O tom, že se na Katolické teologické fakultě UK odehrává drama, ví každý, kdo někdy otevřel zprávy a nezůstal jen u předpovědi počasí. Tenhle příběh má všechno, co dobré drama potřebuje.
Akademici a zákulisní hráči nastupují na scénu – každý s vlastním plánem a ambicí. Následuje vzestup moci na půdě Akademického senátu UK: tiché dohody, šachování s funkcemi a zakládání komisí – formuje se odboj, který má jediný cíl – popravit vedení. Přichází dramatická gradace: nezákonné jmenování dr. Falátkové, rozpočtová kouzla, sledování soukromých korespondencí a jejich zveřejňování, krádeže dat, spory o moc a vliv. A pak je tu katarze – zásah ministerstva a soudu, který měl celé představení ukončit. Vedení se vrací a fakulta se začíná stavět na nohy.
Normální scénář by tady skončil happyendem. Opona by spadla, diváci by zatleskali a rozešli se domů. Jenže my máme rektorku. A ta se rozhodla stát vlastní režisérkou i hlavní hrdinkou. Právu navzdory.
To, že měla KTF UK sloužit jako kouřová clona, která překryje její rektorské nezdary těsně před volbou nového rektora, je dnes už zřejmé všem. Že si chtěla získat body a podrazit církevní nohu KTF UK, která je mnohým progresivním senátorům trnem v oku, by nepřekvapilo. Ale že jí ten kouř začne štípat do očí, nečekal nikdo — a zřejmě ani ona sama.
A tak, ještě než stačila spadnout opona, rozehrála rektorka druhé dějství.
Ačkoliv soud mluvil jasně a MŠMT také, přišel zvrat, který by v normální právní realitě nikdo nečekal – ministerstvo uvalilo na fakultu nucenou správu. Výkon funkce děkana rázem přechází na rektorku. Jaké překvapení od ministerstva, které ještě před měsícem sebevědomě tvrdilo, že takový krok není možný. Jaké překvapení pár hodin poté, co soud konstatoval, že nucena správa není cesta. Že by v tom byly volby? Zdá se, že hýbou fakultním děním víc než zákony, soudy i zdravý rozum dohromady.
Nepomáhá ani stabilní opora arcibiskupství, které vyzývá k dodržování práva. Nepomáhá ani statut fakulty, dosud považovaný za závazný. Nepomáhá dokonce ani ten soud. Nepomáhá prostě nic, co se nevejde do záměru rektorky – podrobit si KTF za každou cenu.
Že byla uvalena nucená správa z důvodu údajné absence vedení – které ovšem vůbec nechybělo – je už jen třešnička na dortu, u které se musí smát každý, kdo má alespoň základní právní povědomí. Tedy až na samotné vedení fakulty, které se proti tomuto záhadnému výkladu naštěstí odvolává. Díky za to.
Můžeme jen doufat a držet palce. Aby se dodržovaly zákony, aby se akademické svobody nestaly bičem na slušné a hlavně zákonné jednání a aby do doby, než bude odvolání vyřešeno, nevznikly na fakultě škody tak velké, jak to teď bohužel vypadá.
Rektorka totiž nelení. Zdá se, že fakultě věnuje sto deset procent svého pracovního i soukromého času. Svým podporovatelům prodlužuje ekonomicky neudržitelné smlouvy, provádí čistky v kolegiu děkana, ignoruje samosprávné orgány – až na Akademický senát KTF, který jí k téhle moci pomohl – a postupně odstraňuje všechny, kdo nepodporují její destrukci.
Kam až její nenávist může dojít, dnes nikdo neví. Jisté je jen jedno: žebřík vyměnila za dělo. Míří přesně – na všechny, kdo jí stojí v cestě. A střílí rychle a bezohledně, protože ví, že času moc nemá.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
