Povolání II.
Pane, proč nemůžu být…
Proč nemůžu být tímhle? Anebo oním?
Proč říkáš mi: ne? Já bych tolik rád…
Ale vždyť řekl jsi: „Proste a bude vám dáno!“
Proč nesplníš, co je po Tobě žádáno?
Neplníš přísliby svých vlastních rad?
Mnohé mi dáváš, o co žadoním,
proč nemůžu za Tebou tak, jak chci jít?
Činíš mi bolest Pane,
já cestu si vytyčil
a pro sebe budoucí stezku upravil.
Já věřil, že Tvá je, že jsi ji požehnal…
Ale Tys mé plány do hor rozehnal,
jiný neznámý úděl jsi mi přidělil,
to abys mě procvičil?
Ach, co se se mnou stane?
Já chci být jako jiní,
proč voláš mě v odlišném, Pane můj?
Sám sebou být nechci, v tom hledat svatost,
já… bojím se nového.
Neopustíš žádného?
Máš pro mě připravenou jinou radost?
Lepší a těžší úkol mi tedy, Pane, uděluj,
Tvůj je můj život vždy i nyní!
Já věřím Ti – věřit chci – věřit musím,
vím, že jsi Cesta, proto prosím
ve velkém a malém se nade mnou smiluj,
povolej služebníka svého
a miluj!
Obrázek: Pavel Tušek