Komentář Jakuba Kříže ze 7. května
Po dnešním rozhodnutí Ústavního soudu se nelze tvářit, že se transgenderové blouznění Česku vyhýbá. Naplno se projevilo v době, kdy jiné státy svoji vstřícnost již přehodnocují.
Není to tak dávno, co se nám křesťanům vyčítal přílišný důraz na duchovnost, nepřející postoj k hmotnému světu obecně a lidské tělesnosti zvláště. Zdůraznění duchovního rozměru existence bylo snad reakcí na všudypřítomný materialismus a kult tělesnosti. Křesťané na člověka vždy nahlíželi jako na „podvojně jednotnou“ bytost, a tak zveličování materie chtěli patrně kompenzovat zvýrazněním ducha.
„Ostentativní vynášení těla se velmi záhy může zvrhnout v nenávist vůči tělesnosti,“ napsal v prvním roce svého pontifikátu papež Benedikt XVI. A to je přesně bod, v němž se nyní nacházíme.
Myšlenka změny pohlaví vychází z předpokladu, že člověk je čirým duchem, k němuž je tělesnost přidána jaksi navíc. Tělo je nepodstatné, manipulovatelné. Ani pohlaví není v tomto smyslu dáno tělesnými znaky, ale čímsi duchovním – patrně sebeprožíváním.
A tak křesťanům a realistům všeho druhu nezbývá, než se v současné době stát „materialisty“, a pět básně o významu a kráse tělesného a hmotného.
Převzato z blogu Právo v dešti
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
