Spectabilis pane děkane,
rádi bychom se Vás v polovině adventu zeptali, jak prožíváte tento čas ztišení? Najdete vůbec ve svém pedagogickém působení čas na zklidnění, ztišení? Jakou metodu usebranosti, cestu ztišení ve shonu světa byste čtenářům doporučil? Modlitbu v odloučení, návštěvu chrámu mimo hlavní bohoslužby, cestu na hřbitov, četbu? Mohl byste se s námi podělit o nějaký Váš oblíbený knižní titul, který by oslovil i naše čtenáře?
Advent je krásné období. Nemyslím ve smyslu nějakého romantismu, svíček a vůně svařáku, jak se dnes někdy nabízí. Podle mě spočívá krása adventu v tom, že odpovídá skutečnosti, kterou na tomto světě žijeme. Bez Krista jsme ve tmě, ale s důvěrou a jistotou víry k němu můžeme vzhlížet, protože přišel na tuto zem a slíbil, že jednou přijde ve slávě. Navíc život každého z nás je originální adventní cestou, protože směřuje k onomu Pavlovu toužebnému přání: „A pak už budeme s Pánem navždycky“ (1 Sol 4,17). Omlouvám se za tento delší úvod, ale považoval jsem za důležité naše uvažování o adventu takto zakotvit. Ano, advent je hluboká doba, jako je hluboký a vážný náš život. Ztišení je v něm nezbytné.
Čím víc si povinnosti na fakultě nárokují můj čas a pozornost, tím víc vděčně oceňuji dar adventu. Církev v něm nabízí bohatství Božího slova, modlitby, zpěvu – stačí se odklonit od toho všedně rušivého a ponořit se… Musím se přiznat, že na časté delší ztišení se mnoho času nemám. Ale tím víc oceňuji každou modlitbu breviáře, mši svatou, meditaci Božího slova, ve kterých se mohu ponořit do občerstvující Pánovy přítomnosti.
Totéž doporučuji každému, kdo nemá právě čas udělat si v adventu volno na několikadenní duchovní obnovu. Krátká intenzivní ponoření se do Boží lásky jsou možná vždy a všude. Tichý kostel, prostředí hřbitova nebo procházka lesem jsou k tomu vhodným vnějším prostředím. Delší prosincové večery zvou také k četbě: pro duchovní ztišení lze doporučit především krátké úryvky z Písma svatého. Okouzlí nás krása, naléhavost a povzbuzení Izaiášových slov. Pokud nechceme číst tuto prorockou knihu souvisle, můžeme se nechat vést výběrem, který nám nabízejí každodenní mešní čtení. Z jiných knih doporučuji například prakticky zaměřený výbor ze slov a života svaté Matky Terezy z Kalkaty s názvem „Boží láska v akci“ (Karmelitánské nakladatelství 2023). Moudrá slova současné světice a její pronikavý příklad dokáže pohnout naší lhostejností ke skutkům milosrdenství. I tato stránka patří k adventní době.
Vedete Katolickou teologickou fakultu. Spolu s významnou akademickou funkcí jste také knězem. Kde působíte? Kdybychom si chtěli někdy poslechnout Vaše kázání, být na Vaší mši svaté… Knězem jsem už víc než 36 let. Velkou část své kněžské služby jsem dosud prožil v Praze, i když jsem knězem královéhradecké diecéze, ke které se vždy hrdě hlásím. Kromě svého působení na teologické fakultě už asi 25 let spolupracuji se sestrami Misionářkami lásky v jejich apoštolátu mezi chudými lidmi. Míváme pravidelné nedělní mše svaté v kostele sv. Vojtěcha v Libni odpoledne. Každý je vítán se k nám vždy v 15 hodin připojit. Nepravidelně mám mše svaté na Vyšehradě, kde jsem členem místní kapituly. A pak podle časových možností zastupuji kněze, kteří potřebují výpomoc.
Jak se chystáte trávit Vánoce? Odreagujete se z náročné pedagogické a děkanské role třeba sportem? Jak prožívá chvíle zaslouženého klidu děkan Katolické teologické fakulty?
Vánoce dlouhá léta obvykle trávím s našimi chudými lidmi z ulice v domě sester Misionářek. Při večerní modlitbě a následné štědrovečerní večeři se vytvoří krásná rodinná atmosféra. Pak bývá noční mše. Letos se spojujeme s libeňskou farností a budeme slavit „půlnoční“ společně v místním kostele. Nová pro mě letos bude podvečerní mše svatá s kněžími a dalšími seniory z charitního domu, kteří v této době dočasně pobývají v budově Arcibiskupského semináře v Dejvicích. Další volné dny strávím návštěvou u své rodiny a dalších přátel. Nevěnuji se náročným sportům, ale rád volný čas využiji ke klidným procházkám. Venkovské prostředí je teď pro mě vzácné a vážím si každé chvíle, kdy mohu vyrazit do lesa nebo do kopců. Jinak si také velmi odpočinu četbou knih a hudbou. Rád poslouchám zvlášť varhanní hudbu nebo ji amatérsky provozuji aktivně. Vstoupím do svobodného světa, když si mohu podle své chuti improvizovat… Vzniká něco nového, nebývalého, a přitom, aby se to dalo poslouchat, je třeba ukázněně respektovat principy harmonie, rytmu, formy. Prostě tvořivost v řádu.
Přiblížil byste nám současné dění na fakultě? Jaký předmět vyučujete, na jaká témata přednášíte? Bude lednové zkouškové období náročné?
Život na fakultě bych rozdělil na to, co nutně patří k jejímu hlavnímu poslání z podstaty, tj. vyučování a bádání, a pak to, co je k aktuálnímu řešení. Vaše otázka víc směřuje k tomu prvnímu. Poté, co jsem se stal letos na jaře děkanem fakulty, přenechal jsem část své dosavadní výuky mladším kolegům. Stále ještě vyučuji na denním studiu Úvod do Bible. V tom je zahrnuto více témat: od přehledu biblické archeologie a dějin Izraele a rané církve přes dějiny biblického textu až po pravidla, jak vykládat Písmo svaté. Dále také vedu biblický seminář, ve kterém je víc prostoru pracovat s textem: rozebírat ho, komentovat, na čemž se samostatně podílejí sami studenti. Letos jsme se věnovali kapitolám z Janova evangelia, které obsahují Ježíšova poslední slova před jeho utrpením (Jan 13–17). V sobotním studiu pro dálkové studenty mívám kratší kurz o dokumentu 2. vatikánského koncilu Dei Verbum a potom aktuální otázky biblických věd. Tam se zaměřuji na vybrané pasáže z etiky sv. Pavla, obraz Krista jako hlavy a ženicha církve v Listě Efezanům a především tématiku kněžství v Listě Židům. Ten patří mezi můj oblíbený a průběžně se snažím v něm bádat.
Ke zkouškovému období mohu říct snad to, že naši studenti mají poměrně dost zkoušek, což je pro ně náročné. Já sám se snažím, aby zkouška pro ně byla jakýmsi završením jejich práce v celém semestru, ale aby se jí nebáli. Mám zkušenost, že obvykle jsou velice dobře připraveni. To je pro mě dobrá zpětná vazba, že snad moje výuka je dostatečně srozumitelná a přitažlivá. V tomto zkouškovém období ovšem také probíhají státní závěrečné zkoušky a doktorské zkoušky. I tady se s kolegyněmi a kolegy z katedry snažíme, aby tato událost byla pro studenty i pro nás, zkoušející, jakási intelektuální „hostina“. Obvykle to tak vyjde, i když stres a obavy na straně studentů jsou pochopitelné. Jsme jen lidé…
Vaši rodní bratři jsou rovněž kněží. Jeden z nich dosáhl nyní biskupské hodnosti. V jakých místech působí Vaši další bratři?
Ano, na začátku adventu bylo zveřejněno, že můj nejmladší bratr Prokop byl jmenován pomocným biskupem v Hradci Králové. Věřím, že zúročí své zkušenosti z někdejšího působení na teologické fakultě a poté jako biskupský vikář v naší východočeské diecézi. Dále bych upřesnil, že mám ještě další dva bratry – oba kněze. Druhý po mě, Václav, je převorem karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří. A další – Vojtěch – nyní po mnoha letech působení na Biskupském gymnáziu v Hradci Králové nastoupil jako farář v Novém Městě nad Metují. Věřím, že i on v této živé farnosti malebného města s krásným zámkem najde své nové uplatnění.
Samostatnou otázkou je směřování a budoucnost fakulty. Poprosíme Vás o komentář. Nelze pominout fakt, že ke službě děkana fakulty nepatří jen správně koordinovat zajištění studia a vědecké práce. Musíme také reagovat na aktuální podněty ve společnosti a na univerzitě, včetně ekonomických podmínek k naší práci. Teď stojíme před úkolem vyrovnat se s univerzitním požadavkem zvýšit platy zaměstnancům, který je samozřejmě správný, ale zároveň nám na něj nebudou ze strany Univerzity Karlovy přiděleny vyšší finanční prostředky. To prohlubuje již tak neutěšenou finanční situaci KTF a nese to tak s sebou potřebu fakultu poněkud přestavět personálně i ve skladbě studijních programů. Je to úkol náročný, jak ví jistě každý, kdo něco takého musel provádět kdekoli, ve vzdělávací instituci, firmě nebo v podniku. Je to ale naprosto nezbytné, chceme-li zachovat svébytnou Katolickou teologickou fakultu.
Nicméně však platí, že požadavek na zvýšení platů je spravedlivý; ostatně dosud jsme honorováni tak, že výuka a věda našich kolegyň a kolegů je vskutku projevem jejich lásky k oboru a obětavosti vůči studentům.
Chceme těchto změn využít, abychom naši Katolickou teologickou fakultu „nastavili“ do budoucna tak, že bude budovat excelenci. Malé fakulty – a teologické fakulty na velkých univerzitách takovými jsou – se nemohou rovnat v činnosti a rozmanitosti studijních programů fakultám velkým. Domnívám se, že naše malá fakulta si udrží do budoucna svoje místo ve svazku Univerzity Karlovy – jako její nejstarší a jedna ze zakládajících fakult – právě budováním excelence. Věřím, že katolická teologie má dnes nejen co říct, ale že jejím posláním je být světlem pro ostatní.
To není pyšné tvrzení, jak by to někomu mohlo znít. Víme přece, že nedáváme ze svého, ale pokorně poskytujeme to, čím jsme byli sami obdarováni. Svatý Pavel prohlašuje: „Máš něco, co bys nebyl dostal?“ (1 Kor 4,7). Tak tedy excelence nejen ve výsledcích výuky a publikací. Máme před sebou velký úkol tvořit účinnou síť mezinárodních kontaktů. Zjišťujeme, že zahraniční odborníci k nám jezdí rádi, a to i opakovaně. Pro jejich účinnější začlenění do výuky potřebujeme pozměnit strukturu studia, aby byla pružnější pro operativní zapojování takových osob do výuky. Potřebujeme také efektivně využívat nové nástroje studijních opor a možnosti aspoň částečně umožňovat online výuku. Univerzita Karlova dnes také podporuje tzv. „třetí roli“, to znamená vstupování do širšího života společnosti. Pro nás to znamená jednak nabízet naše služby a spolupráci s biskupstvími, farnostmi a řeholními komunitami, jednak vytvářet fórum pro sdílení znalostí a idejí s osobami ze světa umění, financí, školství, kultury a dalších oblastí života.
Vážený pane děkane, Katolické noviny sledují konzervativní názorovou linii. Vnímáme Vás jako zastánce předávané a neměnné nauky církve pod heslem: to dobré ze světa přijmout, ale zároveň chránit poklad víry. Proto také cítíme potřebu vyjádřit Vám svoji podporu a přejeme Vám dostatek sil ve Vaší náročné a záslužné práci pro církev a vlast.
Foto: Yuliana Shyshova
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!