Předkládáme našim čtenářům další slova papeže Lva XIV., která zazněla v rozhovoru pro Crux Now Media. První část jste si mohli přečíst ráno.
Svatý otec o zneužívání v církvi:
Myslím, že toto je skutečná krize, ta druhá tolik ne — finanční. Ale církev se jí nadále věnuje, protože není vyřešena, chcete-li, a bude to i nadále vyžadovat čas, protože s oběťmi je třeba zacházet s velkým respektem a s pochopením, že ti, kdo utrpěli velmi hluboká zranění v důsledku zneužívání, tato zranění někdy nesou po celý život. Bylo by naivní z mé strany nebo ze strany kohokoli jiného si myslet, že když jsme jim poskytli nějaké finanční odškodnění nebo jsme vyřešili záležitost tím, že jsme dotyčného člověka zbavili funkce, že tím ta zranění prostě zmizí.
A proto je především zapotřebí opravdová a hluboká citlivost a soucit s bolestí a utrpením, které lidé zakusili z rukou církevních služebníků — ať už to byli kněží či biskupové, laici, řeholníci, muži či ženy, katecheti atd. To je problém, který je mezi námi, a myslím, že je třeba k němu přistupovat s hlubokým respektem.
Zároveň — a to je jeden z komplikujících faktorů v této záležitosti, o které lidé začínají mluvit stále více — i obvinění mají svá práva a mnozí z nich se domnívají, že tato práva nebyla respektována. A statistiky ukazují, že více než 90 % lidí, kteří vystoupí a vznesou obvinění, jsou skutečné oběti. Říkají pravdu. Nevymýšlejí si to.
Ale zároveň byly prokázány i případy nějakých falešných obvinění. Byli kněží, jejichž životy byly kvůli tomu zničeny. A zákon existuje — ať už mluvíme o občanském právu nebo církevním právu — aby chránil práva všech lidí.
Aby bylo možné mít — pokud možno — spolehlivý systém spravedlnosti, který respektuje práva všech, vyžaduje to čas. A jednou z věcí, na které mnohé oběti upozorňují, je otázka, proč tyto procesy trvají tak dlouho. Jenže — žijeme v Itálii, já jsem žil v Peru, a dokonce i ve Spojených státech — mnoho soudních procesů trvá roky a roky, a to je prostě fakt.
To, že oběť vystoupí a vznesla obvinění, a že toto obvinění je podle všeho přesné, nesnímá presumpci neviny. Takže i kněz musí být chráněn, obviněný člověk musí být chráněn a jeho práva musejí být respektována. Ale už jen samotné vyslovení této skutečnosti je pro oběti někdy zdrojem ještě větší bolesti.
Takže jsme v určitém sevření. A církev se jistě pokusila vytvořit — chcete-li — nové předpisy, které by zároveň urychlily proces a respektovaly zvláště to, o čem zde mluvím: oběti, jejich bolest a jejich právo na uznání této bolesti a na určitou reakci ze strany církve. Ale zároveň je otázkou i respekt vůči obviněnému, chcete-li, ochrana práv obviněné strany.
Existuje také něco, co se stalo stále běžnějším: že oběti hledají uzdravení a chtějí vystoupit a mluvit o své bolesti. A to je podle mě pro ně velmi zdravé, ale církev dosud vždy nenašla ten nejlepší způsob, jak to — chcete-li — s nimi zpracovat. A to je další výzva.
Myslím, že mnozí z nás jsou možná stále — chcete-li — začátečníky, kteří se teprve učí, jakým způsobem nejlépe vyjít těmto lidem a jejich bolesti vstříc. A myslím, že právě v této oblasti stále potřebujeme pomoc odborníků, kteří by nám s tím pomohli a dokázali obětem vyjít vstříc. A taková je tedy nyní situace.
Myslím, že papež František měl v některých ohledech velmi dobrý vhled do tohoto problému — uznal důležitost této otázky, ale zároveň si uvědomil, že otázka sexuálního zneužívání se nemůže stát ústředním tématem církve. Církev má své poslání. Na cestě byli lidé hluboce zraněni a my se jim budeme snažit co nejlépe věnovat a doprovázet je.
A i oni jsou součástí církve — ti, kdo si to přejí. Znám lidi, kteří církev opustili kvůli bolesti, kterou utrpěli, a jejich rozhodnutí je třeba respektovat.
Ale zároveň má církev také poslání hlásat evangelium. A díky Bohu, naprostá většina lidí, kteří jsou církvi oddáni — kněží i biskupové, řeholníci — nikdy nikoho nezneužili. Takže nemůžeme — chcete-li — zaměřit celou církev výhradně na tuto otázku, protože by to nebyla autentická odpověď na to, co svět hledá, pokud jde o poslání církve, o němž jsme mluvili dříve. To je opravdu těžké postihnout, protože někdo, komu sexuální zneužívání často hluboce zranilo nebo dokonce zničilo život, může vnímat jen tuto skutečnost.
A proto je třeba je respektovat a doprovázet. Ale v církvi je mnoho dalších lidí, kteří mají také právo být doprovázeni v tom, co právě prožívají, a církev musí být i s nimi. Takže je to další z mnoha výzev, s nimiž se snažím najít způsob, jak se vyrovnat.
Zdroj: rozhovor pro Crux Now Media, YouTube
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
