Přístupy k úniku z deprese objevující se v církevním prostředí.
Když se Kristus narodil, anděl zvolal na pastýře: „Nebojte se, neboť vám zvěstuji velikou radost – gaudium magnum!“ Dnes si někdy přeji, abych mohl slyšet takové andělské volání za sebe osobně i za celou církev v Evropě, protože současná situace v církvi mi moc radosti nepřináší. A mám pocit, že totéž cítí i mnozí, kteří berou svou víru vážně.
Otec Karl Wallner na jedné ze svých cest do Afriky…
Můžeme udělat něco proto, abychom znovu pocítili více radosti, nebo alespoň abychom se vyhnuli tomu, být ještě více zatlačeni dolů? Moje práce pro Papežská misijní díla mě zavedla do 18 zemí v Africe, Asii a Jižní Americe. Kontrast uvnitř univerzální církve je výrazný: zejména v Africe panuje duch optimismu a růstu. Víra je silná a láska ke svátostem velká. Největší výzvou je zvládnout tento růst. Naštěstí se Missio podařilo v roce 2022 rozšířit tři semináře v Ugandě, jinak by muselo být odmítnuto 130 studentů kněžství… Církev roste celosvětově přibližně o 16 milionů ročně, nejrychleji v Africe.
Tady v Evropě však víra v Ježíše Krista taje rychleji než jakýkoli ledovec! Náš úpadek je stále strmější. V mém rodném městě Vídni je pouze 31 procent katolických obyvatel, 38 procent se nyní prohlašuje za nevěřící a islám bude kvůli demografickým trendům za pár desetiletí většinovým náboženstvím. Není divu, že mnoho lidí na odpovědných pozicích trpí depresemi, protože jejich hlavním úkolem je zachránit, co se zachránit dá, uprostřed úpadku toho, co dosud existovalo…
Ne, církev nezanikne. Musíme však být realističtí: I když v církvi dojde k průlomům, ještě jsme neklesli na dno. Mrzí mě, že ve své církvi nacházím příliš málo „rybářské vůle“. Toužíme po růstu? Toužíme po plných sítích? Papež František ve svém inauguračním listu Evangelii Gaudium apeloval, aby se vše stalo misionářským. A co s tím děláme?
Pokud se tak cítím já, kdo mám tu čest zažít mladou, odvážnou a rostoucí církev na jihu, jak bezútěšné to musí být pro ty, kteří zde „pouze“ zažívají velký úbytek? Jak se daří kněžím a pastoračně angažovaným lidem ve farnostech? Po koronaviru chodí do kostela ještě méně lidí a průměrný věk stále roste. Jak se daří rodičům a prarodičům, kteří se tak snažili, aby víra byla pro jejich děti lákavá? Tolik z nich trpí, protože se zdá, že všechno bylo marné. Jak se daří těm oddaným lidem, kteří chtějí misionářské probuzení s novými myšlenkami? Jak často se musí podřizovat inovativním skupinám a nejsou podporováni strukturami, ale spíše unaveni a blokováni. Jak se daří těm, kteří chtějí brát svou víru vážně a držet se učení církve? Neocitnou se často s odmítnutím a vyloučením ve vlastní církvi právě proto, že ji chtějí brát vážně?
Takže: Jak v tom máme nalézt radost? Musím říct těm, kteří toto čtou a jsou frustrovaní z církve: Všichni jsme z Betléma povoláni ke gaudium magnum, k velké radosti. Ježíš však vždy spojoval učednictví s ochotou následovat ho jako toho, kdo nese kříž. Pravá plodnost pramení z ochoty zemřít v této situaci. Neodcházejte! Tajemstvím mnoha svatých bylo, že trpěli skrze církev pro církev. To činí člověka plodným.
Zpět k radosti: Kromě povinnosti přijmout kříž, který nám někdy vlastní církev předkládá, existuje také právo vyzkoušet prostředky, s kterými bychom unikli frustraci a depresi související se stavem v církvi. Rád bych se podělil o radu svatého Tomáše Akvinského († 1274). Tato „antidepresiva“ – nazývá je „léky proti smutku“ (remedia contra tristitiam: S. th. I-II, qu. 38) – svatý Tomáš doporučuje proti každé formě osobního smutku. Rád bych je doporučil zejména proti útlaku, který může dnešní stav církve v našich duších vyvolat.
- Svatý Tomáš nazývá první lék delectatio, což ve skutečnosti znamená potěšení. Nejen radost, ale potěšení. Můj tip: Pokud ztrácíte radost z víry, z toho, že jste křesťanem, z vaší církve, z vaší farnosti, pak hledejte něco, co vás obzvláště těší. Co vás obzvláště povznáší? Pouť, duchovní cvičení, povzbuzující křesťanský film, událost založená na víře, dobrá křesťanská přednáška? V dobách frustrace mi často stačí čtvrt hodiny před Nejsvětější svátostí a občas i pouť, letos například do Medžugorje.
- Andělský doktor doporučuje slzy. Ano, pokud se nad něčím dokážete rozplakat, pak je to osvobozující, pak to uvolňuje vnitřní napětí a křeče. Když je frustrace církve příliš velká, pak ji můžeme vypustit a nabídnout ji Bohu. Před svatostánkem, v osobní modlitbě. Nejenže můžeme, ale měli bychom Pánu církve říct, co nám způsobuje utrpení a okrádá nás o radost…
- Podle sv. Tomáše je třetím lékem amicitia neboli přátelství. Přátelství existuje tam, kde panuje určitá harmonie v postojích a cílech. Jak konstruktivní je být s lidmi, kteří jsou na stejné vlně. Kde si můžete vyměňovat nápady, kde nemusíte takticky zvažovat každé slovo, kde vám je nasloucháno a rozumíte… Najděte si prosím společenství, a pokud žádné nemáte, založte si modlitební skupinu.
- Podle sv. Tomáše terapie zahrnuje snahu vnímat realitu takovou, jaká skutečně je. Jinými slovy realismus. Ohledně církve: Skoncujte se zobecňováním typu: „Všechno je špatné! – Nic už nefunguje! – nic z toho nedává smysl!“ To je temný klam. Vždycky je něco dobrého – i v současné situaci církve – něco povznášejícího, něco radostného někde! Podívejte se pozorně, vnímejte realitu: Najdete mnoho věcí, které přinášejí radost.
- Poslední lék na smutek je překvapivě praktický. Před 750 lety svatý Tomáš doporučoval horkou koupel a zdravý spánek, něco, co je dobré pro vaše tělo. Horká koupel je účinné antidepresivum, které pomáhá uvolnit nejen stres, ale i vnitřní napětí a smutek. Mnoho kněží to ví a ve svůj den volna si odpočinou ve vířivce termálních lázní. Dalším praktickým tipem je dobrý noční spánek, protože dobře spát můžete jen tehdy, když se distancujete od problémů, které vás tíží.
Smutek frustruje, paralyzuje, činí vás apatickými nebo agresivními. To všechno je zlé. Nic se tímto způsobem nemění. Nesmíme se nechat strhnout dolů, zejména proto, že naše víra nám říká, že Kristus již přemohl hřích a smrt. A pokud skutečně věříte, pak prosím vždy hleďte k nebi: tam vás čeká velká, nekonečná hostina radosti, svatba Beránkova… A pokud je vaše pozemská pouť v současné době depresivní, pak vám radím se svatým Tomášem: (1) Hledejte v kostele to, co osvěžuje vaši duši, a užívejte si to; (2) vylévejte své smutné srdce před Pánem; (3) hledejte přátele, kteří jsou na stejné vlně; (4) všímejte si mnoha dobrých věcí, které dnes v církvi existují; a (5) konečně, slovy svaté Terezie z Ávily: „Často dělejte něco dobrého pro své tělo, aby vaše duše v něm měla radost.“
P. Dr. Karl Wallner, OCist. je národním ředitelem Papežských misijních děl v Rakousku.
Zdroj: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!