Doc. Jakub Jirsa zveřejnil nedávno stať o – jak zní název – „absurdní situaci na Univerzitě Karlově“ a podává zároveň návrh na její řešení. „Absurdita“ současné situace spočívá podle jeho mínění v tom, že univerzitu ovládá dlouhodobě většina tvořená lékařskými fakultami (univerzita jich má pět a se zájmově s nimi sdruženou fakultou farmaceutickou v tomto smyslu vlastně šest). Blok bývá podle Jirsy nadto v orgánech univerzitní samosprávy pravidelně podporován třemi konfesně zaměřenými teologickými fakultami. Výsledkem je, že jiné fakulty, stojící mimo tento blok (Jirsa, vedoucí Ústavu filosofie religionistiky, má zde na mysli jistě především svou „mateřskou“ fakultu filosofickou) nejsou s to své oprávněné, hlavně finanční zájmy účinně obhájit.
Potud Jirsův popis „absurdní situace“. Autor k němu v dalším připojuje i návrh řešení. Ten vidí předně v tom, že lékařské fakulty budou ze svazku univerzity vyčleněny, a bude z nich vytvořena jakási samostatná lékařská univerzita. To je podle Jirsy první krok k nápravě Druhým krokem k nápravě má být zrušení dosavadních tří teologických fakult a jejich nahrazení fakultou jedinou, „bezkonfesní“. Ta by se, doufá, mohla stát „skvělým theologickým pracovištěm“. Mám osobně dojem, že tento poslední bod, je to hlavní, oč Jirsovi v jeho příspěvku vlastně jde.
Pokud jde o celkové obrysy Jirsova popisu, včetně jeho výhrad k současnému vedení univerzity, zdá se mi celkem výstižný. K otázce vyčlenění bloku lékařských fakult ze svazku univerzity se nemohu vyjadřovat, nedostává se mi k tomu kompetence. Za jisté považuji pouze, že uskutečnění takové záležitosti je věc obtížná, kterou nelze vyřešit rychle. To ovšem ví Jirsa také. A ví jistě i to, že něco zcela jiného platí o lehce zranitelných fakultách theologických, zeména o fakultě katolické (dále: KTF) . Zde by se Jirsou navrhované řešení rovnalo zrušení této instituce, což by se dalo provést poměrně snadno a tudíž i rychle. Přátelé KTF upozorňovali na toto „nebezpečí“ již dříve, byli však chlácholeni ujištěními vedením univerzity, že nic takového nepřichází v úvahu. Lze tedy možná říci, že JIrsa nalil katolické veřejnosti čistého vína jako první. Otázka však zní: Máme jeho návrh považovat za přijatelný? Pokusím se na tuto otázku odpovědět, ovšem pouze z hlediska externího učitele na KTF, stanovisko ostatních dvou theologických fakult může být odlišné, a na každý pád je musí vyjádřít někdo jiný.
Ve prospěch zachování KTF ve svazku univerzity se často uvádí všeobecně známý fakt, že se jedná o zakládající fakultu pražské univerzity. K tomu by bylo možno dodat, co již tak všeobecně známo není, že se jedná o dnes vůbec nejstarší katolickou thelogickou fakultu na světě. Ty starší totiž v průběhu dějin buď zanikly (např. pařížské Sorbonna), nebo došlo k jejich protestantizaci (Oxford). Praha tím získala tedy pěkné prvenství a nebylo by, podle jejích přátel, prozřetelné se ho zbavovat. S tím lze ovšem jen souhlasit, ale na druhé stránce, jsou-li skutečně nějaké závažné důvody pro zrušení KTF musí pouhé historické reminiscence, byť sebekrásnější, ustoupit jistě do pozadí.
Jsou ale skutečně nějaké takové závažné důvody? Jirsa je přesvědčen, že je zná, a ve svém příspěvku nás s nimi i seznamuje. První jeho argument zní, že představitelé KTF v univerzitní samosprávě hlasují s většinou, čímž poškozují menšinu. Tento důvod nepovažuji osobně za dostatečný a soudím, že došlo-li v minulosti k něčemu podobnému, je možné a potřebné se toho do budoucna vyvarovat. Vždyť většina učitelů na KTF jsou absolventy FFUK, mají k ní citový vztah a jsou připravení vůči této sesterské fakultě plnit slova latinského slibu, který složili při udílení doktorátu. Ostatně jsou v záležitostech, o které se podle Jirsy jedná, zájmy obou fakult, ne-li vůbec shodné, tedy jistě velmi podobné.
Dalším Jirsovým argumentem je poukaz na dlouho trvající nepokoje, k nimž na KTF dochází, a které se zdají svědčit o to, že tato instituce není schopna trvalé autoregulace. Ani toto nepovažuji za dostatečný důvod k zrušení KTF. Nepadá na váhu jen to, že podnět k neklidu vychází nejednou (ne ovšem vždy) spíše z vnějšku než nitra KTF, ale důležitá je především sama příčina této skutečnosti. Za příčinu bývají uváděny spory ve fakultní samosprávě, propouštění, spory s rektorátem apod. Tyto a podobné nešvary sice skutečně existují, ale jsou jen jevovou stránkou nikoli samotnou podstatou těchto věcí. A co je tedy onou podstatou? Zde je třeba si připomenout, že je za našich dnů křesťanstvo napříč konfesemi rozděleno na část tradiční (orthodoxní) a část zaměření liberálního (post-orthodoxního, progresivního, liberálního, modernistického, a jak jinak bývá toto směřování označováno). To je všeobecně známo, méně jasné širší veřejnosti je, v čem spočívá rozdíl. Ten bývá obvykle spatřován v různých vnějškovostech, v otázce kněžského celibátu, nitro-církevního dialogu, v otázkách liturgického jazyka, manželského života apod. To vše jsou sice závažné problémy, ale podstata věci v nich nespočívá. Ale v čem tedy spočívá? Podle mého mínění tkví jádro problému v oblasti filosoficko-theologické, totiž v rozdílném pojetí Boha a jeho vztahu ke světu. Podle tradičního, orthodoxního stanoviska je Bůh stvořitelem světa, vůči němu je „zcela jiný“ („transcendentní“), je plný života, a přesto neměnný, a obrací-li se k lidstvu ve zjevení svým slovem, jsou jeho sdělení pravdami nadčasové platnosti. Podle post-orthodoxních theologií se Bůh buď uskutečňuje ve vývoji světa, v dějinách, a promlouvá k lidstvu pokrokem, který se v nich uskutečňuje. Podle jiné varianty post-orthodoxního myšlení se Bůh projevuje člověku pouze v oblasti lidské subjektivity, v určitých stavech našeho vědomí, mimo něž o něm nemá smysl hovořit. Společným znakem obou verzí verzí post-orthodoxních theokogií je popření Boží transcendence a její nahrazení „dějinností“ Boha i křesťanského náboženství.
Přes extrémní stručnost, se kterou jsem zde diferenci načrtl, je doufám zřejmé, že se jedná o velmi vážný problém nadnárodního významu. Můžeme být spokojeni, že se tento problém u nás, v našem kulturním prostředí, řeší, a to dokonce tam, kam především náleží, totiž na půdě Katolické theologické fakulty. Že se tento spor, který musí být vybojován ryze akademickými, tj. duševními zbraněmi, přenáší i na půdu fakultní, ba dokonce univerzitní samosprávy, že je k jeho „řešení“ je povzbuzována podpisovými akcemi široká veřejnost, jež jeho podstatě nerozumí, a je u nás tradičně protikatolická, to vše jsou ovšem jevy politováníhodné, jichž je třeba, když k nim již došlo, se nadále vyvarovat. Považovat takové spory za důvod k zrušení KTF považuji nicméně za zcestné. Je třeba vidět kladnou stránku, totiž že se dnes na KTF řeší skutečně aktuální teoretické otázky, a nevládne zde umrtvující klid pouhého theologického historizování. Osobně jsem rád, že KTF není, a nechce být oním Jirsovým „skvělým theologickým pracovištěm“ (na němž by ovšem, krom dějin, o nic dalšího nikdy nešlo). Z uvedených důvodů považuji druhý Jirsův argument pro zrušení KTF za bezpředmětný.
Zbývá ještě jeden bod Jirsovy argumentace. Ten se týká programu etika a filosofie, který zahájí v říjnu letošního roku na KTF třetí rok své úspěšné existence. Jirsa se domnívá, že realizací tohoto oboru se zbytečně zmnožuje na Karlově univerzitě počet pracovišť zabývajících se uvedeným oborem. Není mi zcela jasné, proč právě toto Jirsovi vadí. Kdosi v kritice jeho článku vyslovil podezření, že snad jako vedoucí Ústavu filosofie na Filosofické fakultě vidí v katedře filosofie a práva na KTF nežádoucí konkurenci. To považuji za vyloučené. Za leta svého učitelského působení jsem se měl příležitost s doc. Jirsou blíže seznámit a poznal jsem ho jako odborně zdatného, osobně milého a čestného kolegu. Nepochybuji, že je přesvědčen o významu rozvoje filosofie pro národní kulturu a že vznik nového, dynamicky se rozvíjejícího pracoviště považuje jistě o sobě za přínosný. Důvod jeho nevstřícnosti k filosofii na KTF musí mít jinou pohnutku, ta je mi však, alespoň v jeho případě, nejasná.
K věci samé bych řekl, že katolická theologie je bez filosofie jako své pomocné vědy nemyslitelná. Je známo, že ve středověku bylo přijetí na theologickou fakultu podmíněno absolutoriem fakulty artistické (dnešní filosofické) a že když od dob renezance výuka filosofie na tehdejších filosofických fakultách přestávala svým obsahem potřebám theologie odpovídat, bývala výuka tohoto předmětu e v přiměřeném rozsahu realizována na fakultách theologických, resp. v biskupských seminářích. K tomu, jak známo, nabádal již Tridentská koncil. Pro pestrost filosofického života to bývalo většinou obohacením (my Češi za to vděčíme např. za obnovení skotistické tradice v našem prostředí v 17. století). Nevidím důvodu, proč by tomu mělo být dnes jinak. Ve prospěch programu etika a filosofie na KTF svědčí ovšem především dynamický rozvoj tohoto oboru a – alespoň dosud – setrvalý zájem, jejž u mladých lidí vyvolává. Jsem nyní sám externím učitelem filosofie na KTF, působil jsem však dlouhá léta jako učitel tohoto oboru na FFUK (nějaký čas dokonce i na Univerzitě Pardubice) Mohu tedy srovnávat a musím s uspokojením konstatovat, že filosofie na KTF má nejen dosti posluchačů, ale že se jedná o studenty kvalitní, mezi nimiž jsou i výrazné individuality, tj. mladí lidé, o nichž lze předpokládat, že o jejich vědecké práci v budoucnu ještě uslyšíme. Výuka eticky a filosofie je ovšem na KTF ve srovnání s fakultou filosofickou poněkud jinak zaměřena, je zde kladen větší důraz na tradici latinského aristotelismu, ale hlavně: Výuka zde nespočívá v pouhém historizování, resp. referování, nýbrž učitelé zde vždy otevřeně zastávají určité filosofické stanovisko: z jeho hlediska se pak snaží o filosofických problémech nejen referovat, ale i zastávat vždy i jejich určitá řešení. Ne všichni posluchači nabízená řešení přijmou, zdá se nicméně, že tento způsob výuky, jinde nepraktikovaný, je pro všechny přitažlivý a poučný. A to je jistě jedním z důvodů, díky nimž se výuka filosofie na KTF dnes tak úspěšně rozvíjí.
Zdá se mi, že důvody těch, kdo vybízejí ke zrušení KTF, mohou být asi pouze ideologické. Domnívám se, že v té věci bychom však měli být velmi opatrní: Vášnivé ideologické zaujetí může vést k autodestruktivním důsledkům. Dokladů o tom máme, bohužel, v našich národních dějinách, a to jak minulých, tak i těch zcela nedávných, dost. Jsem přesvědčen, že bychom neměli znovu opakovat staré chyby.
Článek je reakcí prof. S. Sousedíka na článek doc. J. Jirsy, který vyšel na Seznamu (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-komentar-absurdni-situace-na-univerzite-karlove-si-zada-absurdni-reseni-283319).
prof. PhDr. Stanislav Sousedík, CSc., dr.h.c. je pedagogem na KTF UK
Foto kupole budovy arcibiskupského semináře: Michal Havel, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!