Právník, pilot letecké záchranné služby, vinař a významný podporovatel nových svatovítských varhan Pavel Müller převzal 26. 9. 2026 z rukou Mons. Jana Graubnera v Olomouci papežský dekret, kterým byl Pavel Müller v Řádu svatého Řehoře Velikého povýšen do řádové hodnosti rytíř komandér. Ocenění obdržel během děkovné bohoslužby v olomouckém kostele sv. Anny.
Laudatio
Jeho Svatost papež Lev XIV. ocenil dr. Pavla Müllera, rytíře Řádu svatého Řehoře Velikého, povýšením do řádové hodnosti rytíř komandér.
Dr. Pavel Müller se narodil 6. 7. 1963 v Krnově. Vystudoval práva v Brně, na nynější Masarykově univerzitě, kde v roce 1987 získal doktorský titul. Krátce se věnoval právní praxi, později však zvolil dráhu letce v letecké záchranné službě. Jako právník pomohl leteckou záchrannou službu v naší vlasti stabilizovat a rozvinout, a právě tam osvědčil své osobní a lidské postoje. Stal se všeobecně uznávaným odborníkem a mravním vzorem pracovníků v tomto povolání. O jeho uznání svědčí, že v letech 2012–2015 byl prezidentem Evropského výboru pro leteckou záchrannou službu. Je zásadně proti ryze obchodnímu pojetí zdravotnictví, které se pak stává odlidštěným, jak z pohledu zdravotníka, tak pacienta.
V projektu nových svatovítských varhan byl na žádost kardinála Dominika Duky hlavním vyjednavačem v otázkách obchodních a právních po celou dobu jejich stavby. Promluvil při jejich svěcení a nazval je Dukovými varhanami.
Při předchozím jmenování Svatý otec mimořádně ocenil jeho dlouhodobý elán při upevňování a růstu kultu sv. Anežky Přemyslovny, když také jeho zásluhou byla její socha postavena v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Následně byla jmenována patronkou ošetřovatelů nemocných.
Když v roce 2020 ukončil práci v letecké záchranné službě, stal se vinohradníkem a vinařem. Je veden úctou k moudrému hospodaření našich předků, založenému na víře a úctě k přírodě.
Věnuje se výchově a podpoře svých dětí, je vášnivým horalem.
Zaujal ho příběh sv. Dobroslavy-Orosie, první české málo známé světice, a snaží se o pozvednutí její úcty u nás. Pracuje také na obnově poutního místa Vřesová studánka v Jeseníkách.
Ocenění přijal s pokorným vděkem.
Proslov dr. Pavla Müllera při převzetí dekretu
Otče arcibiskupe, rodino, přátelé,
jsem potěšen, že jsme se zde dnes setkali. Dnešní den je významným zastavením v mém životě a také podnětem k zamyšlení se. Není to život postavený na úspěchu. Je to život víry, práce, dobré vůle, ale také těžkostí a zejména osobního zrání. Mám radost, že otec arcibiskup vybral pro toto zastavení místo zasvěcené svaté Anně. Naše Anička počala mé dědečkovství a já ti za to, Aničko, děkuji. Jsem rád, že jsi správná holka a že jsi dnes tady.
Tím jsem se dotkl naší rodiny. Svým prarodičům, Marii a Janovi, jsem vděčen za to, že svým živým příkladem otevřeli mou cestu k víře a v podstatě i cestu k dnešnímu dni. Co je pro můj osobní vývoj dále významné, to jsou mé děti. Víme, že má-li člověk vychovávat jiné, musí především vychovávat sám sebe. A to je výzva, která by se bez Boží pomoci nedala zvládnout. Děti, děkuji vám za váš velký přínos k mé sebevýchově.
Svého času, v dospělosti, jsem byl pokřtěn v brněnském kostele svatého Augustina. Nevěřím na náhody. Je to Bůh, který vše spojuje v celek. Jedním ze základních pilířů filosofie a teologie tohoto světce je koncept řádu, především řádu lásky, který proniká do lidského nitra a etiky. Dále ve svém učení skloubil prvky antické moudrosti a stoicismu s vírou. Je mi to velmi blízké, a proto se denně ráno modlím jednak za samotnou podstatu křesťanství – víru, naději a lásku –, ale také za čtyři kardinální ctnosti popsané už Platónem a rozvíjené stoiky: moudrost, spravedlnost, odvahu a umírněnost. A ze své zkušenosti vím, jak náročné je ukout ctnost. Je to vpravdě kovářská práce; musí se nesčetněkrát obrátit a bouchnout do ní kladivem. Dospěl jsem touto cestou k jistému osobnímu vyznání, o které se s vámi podělím. Jsem pevně přesvědčen, že kde je řád, tam je klid, kde je klid, tam je láska.
Otče arcibiskupe, děkuji Vám, že jste mě na povýšení Svatému otci navrhl. Svým způsobem jste ve mě uvěřil. Jsem Vám za to vděčen a současně se to pro mě stalo závazkem pokorně pokračovat v nastoupené cestě. Zaujalo mě Vaše moudré biskupské motto, zvolené z mateřských slov pronesených v Káni Galilejské: „Co vám řekne, učiňte.“
Přeji nám všem pokoj, abychom slyšeli, a odvahu, abychom konali.
Foto: archiv Pavla Müllera
Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
