Dnes je tomu 80 let od smrti JUDr. Emila Háchy (12. července 1872 – 27. června 1945), třetího československého prezidenta a prezidenta vnuceného státního útvaru s názvem Protektorát Čechy a Morava. Byl prezidentem v tragickém čase německé okupace, v době fatálních zkoušek, utrpení jednotlivců i celých skupin. On, prezident, byl rukojmí Němců, stejně jako celý český národ. V nevolnickém údělu si byli lid i jeho prezident rovni.
Začátkem léta 1945, kdy národ oslavoval svržení německé poroby, se loučil se životem Emil Hácha, muž, který během předchozích válečných let stál v čele Němci ovládaného protektorátu. 27. června 1945 tento muž naplněný bolestí a obětující se za přežití národa zemřel v nedůstojných podmínkách vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci, kam jej 13. května na příkaz komunistického ministra vnitra V. Noska převezli v jeho vážném zdravotním stavu z lánského zámku. Žalostné poměry vězeňského špitálu, bídná strava, šikana vůči nemohoucímu muži… – vše urychlilo jeho odchod ze světa. V osobě doktora Háchy dnešního dne pietně vzpomínáme na významného právníka a soudce, prezidenta našeho státu a hlavně praktikujícího katolíka. Než zemřel, přijal poslední pomazání od nuselského patera Matouška. Spěšný utajený pohřeb se konal 30. června na Vinohradském hřbitově. V sedm hodin ráno, za přítomnosti Háchovy dcery Milady Rádlové a jejího bývalého manžela, provedl Msgre. A. Tylínek výkrop prezidentovy rakve. Emil Hácha byl pohřben inkognito do hrobu své ženy Marie. Na náhrobku nesmělo být jeho jméno…
Kříž prezidentství
V čase druhé republiky, po mnichovském diktátu, byl tento erudovaný právník a soudce jako politicky nezatížená a důvěryhodná osobnost zvolen 30. listopadu 1938 čs. parlamentem za prezidenta Česko-Slovenska. Pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar sloužil při té příležitosti 1. prosince 1938 děkovné Te Deum ve svatovítské katedrále. Nový prezident Emil Hácha tehdy z úcty k hlavnímu patronu českých zemí políbil lebku svatého Václava. Doktoru Háchovi se dostalo přízviska prezident sjednotitel, neboť před ním stál úkol v otřesené zemi duchovně a politicky sjednotit Čechy, Slováky a Karpatorusy. Přijetí nejvyšší státní funkce pokládal za osobní oběť a víckrát vyslovoval naději, že úřad bude vykonávat pouze dočasně. Úradkem Božím mu bylo souzeno nést ještě těžší kříž, a to v březnu 1939, když na něj Hitler v Berlíně řval a vyhrožoval zničením českého národa, pokud on, československý prezident, nepřijme nový německý diktát. Hácha ustoupil a německé jednotky obsadily i zbývající území československého státu. JUDr. E. Hácha se stal prezidentem nového státního útvaru s názvem Protektorát Čechy a Morava. Oficiální německá verze hlásala, že tímto státoprávním aktem se českým zemím dostalo ochrany německé říše. Ve skutečnosti nacisté protektorátem vytvořili státní zřízení, které jim plně podléhalo a plnilo výhradně jejich vůli. Protektorátní vláda, státní prezident a dokonce jednotná politická strana Čechů, Národní souručenství, představovaly formálně symboly aktuální české státnosti. Skutečnými pány českomoravského okupovaného prostoru však byli Němci.
Pomocník lidu
Státní prezident se snažil utlačovanému národu v jeho těžkém postavení pomáhat, seč mu síly stačily. U okupantů se přimlouval za vězněné Čechy. Za projevy své proněmecké loajality získával od okupantů některé ústupky: hlavně propuštění jednotlivců i skupin zadržovaných v německých vězeních a koncentračních táborech. Němcům záleželo na zachování zdání české státnosti, jíž byl Hácha nutným symbolem. Mohli jej však kdykoliv vydírat a vyhrožovat mu perzekucí českých lidí, zejm. studentů a významných osobností, pokud by s okupační mocí dostatečně nespolupracoval. U říšského protektora Hácha protestoval proti sílící germanizaci českého prostoru. Osobně podporoval pronásledované, trpící a chudé. Skrze oficiální povolené politické a kulturní struktury se snažil vytvářet prostor pro život českých lidí, zejm. přes Národní souručenství, jednotnou politickou organizaci Čechů, která vznikla z jeho popudu v samém počátku okupace a Němci byla spíše tolerována a sledována s nedůvěrou.
Slova hlavy státu v čase války
Nabádal k zachování národní identity v době nelítostného útlaku. „Nevzdávejte se nikdo bez důvodů nejvážnějšího svého spojení s rodnou naší půdou a nehledejte nic zdánlivě lesklejšího. Spojitost národa s půdou dala nám již v minulosti a dá nám bohdá i v budoucnosti nejlepší záruku zachování naší národní svébytnosti,“ pronesl E. Hácha v červenci 1939.
Svou státnickou funkci pokládal za službu, odvolávaje se nejednou na hrdinské postavy naší historie: „Nikdo z nás, na které osud uvalil nesmírné břímě odpovědnosti za naše věci národní, nikdo z nás nemá touhy po popularitě, nikdo nemá osobních cílů. Všichni děláme to, co jsem po své volbě označil za svou devizu slovy, jež vyslovil král Jan Lucemburský: „Ich dien“ – „Sloužím“. Ano, sloužíme svému národu. A svůj úkol konáme poctivě všichni a rádi, ale shodně, nedočkavě – řekl bych – čekáme, až se vrátíme do soukromí. Nechceme, skoro máme odpor k osobnímu kultu. Co však potřebujeme, je důvěra národa, důvěra, že se poctivou vůlí a nejlepší a neúnavnou snahou dopracujeme všeho, co podle našeho mínění je potřebné a možné.“ (E. Hácha, 17.10. 1939).
„Národní pospolitost, křesťanská morálka a sociální spravedlnost mají být nosnými pilíři politického hnutí, jemuž mne moje povinnost k národu postavila v čelo a jeho dobudování považuji za největší úkol svého života. Mluvím vědomě o svém životním úkolu, neboť jen v národní jednotě, prodchnuté sociálním a křesťanským duchem, vidím záruku, že náš národ nezahyne, že obnoví své tvůrčí síly a že pevně zakotví v kulturním společenství národů,“ v projevu o poslání Národního souručenství vkládal dr. Emil Hácha své naděje do budoucnosti (1. 4. 1939).
„Česká rodina je kořen života českého národa. Na ní závislí mravní a kulturní vzestup národního celku. Povaha a hodnota našich nejlepších lidí byly pravděpodobně předurčeny povahou rodiny, z níž vzešli,“ důrazně se zastával základní jednotky národa. (E. Hácha, červenec 1940).
Praktikující katolík Emil Hácha svůj život opíral o Boha. V něj skládal naděje. Za svou oběť ve prospěch národa v čase nejtíživější zkoušky, za své ponižování před vrcholnými nacisty ovládajícími protektorát, kdy prosil za zatčené, vězněné a odsouzené Čechy, se vděku nedočkal. Chtěli ho soudit, ale uznali, že jeho vážný zdravotní stav neumožňuje ani výslechy, natož soud. Nakonec mu nedopřáli ani odchod v důstojných podmínkách. Věřím, že Všemohoucí mu uchystal lepší úděl v nebi!
V dnešní jubilejní den se pomodleme za duši zesnulého prezidenta sjednotitele a trpitele.
Obrazová příloha: autor
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
