Rozhovor s J. M. kanovníkem Jaroslavem Brožem.
Otče Jaroslave, Halloween se v České republice oslavuje stále více, často jako nevinná zábava s kostýmy a dětskými hrami. Jak byste jako exorcista charakterizoval jeho historický původ a proč církev před ním mnohdy velmi varuje?
Původ Halloweenu musíme hledat u starých Keltů, nomádského etnika, které se přísně dělilo na společenské vrstvy válečníků, nobility, zemědělců a druidů. Druidové měli ve společnosti rozhodující moc a vliv, mimo jiné také proto, že konali náboženské rituály.
Keltové se řídili lunárním kalendářem a jejich rok se nedělil jako ten náš na čtyři roční období. Pro ně bylo rozhodující, že slunečního svitu začalo ubývat a po půl roce zase přibývat. A právě přechod z léta do zimy, období převládající temnoty, které připadá na přelom října a listopadu, byl spojen se svátkem Samhain (vyslovuje se šo-uinn), ve kterém je možno spatřovat původ současného Halloweenu. Keltové tehdy žili ve víře, že božstvo temnoty a smrti se stávají mocnějšími než božstvo světla. A právě v době nadvlády tmy se podle nich otevíraly brány mezi světem živých a mrtvých a duše zemřelých se mohly vracet na zem do míst, kde žily. Někdy podle jejich představ na sebe braly podobu zvířat. Současně se ale otevíraly brány pro zlé duchy, kteří mohli lidem působit různé škody, pohromy a šílenství. Proto si lidé při oslavách Samhainu navlékali masky a tělo si zakrývali zvířecími kůžemi ve víře, že se tak ukryjí před zlými duchy. Druidští kněží zhotovovali zvláštní amulety, které si lidé měli položit před své příbytky nebo je nosit při sobě. Jedním z amuletů byla vydlabaná řepa, kterou vyřezali do tvaru lidské tváře a dovnitř vložili hořící svíci, vyrobenou z tuku obětovaných zvířat. Po více stoletích irští přistěhovalci začali v Americe místo řepy používat dýni. Dýně se tehdy v Evropě nepěstovala, dostala se k nám právě z Ameriky.
Keltský svátek začal tři dny před Samhainem a končil tři dny po něm; slavení tedy trvalo celý týden. Účastnit se ho museli všichni, jinak člověka stihla kletba, o které se věřilo, že přinese zešílení nebo smrt. Při slavení se prováděly rituály ke cti boha temnoty a smrti, které sestávaly z různých prostopášností, opíjení se alkoholem, magických rituálů, uvádění se do transu, v němž se nechávali lidé ovládat bludnými dušemi. V rodinách se během slavení nechávalo jedno místo u stolu volné pro zemřelého člena rodiny; věřilo se, že se k nim v té době připojí. Druidští kněží obcházeli po domech a každý jim musel něco dát, jinak ho stihla kletba.
Na tento zvyk pak navázali zejména irští přistěhovalci v Americe. Tehdy začaly děti chodit od domu k domu a když jim domácí otevřeli, volali „trick-or-treat“, což lze volně přeložit „šprým nebo dárek“. To znamenalo, že pohrozili nějakou klukovinou, ze které se majitelé domu mohli vykoupit sladkostí. Každý pochopitelně volil to druhé. V této dětské hře není těžké poznat původní pořekadlo druidských kněží „kletbu nebo oběť“. Kdo je neobdaroval, stihla ho kletba.
Poté, co v roce 1621 dorazili do Ameriky první irští přistěhovalci do převážně protestantského prostředí, přestali svátek Všech svatých (anglicky All Hallows) většinou slavit s jeho původním náboženským obsahem. Stal se pro ně společenskou příležitostí se sejít, radovat se z úrody uplynulého roku, tančit, zpívat a vyprávět si strašidelné příběhy. S tím oživili starý keltský zvyk vyrábět si svítilny, tentokrát ale ne z řepy, ale z dýně, která jim byla dostupnější.
S novým přílivem irských přistěhovalců do Ameriky souvisí, že na přelomu 19. a 20. století se stalo rozšířeným zvykem organizovat v souvislosti se svátkem Všech svatých společenská setkání původně spojená s nevinnou zábavou. Ta ale postupně dostávala ezoterickou náplň. Od 30. let začaly někteří američtí výrobci ve velkém nabízet kostýmy pro Halloween. Nejčastěji mezi nimi figurovali vampýři, zombie, vlkodlaci, duchové, kostlivci a čarodějnice. Ke slavení se připravovala veřejná představení na náměstích, s čímž se v nočních hodinách spojovaly projevy vandalismu a krádeží, které působily mezi lidmi znepokojení. Po populační explozi v 50. letech začali organizátoři přesouvat Halloween z náměstí do školních tříd a do domácností, aby se děti mohly těchto radovánek účastnit naplno. Během let tato směsice folklóru, náboženských prvků a pověr se stala jedním z hlavním amerických slavností. Tak vznikla falešná „starobylá tradice“ se značkou USA – jak poznamenal otec Francesco Bamonte, významný současný italský exorcista.
Mnoho lidí, i křesťanů, vidí Halloween jen jako komerční svátek, ale obsahuje prvky spojené s mrtvými, duchy a temnotou. Jaké duchovní nebezpečí to představuje pro křesťany, kteří se na něm účastní, i když to berou jako legraci?
Existují určité prvky spojené s Halloweenem, kvůli kterým nelze mluvit jen o nevinné zábavě. Jedním z nich je čarodějnictví a novopohanské hnutí Wicca, které své rituály provádějí ve stejných dnech, jež byly posvátné pro keltské pohanské obřady. K nim patří právě Samhain – noc mezi 31. říjnem a 1. listopadem, který je považován za hlavní svátek otevírající nový rok, nový cyklus magických praktik. Tento kalendář byl vytvořen satanisty. I pro vyznavače Satana je začátkem nového roku právě Halloween.
Z mnohých svědectví je známo, že právě v období kolem Halloweenu se mladí lidé vlivem mediální propagandy, zejména na internetu, dostali do kontaktu s okultním světem. Odtud už neměli daleko k tomu, aby skončili v zajetí sekt, které jsou v mnoha případech spojeny s okultními praktikami, jež jim přivodily i velmi vážné duchovní, duševní i fyzické škody.
Je smutné, že i v církvi se nezřídka setkáváme s tím, že varování před nebezpečím okultního světa bývá označováno za středověké tmářství.
V Bibli je zmíněno, že Satan se může převléknout i za anděla světla (2 Kor 11,14). Vidíte v halloweenských praktikách, jako jsou vyřezávání z dýně nebo rituály s maskami, riziko otevírání dveří okultismu?
Kdo má jen trochu otevřené oči, tak halloweenské praktiky přece nemůže pokládat za „světlé“. Vždyť na první pohled se tu nabízí opak krásy, tedy ošklivost. Jestliže platí známý výrok z Dostojevského románu Idiot „Krása spasí svět“, pak platí i opak: ošklivost vrhá svět a lidi v něm do záhuby. Halloween dětem vnucuje ošklivost, pěstuje v nich zálibu v hrůzném, obludném, strašidelném a démonickém a staví to na stejnou úroveň jako krásu. Tím je určitým způsobem směruje ke zlému. Děti přece potřebují krásu, a ne ošklivost, potřebují dobro, a ne zlo. Krásou a dobrem se otevírají pro Boha a v něm jsou potom v životě schopny samy rozlišovat, co je dobré a co je zlé. Nebezpečí Halloweenu je v tom, že děti svádí do světa, který je nelidský.
Z Vaší praxe exorcisty – setkal jste se s případy, kdy účast na halloweenských oslavách nebo hrách vedla k duchovním problémům, například k posedlostem nebo duševnímu zmatku?
Chtěl bych podotknout, že už asi dva měsíce z rozhodnutí svého biskupa službu exorcisty nekonám. Ale z minulých více let svého působení mohu říct toto: nelze asi tvrdit, že jenom účast na těchto oslavách nebo praktikování halloweenských „hříček“ je u někoho právě tím jediným důvodem duchovních potíží. Lidé, kteří mají sklon k ezoterice a okultnímu světu, se na něj neomezují jen pár dnů v roce – třeba o Halloweenu. Buď mají jasno, že tato oblast nemá s křesťanskou vírou a s racionálním přístupem k životu nic do činění, a rázně se jí vyhýbají. Nebo s ní z různých motivů koketují, což vede k tomu, že jí postupně začnou propadat. A tak i počáteční „nevinné“ připojování se k Halloweenu může být prvním krokem k tomu, že člověk propadne ezoterice a okultnímu světu, včetně tvrdého satanismu. A jak říkáte, s tím jsou pak spojeny stavy duševních zmatků a nevyrovnanosti až těžkých duchovních a osobnostních potíží.
Katolická církev slaví 1. listopadu svátek Všech svatých a 2. listopadu Památku všech věrných zemřelých, lidově Dušičky, což je čas radosti a vzpomínek na zesnulé. Jak byste porovnal tyto svátky s Halloweenem a proč by křesťané měli upřednostnit církevní tradice?
Ve dvou prvních listopadových dnech se historickým vývojem liturgického kalendáře začala slavit dvě velká tajemství křesťanské víry. Každý den si připomínáme trochu něco jiného, ale oba obsahem spolu souvisejí. Svátek Všech svatých je den plný nadějného světla, protože nám ukazuje cíl. Naplnění lidského života nenajdeme v tomto omezeném světě, ale v plném společenství s Bohem. To není nějaké útěšné „opium“ v časných trápeních, ale reálné světlo, které skrze Kristovy vyznavače prosvětluje už tento svět. V Krédu vyznáváme víru ve společenství svatých. Je tu přátelské propojení, společenství lásky s těmi, kteří proměňovali náš svět v minulých generacích a nyní jsou nám inspirací, povzbuzením, podporou a pomocí, protože jsou již ponořeni do Boží slávy.
Jinak nadějný je druhý listopadový den. I v něm září světlo – podobné drobným svícím, které rozsvěcíme na hrobech našich drahých zemřelých. Naši předkové nejsou nějaká monstra – duchové – kterých bychom se měli bát, že nám budou škodit. Jsou také naši přátelé. Myslíme na ně s vděčností, že nám prošlapali cestu, po které jdeme dnes my. A modlíme se za ně, protože známe jejich slabosti, ale víme, že milosrdný Bůh je dokáže ve své velkodušné lásce překonat.
Kdo si srovná tuto zářivou skutečnost křesťanské víry a naděje, snadno uvidí, v jakém ostrém protikladu je k obsahu Halloweeenu, o kterém jsme si už řekli dost.
Pro mladé lidi a rodiny je Halloween často společenskou událostí. Jaké praktické rady byste dal rodičům, aby chránili své děti před skrytými nebezpečími tohoto svátku, například výběrem kostýmů nebo aktivit?
Se „slavením“ Halloweenu je to možná podobné jako se slavením Vánoc v dnešní společnosti. Vánoce dnes slaví relativně málo lidí výslovně ve vztahu k Ježíši Kristu. Svátky pro ně nemají za cíl růst v touze po Kristu, ve víře a lásce k němu. Mnozí – aniž jim to lze plně klást za vinu – slaví Vánoce jako svátky konzumu, dárků, dobrého jídla a mnoha dalších věcí, které nemají žádné spojení s duchovním smyslem Kristova narození.
V rámci Halloweenu je to tedy také asi menší skupina – která ovšem narůstá –, jež ho slaví výslovně ve spojení se Satanem. Velký počet lidí v tom hledá rozptýlení, zábavu, společenskou událost. Chápu, že je právě ze společenských důvodů obtížné dětem vysvětlit, proč je moudré se toho stranit. Podobně nebylo snadné dětem za rudé totality vysvětlit, že i členstvím v jiskřičkách a pionýru se podporovala ona nelidská ideologie.
Za správné považuji s dětmi o Halloweenu (a pochopitelně i ostatních negativních jevech ve společnosti) mluvit, vysvětlovat, co je podstatou. Dále je chránit těch praktik, kde ona ošklivost a okultismus jsou už zřejmé. Vůbec nejlepším řešením je vytvářet vlastní křesťanskou kulturu – plnou víry, světla, krásy, naděje. Tedy slavit to, co slaví církev – Všechny svaté a památku zemřelých. Některé farnosti dokonce nabízejí alternativní průvody v převlecích světců a světic a podobné akce. Pokud jsou rodiny někde osamělé a nemají živé společenství, mohou si takové večery připravit doma nebo pozvat další dvě tři spřátelené křesťanské rodiny. Dávejme naší víře tvar a životní projevy. Vyprávějme nebo čtěme příběhy svatých, vystavujme si jejich obrázky, připravujme si dramatické miniatury z jejich života. Prostě žijme a projevujme svoji křesťanskou víru aktivně.
V dnešní době se Halloween spojuje s horory a filmy o nadpřirozeném. Jak to ovlivňuje víru mladé generace a co byste doporučil, aby se křesťané chránili před takovým vlivem?
Prvním z řady byl film amerického režiséra Johna Carpentera „Halloween – noc hrůzy“ (1978). Děj filmu je sám o sobě děsivý a násilný a celý se soustředí na chorou psychiku sériového vraha ve městě Haddonfield v americkém státě Illinois. Na úvod zaznívá říkanka, která uvádí do hrůzné atmosféry Halloweenu:
Zlý pohled a černé kočky, ďábelské záhady,
křik dítěte spáleného v krbu,
v oku čarodějnice se ďábel topí
a zjeví se stín, stín čarodějnice!
V předvečer Všech svatých se bojí všichni:
je to noc čarodějnic!
Kdo nezaplatí, ten brzy zapláče!
Tento film následně inspiroval řadu dalších filmů tohoto ražení, z nichž asi nejznámější je „Halloweenská noc“ (angl. Trick ‚r Treat, 2007). Odehrává se v něm několik propletených příběhů plných démonů a vrahů v temné atmosféře.
Co k tomu dodat? Co poradit? Pokud někoho přitahují takové filmy, a ještě víc samotný svět démonů a zla, měl by si na prvním místě odpovědět „proč?“ Proč se mi to děje? Je to normální? Vážné uvažování nad svými vnitřními sklony je nezbytné k pravdivému sebepoznání. K tomu, abych dokázal náročné stránky svého „já“ zvládat a kultivovat, budu potřebovat moudrého a zkušeného člověka, znalého zákoutí lidské duše a schopného k vedení k duchovnímu životu. A pak – jak říkal mládeži papež Jan Pavel II.: „Nikdo nezná lidské nitro lépe než Kristus. Proto otevřete svůj život Kristu.“
Nakonec, otče, co byste řekl křesťanovi, který se cítí vinným za minulou účast na Halloweenu? Jak se může duchovně očistit a vrátit k pevné víře v Boží ochranu?
To je velmi důležitá a praktická otázka. Nikdy není nic ztraceno! I když jsi se zapletl do čehokoli temného – byť ze zvědavosti, neznalosti nebo jiných motivů – otevři svou minulost upřímně Kristu. Vyznej své hříchy ve svátosti smíření. Vyhledej kněze, který se bude modlit za tvé duchovní uzdravení a osvobození. A od nynějška se začni pravidelně sytit Božím slovem, modli se k Duchu Svatému, upevňuj svou víru poznáváním Krista a adorací. A nezapomínej na ty, které nám připomíná svátek Všech svatých, tedy na Matku Boží a ostatní naše přátele v nebi.
Ptal se jáhen Pavel Jireš
J. M. Jaroslav Brož je katolický kněz, exorcista a vysokoškolský pedagog
Foto J. M. Jar. Brože během mše sv. ve St. Boleslavi 28. 9. 2025: Jakub Šerých, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!