Je zřejmé, že od nejstarších dob nebyl polibek jen projevem lásky, ale za určitých okolností také symbolem hluboké úcty. Například v Písmu syn Sirachův popisuje, jak potenciální dlužníci, když si chtějí získat přízeň, „líbají ruce věřitele a ve slibech pokořují svůj hlas“. V souladu s touto symbolikou, tak všeobecně chápanou a praktikovanou, církev nařizuje líbání mnoha svatých předmětů, např. relikvií, knihy evangelií, kříže, požehnaných palem, svíček, rukou duchovenstva a téměř veškerého náčiní a roucha spojeného s liturgií.
Pokaždé, když kněz políbí nebo uctí oltář, dělá to proto, aby uctil obětní oltář (který představuje Krista), kde se odehrává zázrak Eucharistie. Polibek také znamená spojení Snoubence (Krista) a jeho Nevěsty (Církve). Dalším důvodem, hluboce zakořeněným ve starověké křesťanské tradici, je úcta k ostatkům svatého nebo mučedníka umístěným v samotném oltáři.
Během prvních století církevních dějin se mše často sloužily v podzemních katakombách na kamenných deskách pokrývajících hrob mučedníka. Dělo se tak za účelem uctění mučedníka a jeho hrdinské a konečné oběti pro Pána. Šlo ale též o nutnost: Být křesťanem bylo v celé Římské říši nelegální (odtud existence mučedníků) a mše se musela slavit tajně.
Když císař Konstantin na začátku čtvrtého století legalizoval křesťanství, slavení mše se přesunulo z podzemí na povrch, z katakomb do veřejných budov nebo kostelů. Když k tomuto přechodu došlo, praxe a tradice uctívání mučedníků nezůstala pozadu, ale nadále zůstala důležitou součástí mše.
Když kněz políbí oltář, uctívá osobu Krista, kterou oltář představuje, a také, i když nejsou přítomni, pokračuje ve starověké tradici uctívání velké a hrdinské oběti mučedníků.
Podle Catholic Newcast
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
