Obloha nad Libanonem — kdysi protínaná raketami a neúnavnými leteckými nálety během konfliktu mezi Hizballáhem a Izraelem v letech 2023–2024 — se v neděli otevřela ne pro válečná letadla, ale pro letadlo nesoucí papeže Lva XIV. Po přistání v Zemi cedrů zahájil Svatý otec svou misi kázat evangelium míru národu dlouho zraňovanému konfliktem a nestabilitou.
Boje podél jižní hranice Libanonu se znovu rozhořely v říjnu 2023 jako důsledek války v Gaze. Hizballáh, šíitská milice podporovaná Íránem a založená po izraelské invazi do Libanonu v roce 1982, se stala hlavním aktérem obnovené konfrontace s Izraelem. Ačkoli křehká dohoda z konce listopadu 2024 zmírnila nepřátelství, přerušované násilí pokračuje a příměří zůstává nejisté až do plné implementace rezoluce OSN 1701, která vyžaduje stažení Hizballáhu severně od řeky Litani.
Po přistání v Bejrútu měl papežův průvod cestovat směrem k prezidentskému paláci přes jednu z politicky nejcitlivějších oblastí v zemi. Dahieh, bašta Hizballáhu v jižním Bejrútu, v uplynulém roce zažila těžké bombardování a sérii atentátů. Dlouholetý generální tajemník Hizballáhu Hassan Nasralláh a jeho potenciální nástupce Hašem Safieddin byli zabiti při samostatných útocích v roce 2024. Ještě 23. listopadu izraelský nálet na předměstí zabil místního velitele a pět dalších a zranil 28 lidí.
Navzdory napětí několik šíitských duchovních veřejně přivítalo návštěvu papeže Lva a obce Dahiehu pozvaly obyvatele, aby ho přivítali podél trasy kolony.
Rány Libanonu přesahují jeho poslední konflikt. Roky politické paralýzy a ekonomického kolapsu zanechaly zemi hluboce oslabenou. V roce 2019 vypukly masové protesty proti korupci a sektářství, zatímco pandemie COVID-19 a katastrofální výbuch bejrútského přístavu v srpnu 2020 utrpení ještě zhoršily.
Historicky byl Libanon křižovatkou mezi křesťanstvím a islámem, zůstává mozaikou komunit spojených společnou, ale křehkou národní identitou. Křesťané — včetně maronitů, řeckých pravoslavných, melchitských katolíků a Arménů — nadále hrají zásadní roli v kulturním a společenském životě, i když emigrace a nestabilita jejich počet snižují.
Libanonský konfesní politický systém, zavedený během francouzského mandátu a formalizovaný nepsaným Národním paktem z roku 1943, rozděloval moc mezi náboženské komunity v zemi. Ačkoliv dané uspořádání mělo zachovat mírové soužití, upevnilo také sektářskou rivalitu. Libanonská občanská válka (1975–1990), vyvolaná arabsko-izraelským konfliktem a masivním přílivem palestinských uprchlíků, si vyžádala odhadem 150 000 mrtvých a přetvořila politickou scénu země.
Taifská dohoda z roku 1989 ukončila válku tím, že převážila moc mezi křesťany a muslimy a omezila autoritu maronitského prezidentství. Ale nevyřešila základní problémy korupce, zahraničního vměšování a sektářské fragmentace. Syrské jednotky, nasazené jako garanti míru, zůstaly přítomné až do roku 2005.
Dnes zůstává Země cedrů křehkou mozaikou identit, nadějí a nevyřešených napětí. Do této složité a zraněné krajiny přichází papež Lev jako poutník míru, přinášející poselství smíření a obnovy pro zemi toužící po stabilitě a budoucnosti založené na spravedlnosti a vzájemné důvěře.
Elias Turk je redaktorem ACI MENA pro Vatikán/Řím.
Zdroj: CNA
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
