Biskup z Trondheimu je trapistický mnich, konvertita z luterského křesťanství a předseda Severské biskupské konference.
Zpráva se v katolických kruzích rozšířila jako blesk: biskup Erik Varden OCSO, prelát územní prelatury Trondheim v Norsku a apoštolský administrátor diecéze Tromsø, byl papežem Lvem XIV. jmenován vedoucím postních exercicií pro papeže a římskou kurii. Téma exercicií, které se konají v Cappella Paolina Apoštolského paláce, zní: „Osvíceni skrytou slávou“. Vardenovo pozvání je pozoruhodné i proto, že nám možná naznačuje, kde papež Lev hledá pro sebe a pro své poslání nástupce sv. Petra novou duchovní sílu.
Osoba a životní cesta biskupa Vardena jsou totiž mimořádně výrazné. Narodil se roku 1974 v jižním Norsku, vyrůstal v nepraktikující luterské rodině a ve svých devatenácti letech se z vlastního rozhodnutí stal katolíkem. Později o tom řekl: „Víru jsem objevil jako něco skutečného skrze četbu, hudbu, setkání – a pak skrze své první zkušenosti s liturgickou a tichou modlitbou.“
Jeho zájem se postupně soustředil na teologická studia a rodící se povolání k řeholnímu životu. Roku 2002, ve věku 28 let, vstoupil do trapistického opatství Mount St. Bernard v Leicestershiru. Věčné sliby složil v roce 2004, na kněze byl vysvěcen v roce 2011. Následně vyučoval na benediktinské vysoké škole Sant’Anselmo v Římě a v té době působil také v severské redakci Vatican News.
Kdo je tento asketicky působící biskup z Norska, který je navenek i niterně doma v přísné observanci benediktinské řeholní tradice? Varden publikoval řadu článků a knih o křesťanské spiritualitě (některé byly přeloženy do několika evropských jazyků) a studoval také gregoriánský chorál, který se v jeho domovském opatství pečlivě pěstuje. I na svém blogu na webu územní prelatury Trondheim se ve svých poznámkách a úvahách soustředí převážně na duchovní témata.
Erik Varden je hlasem, „který je známý teologickou přísností, duchovní hloubkou a silným monastickým zakořeněním“, komentuje římský blog Silere non possum. A dodává ještě jeden důležitý aspekt: „Varden patří k těm biskupům, kteří se v posledních letech vyznačili vyvážeností a stálým přihlášením se k hodnotě tradice, aniž by upadali do identitárního zatvrzení nebo do bezhlavého pokroku. Je pastýřem, který uvažuje v kategoriích integrace, nikoli opozice – a právě proto je mužem jednoty.“
Několik jeho citátů nám může zprostředkovat první osobní dojem:
- „Všichni se rádi soustředíme na nedostatky druhých lidí či skupin. Ale tato práce obrácení musí vždy začínat u mě samotného. Matku Terezu z Kalkaty se jednou novinář zeptal: ‚Matko, co se musí v církvi změnit?‘ Zadívala se na něj a řekla: ‚Já se musím změnit‘ – a pak s úsměvem dodala, abych měl o čem přemýšlet: ‚A vy…‘ Tady máme nárys podmínek pro plodný křesťanský život.“
- Varden říká, že „miluje vyprávění o návštěvě Giovanniho Battisty Montiniho u papeže Pia XII., když jej – pozdějšího papeže Pavla VI. – právě jmenoval milánským arcibiskupem“. „Když Montini odcházel, papež mu jednoduše řekl: ‚Depositum custodi‘ [‚Střez poklad‘, pozn. redakce] – verš z prvního listu svatého Pavla Timotejovi. Jde v něm o to, jak důležité je přijmout plnost víry předané apoštoly a zajistit, aby to, co předáváme dál další generaci, nebylo o nic menší než tato plnost. Tato výzva se týká každého z nás. Ale je samozřejmé, že odpovědnost biskupů je v tomto ohledu obzvlášť veliká. Je to těžká odpovědnost – ale také radostná, protože stále více objevujeme úžasné bohatství víry, krásu všeho, co nám Bůh dal.“
- „Nejen v Norsku, ale i v jiných zemích, které prošly dlouhodobou sekularizací, pozoruji rostoucí náboženský zájem mezi mladými lidmi. Vidím jejich věrnou účast na dobře připravených a pečlivě slavených bohoslužbách. Nemluvím samozřejmě o většinovém jevu; tendence je však zřetelná a trvale rostoucí: mládež touží po podstatě. Na prázdné, sentimentální řeči mají jen málo trpělivosti – a to je dobře,“ uvedl Varden ještě v listopadu 2025 v rozhovoru s vídeňským dogmatikem Janem-Heinerem Tückem pro freiburský časopis Communio.
Pro postní exercicie papeže a kurie, které se konají od 22. do 27. února, už Vatikán zveřejnil témata:
- Svatý Bernard – idealista
- Boží pomoc
- Osvobození
- Záře pravdy
- „Chci ho oslavit“
- Boží andělé
- Svatý Bernard – realista
- O kontemplaci
- Předávat naději
Už samotné dvojí zařazení sv. Bernarda z Clairvaux (1090–1153) naznačuje, že by tyto exercicie mohly položit jasný důraz na proud tradice vycházející z benediktinů, cisterciáků a trapistů, který je pro naši církev tak důležitý – a možná právě to bylo jedním z důvodů, proč si je tak blízce osvojil i papež Lev, který je sám vnitřně hluboce zakořeněn v augustiniánské spiritualitě. Je možné, že právě v tom nalezl papež Lev, tak hluboce zakořeněný v augustiniánské spiritualitě, přirozené navázání na své duchovní směřování.
Zdroj: Kath.net