Malé sestry učednic Beránka jsou kontemplativní francouzská řeholní komunita, která umožňuje mladým ženám postiženým Downovým syndromem naplnit jejich řeholní povolání. „Jejich duše není postižená, Jsou Bohu Blízko a vstupují sním do kontaktu snadněji než my“ – říká její představená matka Line.
„Lidé s Downovým syndromem jsou stále ještě neobjeveným světem. Přinášejí do našeho života mnoho radosti a především dávají lásku, kterou svět tolik potřebuje,“ říká převorka komunity matka Line. Na počátku tohoto jedinečného díla stálo přátelství mezi dvěma mladými ženami: Line, která objevovala své povolání k zasvěcenému životu a službě nejposlednějším, a Véronique, dívkou s Downovým syndromem, přesvědčenou o svém povolání k rozjímavému životu. Kanonické právo však zakazuje přijímání lidí s mentálním postižením do řeholí a Véronique se tedy nesetkávala s pochopením. Obě ženy se tedy rozhodly zahájit mnišský život soukromě. Trvalo 14 let než jejich nezvyklé společenství získalo církevní schválení.
Prvním klášterem se jim stal malý sídlištní byt. Posléze se k nim připojila další dívka s Downovým syndromem. V roce 1990 požádaly arcibiskupa Tours a budoucího kardinála Jeana Honoré (1920-2013) o přiznání statutu veřejného sdružení laických věřících. Díky jeho podpoře získala malá komunita své první uznání. O pět let později se rozrůstající společenství přestěhovalo do městečka Le Blanc v diecézi Bourges a díky velkému pochopení místního arcibiskupa Pierra Plateau´a (1924 – 2018), který podnikl další rozhodující kroky ve Vatikánu, získaly sestry v roce 1999 status kontemplativního řeholního institutu.
„Často se nás ptají, jak v naší komunitě rozpoznáváme povolání,“ vypráví matka Line. A vzápětí odpovídá: „Stejně jako v případě jiných povolání. Pokud člověk pociťuje, že jej tento způsob života naplňuje, znamená to, že jej Bůh k němu povolává. Lidé s Downovým syndromem to dokáží rozpoznat a vyjádřit,“ ujišťuje představená Malých sester učednic Beránka.
.
S použitím zahraničních pramenů a Vatican News