1. neděle adventní (A)
1. čtení Iz 2,1–5
2. čtení Řím 13,11–14
Evangelium Mt 24,37–44
Asi jen výjimečně zazní při mešní liturgii první neděle adventní zpěv, který je určen pro její zahájení jako jí vlastní. Vstupní antifona nás uvádí slovy žalmu 25 do Boží přítomnosti: „K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, …“ (Žl 25,1). Latinská úvodní slova Ad te levavi animam meam… s velkým počátečním „A“ nás navíc upomínají, že poté, co se záložka v misálu přemístila z konce zase na začátek, jsme zváni učit se abecedě života z víry opět od začátku.
Nejde o kruhovitý návrat zpět. Vždyť „nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili“ (Řím 13,11). Spíš při pohybu na spirále života, po které stoupáme k Pánu, je třeba očistit naše autentické touhy, postoje, úmysly a rozhodnutí. Kulhání na obě strany vyčerpává a nejde k duhu ani tělu, ani duši.
Cesta víry směřuje k jednoduchosti. Proto základní prvky modlitby a duchovního života nepatří jen začátečníkům, ale naopak: pokročilí v nich nacházejí hluboké vyjádření sebe sama, protože poznali, že to druhotné je moudré odložit. Proto nás může pojit jednota víry a modlitby: děti i věkem pokročilí, prostí i vzdělaní, katechumeni i modlitbou vyzrálí mystici – všichni žijeme z mocných darů milosti a prostých, chudých úkonů modlitby, oddanosti a služby Pánu.
„K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, …“ – Sv. Jan Damašský v těchto slovech našel definici modlitby, která je dodnes velmi rozšířená: „Modlitba je povznesení duše k Bohu“ (De fide orthodoxa, 3, 24; srov. KKC 2559). Skokani do výšky, velehorští nosiči, cestující v letadle nebo kosmonauti ve vesmírné lodi při startu dobře vědí, jak silně působí zemská gravitace. Podobný zákon ale platí i ve světě ducha. Když se pokoušíme vpravdě se přiblížit Bohu, cítíme též gravitaci, připoutávající nás ke všemu pozemskému, pomíjejícímu, časnému. Proti ní ale působí touha srdce. Ona je otiskem Božím, který dychtí po svém Původci. A z této mocné touhy se rodí volání „K tobě pozvedám svou duši, Hospodine…“.
Pokud nepřeskočíme tuto základní lekci modlitby při vstupu do nedělní mešní liturgie, pak půjde vše snadno. Naučíme se všem základním principům, na nichž je ono božsko-lidské dění při mši svaté určováno. V ní je církev – a tedy každý z nás – tím, čím má být. Slovy koncilu: „co je v ní lidské, má být zaměřeno k božskému a jemu podřízeno, viditelné k neviditelnému, činnost ke kontemplaci a přítomné k budoucí vlasti, kterou hledáme“ (Sacrosanctum Concilium, čl. 2).
V modlitbě konáme pouť na vysokou horu. Hora u proroka Izaiáše převyšuje ostatní hory a pahorky Boží přítomností. Tento vysoký cíl člověka neodrazuje, ale dává mu velikost. Touto poutí národů k místu, kde zaznívá Boží nauka (v hebr. textu tórah) a jeho slovo, se ruší zmatek a pýcha bábelské věže (srov. Gn 11). Zatímco tam si lidé budovali svou velikost sami a Hospodin na jejich velikášské úsilí shovívavě shlížel z nebeských výšin, zde je vysoká hora každému dostupná; „budou k ní proudit všechny národy“ (Iz 2,2). Nepřátelské zmatení spojené se řinčením zbraní bude proměněno v tvořivou spolupráci pro blaho všech. Ale nelze jen pasivně odložit zbraně. Je třeba je aktivně přetvořit v „radlice“ a „vinařské nože“ (Iz 2,4). Jak aktuální výzva do všech stran dnešního světa, který stojí na pokraji války!
Pavlova slova (Řím 13,11–14) a Ježíšovy výzvy k bdělosti v Matoušově poslední řeči (Mt 24,37–44) se vzájemně prolínají. Nejde o něco okrajového, ale o základní životní postoj. Příprava na příchod Pána, ke kterému se nelze prokalkulovat, ale jen v modlitbě probdít, je základní téma našeho života. Nelze odkládat. Už je opravdu třeba se probrat ze spánku, či spíš oblouznění osobními ambicemi a nereálnými očekáváními od života. Ale také ze spánku ideologií krmících povrchní nenasytnost lidské touhy po něčem novém, účinném, řešícím všechny problémy tady a teď.
V takovém světě dnes žijeme všichni. Ale záleží na postoji. Ježíš říká, že když dva dělají totéž, není to totéž. Jeden bude vzat, druhý ponechán. Záleží na směřování srdce. Rozhoduje pozornost na Pána. A motorem této bdělosti je modlitba. Odnesme si z dnešní nedělní liturgie v srdci to krásné a mocné volání: „K tobě pozvedám svou duši, Hospodine.“
Snímek František Ingr, Člověk a Víra
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!