Svatovojtěšská tradice je, stejně jako tradice svatováclavská, spojena s českou státností a s českým válečnictvím.
V kostele ve Vrbčanech na Kolínsku byla podle tradice uchovávána korouhev sv. Vojtěcha. Jednalo se nejpravděpodobněji o rodovou korouhev Slavníkovců, kterým Vrbčany patřily. Kníže Soběslav I. (1090-1140) měl tuto korouhev upevněnou na kopí sv. Václava v bitvě u Chlumce, kde se roku 1126 utkal s německým králem Lotharem III., nad nímž zvítězil.
Pokračovatel Kosmova českého letopisu praví: „Kníže Soběslav poslal svého kaplana, kterému byla věc známa, do vsi, která slove Vrbčané, kterýž nalezl na stěně kostela korouhev sv. Vojtěcha biskupa. Korouhev byla zavěšena na kopí sv. Václava mučedníka v čas bitvy se Sasy, kdež Bůh je porazil.“
V paměti lidu se uchovávala o korouhvi sv. Vojtěcha tato pověst: „Radslav Zlický, když byl od sv. Václava přemožen, zavázal se, že na rozhraní vévodství pražského a zlického vystaví kostel. I dostál svému slibu a kopí, jež sv. Václav v boji proti němu měl, bylo uloženo ve vrbčanském kostele. Když Přemyslovci rozbořili Libici, byl v témže vrbčanském kostele uložen hedvábný prapor sv. Vojtěcha. K ochraně těchto vzácných památek byl tento kostel opevněn. Časem se na vzácný poklad zapomnělo.
Před výpravou proti Sasům se ve snu knížeti Soběslavovi zdálo, že ve Vrbčanech je uschován prapor sv. Vojtěcha, a když ten bude nalezen a nesen do boje, dopomůže knížeti k vítězství. Soběslav se poradil druhého dne o svém snu se zpovědníkem Vítem, načež jej vyslal s ozbrojenci pro tuto korouhev. Poslové dojeli do Vrbčan, ale marně se ptali faráře, kde by mohl být prapor ukryt. Tehdy všichni poklekli k vroucí modlitbě, po které začali hledat ve zdech kostela, až za oltářem ve výklenku nalezli hedvábný praporec.
Knížecí poslové nemeškali a ujížděli s pokladem ku Praze. Zatím již Soběslavovo vojsko vytáhlo do pole. Kaplan Vít tedy uchopil kopí sv. Václava a korouhev sv. Vojtěcha a spěchal za vojskem, které dohonil u Chlumce. Druhého dne kněz Vít nesl před vojskem do bitvy svatovojtěšský prapor zavěšený na kopí sv. Václava. Čeští válečníci udatně bojovali a nad nepřítelem slavně zvítězili. Po bitvě byl prapor s velikou úctou donesen do vrbčanského kostela, odkud byl od té doby nejednou vyzdvižen a nesen před vojskem do bitev, když nepřítel ohrožoval vlast. Po staletí byl praporec sv. Vojtěcha spolu s kopím sv. Václava uložen ve vrbčanském kostele. Když vypukly husitské bouře, zbožná ruka uložila praporec ve sklepení pod kostelem. Podle tradice je v podzemí chrámu uschován dodnes…
Praporec a kopí přirozeně, krásně a hrdinsky spojují svatovojtěšskou a svatováclavskou tradici v silné víře našeho katolického lidu. Tato tradice hovoří o udatnosti našich předků. Když přes kroniky pohlédneme do středověkého dávnověku, vyvstanou nám před očima chrabří čeští rytíři a neohrožený zbrojný lid. Historie nás učí a zavazuje! Proto když byli statečnými hrdiny naši předkové, nesmíme jim my dělat ostudu! Ať se včerejší nepřátelé jmenovali Sasové, Tataři nebo Turci a dnešní hrozby se nazývají řízená imigrace, liberální rozklad tradičních hodnot nebo levičácké zrádcovské struktury, nesmíme se zaleknout! Když vlast zavolá, buďme jako Soběslav a jeho vojsko! Nám tvrz – nepřátelům hráz! Se spuštěným hledím, s odhodláním v srdci, se zpěvem na rtech – ale hlavně s kopím a praporem – se svatými Václavem a Vojtěchem!
Obrázek: archiv autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
