Pouť ke sv. Lucii
Pouť do Ježova, k jedinému kostelu věnovanému sv. Lucii v ČR.
Ve trávě schnoucí na píci
hrají si vánek s větrem,
osení ševelí.
Úhor skryl křížek krčící,
přikryl jsem zemi svetrem,
usnul jsem ospalý.
Putuji
a tuto nádhernou krajinu narušuji;
cvrček žaluje cvrlikáním.
Já utíkám se do ústraní,
hledaje krásu, jež není pouhým zdáním,
jež není jen tak někde k mání –
sýkorky švitoří a vrabci štěbetají,
ten půvab pro mě pouze Česká země tají.
Usnul jsem,
tam kde je u kříže příhodná zem;
hledal jsem horečně utišení.
Já potřeboval usebrání,
klid a pokoj, které tvrdé srdce mění,
kterému ruch a spěch tvrdošíjně brání.
Pozdvihl jsem hlas svůj k Bohu vítěznému,
modlil se za moudrost k Beránku zmučenému.
Pak vstal jsem,
od snítek oklepal oděvu lem;
spojen tak s přírodou ke kostelu šel.
Byl malinký, schovaný, svaté Lucii věnovaný –
já k patronce zraku duchovně slepý přišel.
Tam splnil jsem slib dobré dívce daný.
Blíže tak Ježíši i druhým snažil se přiblížit,
obnovit sebe, abych pak lépe v Něm mohl žít.
Vzácní jsou lidé, kteří k Bohu táhnou,
já putoval pro jednoho z nich.
Být u srdcí, které po Něm prahnou –
putovat, chválit, nekonat hřích.
Autor obrázku Zátiší: Pavel Tušek
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!