Blahoslavený Petr Pavel Oros, svědek společenství v rozděleném světě

V sobotu ráno 27. září se v Bilkách na Ukrajině konala božská liturgie s blahořečením kněze, který byl umučen za komunistického režimu a zabit v roce 1953 ve věku pouhých 36 let. Kardinál Grzegorz Ryś, zastupující papeže Lva, připomněl, jak se nový blahoslavený stal mostem uprostřed rozdělení a konfliktů.

„V dnešním světě, rozervaném hroznými válkami, rozdělenějším než kdykoli předtím, kde lidé ztratili schopnost se skutečně setkat a trpí hlubokou osamělostí, potřebujeme lidi opravdového setkávání a společenství, jako byl otec Petr Pavel Oros,“ těmito slovy popsal polský kardinál Grzegorz Ryś, lodžský arcibiskup a papežský legát, kněze mukačevské eparchie byzantského obřadu, zavražděného pro víru bezbožeckými komunisty. 

Tuto dlouho očekávanou událost – opakovaně odkládanou jak kvůli válce na Ukrajině, tak kvůli smrti papeže Františka – připomněl i papež Lev XIV. během audience na náměstí svatého Petra. Papež Lev XIV. v den blahořečení požádal o přímluvu nového ukrajinského blahoslaveného, ​​„aby milovaný ukrajinský lid navzdory tragédii války vytrval s neochvějností ve víře a naději.“ Papež prohlásil, že duchovní, který pocházel z Mukačevské eparchie, byl v roce 1953 zavražděn z náboženské nenávisti. Pochválil vytrvalost řeckokatolického kněze, který zemřel ve věku 36 let: „Když byla řeckokatolická církev zakázána, zůstal věrný Petrovu náměstku a odvážně vykonával svou službu v tajnosti, přestože si byl vědom rizik.“

Slavnostní obřad blahořečení v západoukrajinské obci Bilky, která má 8 000 obyvatel, vykonal polský kardinál Grzegorz Rys, arcibiskup lodžský. Kromě ukrajinských řeckokatolických biskupů se zúčastnili tři řeckokatoličtí biskupové z Maďarska a řeckokatoličtí biskupové z dalších částí Evropy a z Ameriky a také několik římskokatolických biskupů, včetně Jánose Székelyho, předsedy Maďarské katolické biskupské konference. Blahořečení oslavilo také několik stovek kněží a několik tisíc věřících. Kardinál Ryś na slavnostním ceremoniálu zdůraznil, že Petr Pavel Oros je známý pouze díky vzpomínce věřících, protože se nedochoval jediný jeho písemný text. Když o něm lidé mluví, hovoří ihned o jeho milosrdenství, pokoře a laskavosti – teprve poté jeho mučednictví. „Život Petra Pavla Orose byl sám o sobě nesením kříže,“ řekl kardinál.

Život poznamenaný charitou

Když kardinál Ryś hovořil o novém blahoslaveném, kterého komunistický režim zabil v jeho pouhých 36 letech, vyprávěl o jeho krátkém, ale hluboce smysluplném životě, zcela zasvěceném dobru, milosrdenství a lásce k bližnímu. „Dnes prohlašujeme za blahoslaveného mučedníka, pro kterého kříž nebyl jen smrtí, ale celým jeho životem,“ zdůraznil kardinál a vyzdvihl Orosovu hlubokou víru a spiritualitu s tím, že jeho kolena byla „z tolika modliteb ztvrdlá jako chodidla“. Zemřel na kolenou a nesl Nejsvětější svátost nemocnému.

Učení příkladem

Kardinál dodal, že „neučil psaným slovem, ale svým životem, svým příkladem.“ Žádná z jeho mnoha homilií ani katechezí se v písemné podobě nedochovala. A přesto si mnozí stále pamatují jeho konání dobra. „V otci Orosovi,“ pokračoval papežův legát, „se chudoba a láska „spojily v jeden postoj, jako dvě strany téže tváře. Byl chudý, protože dával, a dával, protože věděl, jak být chudý.“ Na farách, kde žil, „nebyl nic než prostý stůl a pár židlí“. Všechno, co dostal, rozdal – objímal lidstvo „ve všech jeho potřebách: od nejhlubších a duchovních až po ty nejzákladnější a materiální“. Věřil, že ti, kteří to potřebují, by měli „vždy dostávat to nejlepší, to nové“.

Projevování milosrdenství v dobách války

Kardinál Ryś se zamyslel nad světcovým příkladem a promluvil k ukrajinským věřícím s mocným a aktuálním poselstvím: „Vy, kteří jste po mnoho let snášeli agresi a válku; vy, kteří jste ztratili nejen své domovy a majetek, ale i to, co je neocenitelné – životy a zdraví svých blízkých i sebe sama – je pro vás přirozené očekávat pomoc a podporu od všech.“ Dodal však: „Právě teď, za tak dramatických okolností, kdy máte plné právo myslet především na sebe, vám blahoslavený otec Petr říká: ‚Buďte milosrdní!‘“

Spiritualita setkání

Kardinál Ryś nakonec zdůraznil „bohatou spiritualitu setkání“, kterou prožíval nový blahoslavený, „který dýchal oběma plícemi křesťanství – východní i západní“. Tím se stal mostem mezi dvěma světy, a to i v obtížných situacích. „Všichni potřebujeme mosty,“ zdůraznil kardinál, „ale také víme, že v dobách války jsou mosty vždy první, které jsou bombardovány. Být ‚mostem‘ znamená být někým, kdo spojuje, nerozděluje – někým, kdo ‚mění meče v radlice‘, kdo mění zbraně v nástroje pro sdílenou práci.“ „Otec Pietro dokázal mluvit společným jazykem se všemi: s latinskými nebo byzantskými katolíky, s pravoslavnými, a dokonce i s ateisty.“

Pouť mládeže k oslavě nového blahoslaveného

Život nového blahoslaveného spolu s životem jeho spolubratří, kteří byli „zatčeni, pronásledováni, mučeni, zabiti nebo zemřeli ve vězení, nás učí lásce, která je mocná a radikální, a to jak v životě, tak ve smrti,“ uzavřel kardinál Ryś. Dne 26. září se před blahořečením vydala pěšky do Bilky pouť přibližně tisíce mladých lidí. Pouť vyvrcholila božskou liturgií vedenou pomocným biskupem Nilem Jurijem Luščakem, františkánem z Mukačevské eparchie byzantského obřadu.

Ze života nového přímluvce, řeckokatolického mučedníka a kněze

Peter Paul Oros se narodil 14. července 1917 v maďarské vesnici Biri do rodiny ze Karpatské Ukrajiny (v českém pojení Podkarpatské Rusi), oblasti, kam byl jeho otec Ivan, řeckokatolický kněz, vyslán vykonávat svou službu. V devíti letech mu zemřela matka a krátce poté i otec, takže v deseti letech se ho ujala rodina jiného řeckokatolického kněze v Karpatské Ukrajině, která se nachází ve východní části Karpatské kotliny. 

Ve studiu, které započal v užgorodském semináři, musel pokračovat v Olomouci. V roce 1942 byl v Zakarpatské Ukrajině vysvěcen na kněze. Podle svědectví věřících se vyznačoval laskavostí, pokorou, upřímností, oddanou pastorační péčí a zvláštní láskou k chudým a bezdomovcům. 

Po obsazení Karpatské Ukrajiny sovětskou armádou v roce 1944 začalo pronásledování řeckokatolické církve (území Karpatské Ukrajiny bylo včleněno do Sovětského svazu). Oros pokračoval ve své kněžské službě až do úplného rozpuštění řeckokatolické církve v roce 1949. I na něj byl vyvíjen nátlak, aby konvertoval k pravoslaví, ale odmítl.

Od roku 1949 pracoval v ilegalitě – skrýval se, v noci putoval od vesnice k vesnici – sloužil liturgie, zpovídal, křtil, oddával a pohřbíval. Několikrát byl komunistickou policií zatčen a týrán. Bylo známo, že se nadále věnuje kněžské činnosti, a proto se ho snažili při činu dopadnout. V roce 1953 sloužil bohoslužbu pro poutníky a byl dopaden. Cestou do vězení byl 27. srpna 1953 před zraky svých věřících zastřelen agentem tajné služby ve vesnici Zarichcia. Jeho tělo bylo ukryto ze strachu před uctíváním věřících. 

Po rozpadu Sovětského svazu a legalizaci řeckokatolické církve byly jeho ostatky nalezeny pohřbené pod betonem policejní garáže v Iršavě. Dne 5. srpna 2022 podepsal papež František dekret uznávající Orosovu mučednickou smrt.

Bohatý život Petra Pavla Orose odráží tragické dějiny jeho vlasti a jeho církve. Karpatská Ukrajina byla součástí Uherského království, a tedy i Habsburské říše, až do roku 1920, kdy v důsledku Trianonské smlouvy připadla Československu. V roce 1938 se opět stala součástí Uherského království, kde zůstala do let 1944/45, kdy ji obsadili sovětští vojáci. V letech 1945 až 1991 byla součástí Sovětského svazu a od roku 1991 patří Ukrajině.

Co se týče náboženského rozložení, většinu zde tvořili a tvoří ukrajinští řeckokatoličtí věřící. Silně jsou zde zastoupeni i římští katolíci a reformovaní protestanti (kalvinisté), kteří jsou primárně spjati s maďarskou menšinou. V roce 1946 sovětské úřady zničily celou strukturu řeckokatolické církve, která se pyšní 950letou křesťanskou tradicí. Duchovenstvo bylo nuceno opustit jednotu s Římem a připojit se k ruské pravoslavné církvi. Za sovětské vlády bylo uvězněno nebo deportováno na Sibiř 128 rusínských kněží, biskupů a řeholníků. Třicet šest kněží eparchie Mukačevo bylo umučeno, včetně biskupa Theodora Romži, který byl zavražděn v roce 1947. Papež Jan Pavel II. ho v roce 2001 během své návštěvy Ukrajiny blahořečil.

Zdroj: Vatican News, Kath.net.

 

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!