„Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ (Iz 40,3)
Izajášův hlas v adventním tichu zní jako volání, které se nedá přeslechnout. Nevolá po vnějším ruchu ani po horečné aktivitě, ale po proměně srdce. Cesta Páně nevede skrze dokonalé plány, upravené domy či bezchybný program Vánoc – vede skrze hlubinu člověka.
.
„Vyrovnat stezky“ neznamená odstranit všechna břemena, která nosíme. Znamená spíše podívat se pravdě do očí: kde jsou v mém životě nerovnosti, které brání Bohu přijít? Kde jsou údolí malomyslnosti, jež potřebují pozvednout, a hory pýchy, které čekají na zmenšení? Advent nás zve k jemné, ale opravdové práci uvnitř sebe.
.
Bůh, který přichází, není přísný inspektor našich cest. Je to Pastýř, který touží vejít tam, kde je místo. Připravit mu cestu znamená vytvořit právě toto místo: chvíli ticha, gesto smíření, odvahu začít znovu. A i když se někdy zdá, že naše stezky jsou příliš klikaté, Boží příchod zůstává jistý. On si cestu najde – ale chce, abychom mu ji otevřeli.
.
A tak v této druhé adventní neděli prosme o srdce, které se nebojí narovnat to, co je křivé, a o naději, že Ten, který přichází, je světlem i pro naše nejtemnější zatáčky.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
