Staroboleslavský kanovník a unhošťský farář J. M. ThDr. Gabriel Mulamuhič přednesl během sobotního pietního aktu v Lidicích modlitbu za oběti lidické tragédie a následující projev. Pamětní věnec položili Mons. Zdenek Wasserbauer a děkan Katolické teologické fakulty doc. Jaroslav Brož.
Vážení přeživší, obyvatelé Lidic, vážené dámy a pánové.
Během druhé světové války a nacistické okupace vydal náš národ nelehké svědectví o své věrnosti Bohu a vlasti. Stojíme nad hrobem lidických mužů, mezi nimiž je i jejich duchovní otec – kněz Josef Štemberka. Při pohledu do tváří soch lidických dětí však nemůžeme nevzpomenout ani na další nevinné oběti, které má na svědomí nacistická ideologie smrti. Chci se dnes také s úctou poklonit lidickým ženám: matkám, manželkám a babičkám. Mnohé z nich přežily utrpení ve stínu ostnatých drátů nacistických táborů a vrátily se tam, kde z jejich domovů nezbylo nic. Svou osobní Kalvárii si pak nesly až do konce života. Utrpení matek ve válce, jak připomínal papež František, vždy představuje jednu z nejhlubších tragédií lidstva; Církev je vnímá jako přímý útok na lidskou důstojnost a posvátnost života. Matky jsou proto těmi, kdo nejvíce nenávidí válku, protože ta zabíjí jejich děti, o které s láskou pečovaly (František, generální audience, 7. 1. 2015).
Když se papež Benedikt XVI. ve Staré Boleslavi zamýšlel nad mučednictvím v české tradici, zdůraznil, že krev mučedníka „nevolá po nenávisti nebo pomstě, ale spíše po odpuštění a míru“ (homilie při mši svaté, Stará Boleslav, 28. 9. 2009). Řekl to v místech, kde téměř tisíc let působí naše kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána, která se modlí nad mučedništěm sv. Václava. Právě tam jsme minulý rok na jeho svátek uložili prsť z kostela sv. Martina a z Horákova statku – a právem. Kde jinde by měla být uložena než tam, kde se téměř před jedenácti sty lety začala rodit naše státnost, kterou svou obětí chránili a spoluutvářeli i zdejší obyvatelé?
Vzpomínáme a nezapomínáme. Křesťanský, společenský i lidský význam Lidic není jen připomínkou utrpení, ale také morální a duchovní výzvou: proměnit tragédii této středočeské obce v modlitbu za lásku a pokoj mezi lidmi a v obnovenou úctu k důstojnosti každé lidské bytosti. Právě zde tyto prosby nabývají zvláštní naléhavosti.
Stojíme nad hrobem lidických mužů, kde byl po válce vztyčen jednoduchý dřevěný kříž s trnovou korunou z ostnatého drátu. Je to silný symbol. Připomíná, že zlo nemá poslední slovo a že Boží láska je silnější než nenávist.
Velmi krásně to vyjádřil kardinál Joachim Meisner v nacistickém táboře Auschwitz, když řekl: „Nezbavujme kříž jeho významu. Je pravdou Boží lásky. Kříž je spása. Nechme se křížem požehnat. To znamená: buďme požehnaní křížem, abychom se sami stali požehnáním pro druhé.“
Lidice nejsou jen místem tragédie. Je zde přítomná i naděje, kterou dává Bůh. A právě proto má smysl do Lidic přicházet: abychom si připomínali cenu věrnosti, sílu lásky a skutečnost, že ani to největší zlo nemůže zvítězit nad Božím požehnáním.
Modlitba za oběti lidické tragédie:
Bože, tys nám poslal svého Syna, aby nám přinesl tvůj pokoj, a on za nás prolil svou krev, a tak přemohl naši lidskou zlobu. Proto ti s důvěrou svěřujeme oběti lidické tragédie, které položily své životy v čase druhé světové války. Věříme, že je vysvobodíš ode všeho zlého a dáš jim svůj věčný mír. Prosíme tě i za ty, kteří byli v důsledku války hluboce zraněni na těle i na duchu. Zahlaď jejich bolestné rány. Prosíme tě o smíření všude tam, kde se tímto hrozivým konfliktem zrodilo zlo. Odpusť viny lidí a národů a pomoz nám usilovat o skutečný mír. Neboť ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.
Následovalo vykropení místa svěcenou vodou a modlitba za duše zesnulých.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
