Boží autorita je garantem svobody člověka. Pokud je víra v Něj jako zdroj autority oslabena nebo zničena, budeme hledat jiného Pána.
Boží autorita je garantem svobody člověka. Pokud je víra v Něj jako zdroj autority oslabena nebo zničena, budeme hledat jiného Pána. Život si oškliví vakuum. Když Bůh opustí scénu, stát nevyhnutelně rozšíří svou roli, aby zaujal toto místo. Bez Boha Bible skončíme v jakési skryté formě modlářství. A obvykle za tím stojí politika.
Proto je tak škodlivé všechno, co zevnitř oslabuje víru společenství, a to nejen pro církev, ale i pro kulturu pravé svobody. Neexistují žádná nová paradigmata, žádné nové principy porozumění, žádná revoluce v myšlení (…), která by mohla uhasit radikalismus a osvobozující krásu křesťanského obrazu člověka.
Klíč k tomuto obrazu lidství spočívá v povaze naší sexuality. Projevuje se v komplementaritě muže a ženy, orientované na nový život a vzájemnou podporu. Lidská sexualita a lidské vztahy mají Bohem daný účel. To je zdroj pravé svobody a radosti. Nemůžete to změnit, reinterpretovat nebo se toho z lékařského hlediska zbavit.
To je pravda o tom, kdo jsme jako fyzické bytosti, bez ohledu na to, jaké mohou být naše osobní slabosti a odchylky. V našem vlastním zájmu a v zájmu spásy celé společnosti musíme vydávat svědectví o této pravdě, protože na ní závisí podstata našeho lidství. Zatímco pravda vyjádřená trpělivostí a láskou je zbraní, její skrývání je druhem krádeže. Milosrdenství bez pravdy není milosrdenství.
Když jsem psal tyto myšlenky, jsem dostal e-mail od Charlese Camosyho, teologa a etika z Fordhamovy univerzity. Uvedu jen malou část. Dr. Camosy napsal: „Jsme uvězněni v hluboce zlomené, odcizené kultuře. Mnoho lidí, zejména mladých, zoufale hledá něco, co by jim poskytlo oporu a výzvu. Pro místo k objevování, které vyjadřuje jejich skutečnou identitu. Jak by měla církev přistupovat k takovému kulturnímu věku?
S důvěrou. A s velkou otevřeností. Mimo idoly sekulární levice a pravice dochází k politické reorganizaci, která nám otevírá nové příležitosti k tomu, abychom byli věrní našim tradicím a učení.
Mnozí mladí lidé hledají právě tento druh praktikovaného, tradičního, hojného dobra, které církev nabízí. Takový typ dobra, který není oddán politickým myšlenkám jejich prarodičů…
Stejně jako v dřívějších dobách by se církev měla s důvěrou angažovat v této rozbité realitě se svým mocným a přitažlivým poselstvím lásky, nenásilí a zvláštního zájmu o zranitelné – ale s cílem poskytnout domov kulturním bezdomovcům.
Jsou lidé, kteří nás dnes vyzývají, abychom se stáhli. Prý abychom kapitulovali: měli bychom provést masivní změnu paradigmatu. Těm uctivě říkám: Nepoznali jste znamení doby. Namísto zkracování naší tradice a hledání způsobů, jak obejít naši starobylou nauku a moudrost zjevenou Bohem skrze apoštoly a jejich nástupce, je nyní zjevně čas, který nás volá k tomu, abychom s nadšením přijali dar tradiční víry a nabídli jej pokorně a láskyplně této kultuře, která to tak potřebuje.“
Neexistuje lepší způsob, jak to vyjádřit.
Mons. Charles Chaput, OFMCap., je emeritní arcibiskup z Filadelfie v USA
Zdroj: Kath.net
Zvýraznění textu: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
