Většina lidí má pohřeb za trauma. Proto se často ani obřady rozloučení nekonají, projde kremace a po ní někdy rozptyl. Nic proti gustu kohokoli. Vzhledem k tomu, že lidé odnedávna považovali rozloučení se svými zemřelými za důležité (dokonce se některá pradávná společenství pojmenovávala podle způsobu pohřbu), je jisté, že jde o důležitý obřad.
Uctít památku toho, kdo odešel z pozemského života, je docela normální projev úcty k důstojnosti člověka. Ale nemusí to být trauma. Ano, odchod blízkého je bolestivý, jak se my, smrtelníci, máme smířit s tím, že tu nejsme navěky? Nemusíme to však mít bez naděje.
V kostele sv. Ignáce v Praze bylo ve čtvrtek 9. října rozloučení s dlouholetým ministrantem a akolytou kostela, se zesnulým Beno Ge. Odešel velmi rychle, ještě v neděli 21. září na nedělní mši ministroval. Odešel ve věku 75 let obklopen svou početnou rodinou.
Jeho vnoučata, která účastníci nedělních mší u sv. Ignáce pamatují jako malé neposedy, jsou už rozumné bytosti, které při mši svaté přinesly k oltáři obětní dary. Pan Ge si s nimi v kostele užíval své, tentokráte z nich určitě měl radost.
Rektor kostela sv. Ignáce otec Hylmar při promluvě zmínil, že sice prožíváme smutek, ale zároveň i radost z toho, že náš bratr odchází k Pánu. Radujeme se z jeho vstupu do světla a těšíme se, že se s ním opět sejdeme. Je to naděje, která se nedá koupit, která se nedá vyhrát v loterii. Je to naděje věčného života, věčnosti duše.
Pokojný život s Pánem, pane Ge!
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!