a jediná – rada, kterou vám dám, je tato: stále těsněji se spojujte s Ježíšem, žijte jím a vydávejte o něm svědectví. /…/ V některých západních společnostech, kde jsou Kristus a jeho církev marginalizováni, často ignorováni a někdy zesměšňováni, politikům pouze jednota s Ježíšem – ukřižovaným Ježíšem! – dodává odvahu trpět pro jeho jméno.“
Papež dále hovoří k politikům: „Váš závazek je více než jen osobním obohacením, má velký význam a přínos pro muže a ženy, kterým sloužíte. To je o to chvályhodnější, že ve Francii není kvůli sekularismu, který je někdy špatně chápán, snadné pro volené představitele jednat a rozhodovat v souladu se svým přesvědčením při výkonu veřejných funkcí.
Vykoupení, kterého Ježíš dosáhl svou smrtí a zmrtvýchvstáním, zahrnuje všechny dimenze lidského života: kulturu, ekonomiku a práci, rodinu a manželství, úctu k lidské důstojnosti a životu, zdraví, komunikaci, výchovu a politiku. Křesťanství nemůže být redukováno na pouhou soukromou zbožnost, protože zahrnuje způsob života ve společnosti, který se vyznačuje láskou k Bohu a k bližnímu, který v Kristu již není nepřítelem, ale bratrem.
…
Biskup Blanchet mě poprosil o radu. Mou první a jedinou radou je stále více se spojovat s Ježíšem, žít ho a vydávat o něm svědectví. Veřejný činitel nemá být vnitřně rozpolcen: není na jedné straně politik a na druhé křesťan. Je to politik, který před Božím zrakem a svým svědomím žije své povinnosti a odpovědnost křesťanským způsobem!
…
Jsem si vědom toho, že otevřeně křesťanské nasazení služebníka není snadné, zejména v některých západních společnostech, kde jsou Kristus a jeho církev marginalizováni, často ignorováni a někdy i zesměšňováni. Jsem si také vědom tlaků, stranických omezení a „ideologické kolonizace“ – abych použil výstižný výraz papeže Františka –, kterým jsou politici vystaveni. Potřebují odvahu: odvahu říci „Ne, nemohu!“, když je v sázce pravda. Také zde jen pouto s Ježíšem – ukřižovaným Ježíšem! – dává odvahu trpět pro jeho jméno. Svým učedníkům řekl: „Ve světě jste v tísni; ale buďte stateční: dobyl jsem svět.“ (Jan 16:33).
Snímek: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
