Diane Montagna: Vaše Eminence, znáte dobře Spojené státy. Chtěl byste se vyjádřit k vraždě Charlieho Kirka?
Kardinál Müller: Charlie Kirk se stal obětí ateistické ideologie, jejíž stoupenci propukli v satanské veselí nad ohavnou vraždou příkladného manžela a otce rodiny. Ďábel se vždy zmocňuje těch, kdo nenávidí život a pravdu. Neboť podle slov Pána Ježíše Krista je ďábel „vrah od počátku“ a „otec lži“ (Jan 8,44). A jen ti, kdo slyší Boží slovo, jsou z Boha (srov. Jan 8,47).
Charlie Kirk byl zbožný křesťan. Z nadpřirozeného hlediska nezemřel jako oběť politické vraždy, ale jako mučedník pro Ježíše Krista — ne ve smyslu těch, kdo jsou kanonizováni, ale jako ten, kdo vydal svědectví (z řeckého „martyros“) svým životem. Položil svůj život v následování svého Pána, jako oběť za pravdu, že člověk je stvořen k Božímu obrazu, jako muž a žena, a na odpor lžím a sebepoškozování, které prosazuje takzvaná „trans-ideologie“ a „péče potvrzující gender“. Zastával se a hájil krásu a posvátnost manželství a rodiny, jak je ustanovil Bůh Stvořitel, a zasazoval se o důstojnost každého lidského života od početí až do přirozené smrti.
DM: Jak jistě víte, manželka Charlieho Kirka je katolička a jeho blízcí přátelé uvedli, že navštěvoval mši a modlil se růženec.
KM: Ano, a nedávno chválil Pannu Marii jako vzor a „řešení“ pro neduhy naší doby. Svým „ano“ k vtělení Boha se stala Matkou Ježíše, jediného Vykupitele lidstva, který nás jediný vysvobozuje ze lží, hříchu a smrti a ze všech vražedných ideologií. Prosíme Pána Ježíše a Pannu Marii, aby přinesli útěchu manželce a dětem Charlieho Kirka.
DM: Přejděme k Římu. Jaké změny jste zaznamenal od zvolení papeže Lva XIV.?
KM: Je zde více na Krista zaměřené hlásání evangelia, větší řád a menší důraz na záležitosti druhotného významu pro církev, jako je migrace, která je především úkolem státu.
Církev samozřejmě může pomáhat prostřednictvím charitativní činnosti, ale naším prvním posláním je hlásat evangelium všem a evangelizovat ty, kdo přicházejí do Evropy — nejen jim poskytovat materiální pomoc, ale dát jim pravdu.
Přichází tolik muslimů a nesmíme jim dovolit, aby na naši kulturu uvalili své náboženství. Musíme se s tím vyrovnávat poselstvím Boží lásky, protože obraz, který o Bohu mají — diktátor, jehož libovůli je třeba slepě poslouchat — není obraz, který nám dal Ježíš. Bůh je náš Otec, náš Stvořitel, který nás stvořil ke svému obrazu a podobě. Jsme jeho děti a skrze Ducha svatého se můžeme stát Božími přáteli, přáteli Ježíše Krista.
To je poselství, o němž musíme vydávat svědectví, zvláště v těch evropských zemích, které ve své křesťanské víře ochably a byly sekularizovány ideologiemi nacionalismu, fašismu, komunismu a nyní wokeismu, jenž ohrožuje zničením jak člověka, tak jeho identity.
DM: Dali byste wokeismus na stejnou úroveň jako komunismus?
KM: Ano, považuji jej za pokračování marxistického pojetí člověka. Podle Marxe nejsme osobami s nesmrtelnou duší, schopnými skrze milost žít v osobním vztahu s Bohem, naším Stvořitelem. Jsme naopak vnímáni jako závislí na politické straně či ideologické skupině — nebo na rozhodnutích organizací, jako je Světové ekonomické fórum — aby určovaly, co je podstatou člověka. Úzká elita rozhoduje, co je lidská důstojnost, a masy mají povinnost poslouchat a podřizovat se všemu, co jim nadiktují. To je naprosto ničivé.
Wokeismus je součástí ideologické vlny, která se staví proti osobní identitě, tělu — muži a ženě —, stabilním rodinným vztahům, odlišným kulturám a jazykům, dějinám a běžným stabilním vztahům, které jsou součástí lidské přirozenosti.
Je to v podstatě pokračování starého marxismu. Ačkoli nepůsobí jako oficiální politická strana, má dobře organizované nátlakové skupiny všude — v Evropské unii, ve Spojených státech prostřednictvím Deep State, v masmédiích, na sociálních sítích i na univerzitách. Tyto skupiny jsou velmi utlačovatelské, militantní a agresivní vůči každému, kdo se nepodřídí jejich myšlení.
DM: Jak vidíte vztah mezi wokeismem a islámem?
KM: Islám je samozřejmě náboženství a nemá s wokeismem ze své podstaty nic společného. Wokeisté však islám využívají jako nástroj k podkopávání křesťanské identity a západní tradice a kultury. Domnívám se však, že právě tito wokeisté mohou být příštími oběťmi radikálních islamistů. Možná si spočítali, že muslimové nakonec přijmou woke myšlenky, ale k tomu nikdy nedojde. Naopak — islám odmítá důstojnost ženy a jeho morální rámec nemá nic společného s cíli wokeismu, mezi nimiž je mimo jiné snaha homosexualizovat společnost a myšlení.
V Anglii například wokeismus ve své počáteční fázi využívá islamismus jako nástroj k oslabování křesťanské kultury a tradice. V současnosti, v tragických případech — například když je dívka znásilněna několika muslimskými muži — je pravděpodobnější, že do vězení půjde dívka než pachatelé.
Doufám, že při příštích volbách v Anglii dojde k zásadní změně.
DM: A jaká je situace ve vaší rodné Německu?
KM: Je poněkud podobná. Průměrně dochází k osmnácti útokům nožem denně a dvě až tři dívky či mladé ženy se stávají oběťmi skupinového znásilnění. A přesto ani tehdy, když je pobodán policista, často nepřichází žádná reakce.
Rostou také problémy ve školách, kde muslimské děti často početně převyšují křesťanské, ale málokdo je ochoten tuto realitu pojmenovat. Ani mnozí biskupové, zdá se, si plně neuvědomují závažnost situace.
DM: Opravdu si myslíte, že si to biskupové neuvědomují?
KM: Je pro ně snazší zavírat oči. Mnohé strhává tato ideologická vlna a vědí, že ti, kdo se otevřeně hlásí ke křesťanské víře, jsou napadáni. Chtějí být všemi milováni, být oblíbenci všech. Jen málokterý biskup v Německu opravdu chápe, co se děje.
V Německu máme náboženskou svobodu a teoreticky může každý svou víru svobodně vyznávat, včetně islámu. Realita je ale úplně jiná. Muslimové jsou ve veřejném prostoru velmi viditelní, zatímco křesťané se často zdráhají uspořádat i jen veřejné eucharistické procesí, ze strachu, aby někoho neurazili nebo neprovokovali.
DM: Pokud bude situace pokračovat tímto směrem, jak to podle vás skončí?
KM: Mohlo by to dopadnout jako v severní Africe. Až do sedmého století to byla zcela katolická oblast, i když čelila problémům, například s donatisty. Pak ale přišel islám a o pět set let později už byla populace zcela muslimská.
DM: Kdyby se to stalo i zde, křesťané by se stali občany druhé kategorie.
KM: Jen málokdo to však chce připustit. Například mé rodné město Mohuč bylo ještě před padesáti lety ze sedmdesáti procent katolické; dnes, vlivem sekularizace, migrace a dalších faktorů, klesl tento podíl na dvacet sedm procent. V současnosti třicet procent obyvatel Německa nejsou etničtí Němci a většinou jsou mladí. Za dvacet až třicet let by se islám mohl stát dominantním náboženstvím.
DM: Opravdu si myslíte, že by se Německo mohlo stát muslimskou zemí?
KM: V mnoha ohledech jí už je. Muslimové ovládají veřejný život, mimo jiné proto, že z nich mají politici strach.
DM: Ačkoli muslimové nemají kontrolu nad vládou…
KM: Bývalá komunistická strana ve východním Německu je naprosto proislámská. Ačkoli je jejich ideologie zcela marxistická a ateistická, vytvořili spojenectví s muslimy, kteří vyznávají jednoho Boha, jemuž se všichni musí podřídit. Je to naprostý rozpor, ale slouží to účelu dechristianizace Západu.
DM: Myslíte, že by mohlo někdy dojít k občanské válce?
KM: Domnívám se, že mladí Němci už nejsou schopni se bránit; ve skutečnosti už bitvu prohráli. Ve skutečnosti ani žádná bitva nebyla — byla to infiltrace. Přišel milion lidí ze Sýrie, mnozí z nich bez znalosti němčiny. Německo jim nabídlo finanční podporu a rozvinutou infrastrukturu, aniž by od nich vyžadovalo práci. Pro ně to působí jako pozemský ráj — dokud nevyčerpají zdroje. Až k tomu dojde, může vzniknout konflikt, který by mohl skončit občanskou válkou, ale mezi nimi samotnými, podobně jako jsme to viděli v Sýrii.
DM : A myslíte, že je to realistické?
KM: Ano, je to naprosto realistické. Neexistuje žádné účinné hnutí, které by se zabývalo důsledky vymírání populace ani politikami podporujícími potraty.
DM: Myslíte, že za to nesou biskupové do velké míry odpovědnost, protože v posledních desetiletích selhali v hlásání evangelia a v předávání katolické víry věřícím?
KM: Na počátku hnutí omezování populace, s iniciativami jako byl Římský klub, proti tomu existoval odpor. Papež i biskupové se proti tomu ozývali. Ale další generace biskupů ztratila energii. Podívejte se na německou Synodální cestu: soustředí se na přizpůsobování víry moderním ideologiím místo toho, aby hájila autentické katolické učení.
DM: To mě přivádí k další otázce. Vaše Eminence, jaká je vaše reakce na nedávnou „LGBT jubilejní pouť“ v kostele Il Gesù v Římě a v bazilice sv. Petra, která vedla k virální fotografii dvou homosexuálních mužů drzých natolik, že se drželi za ruce, přičemž jeden měl na batohu nápis „F*ck the Rules“?
KM: Znesvětili Boží chrám, „udělali z domu mého Otce tržiště“ (srov. Jan 2,17). LGBT hnutí je naprosto proti vůli Boha Stvořitele, který ustanovil manželství jako svátost svatou v Kristu, a je naprostým pohoršením, že k tomu došlo.
Před několika lety sloužil kardinál Reinhard Marx v Mnichově mši pro tyto skupiny a proměnil to, co je posvátné, v propagandistickou show. Nyní se totéž děje v kostele Il Gesù v Římě, kde italský biskup mluví o možnosti měnit zjevené učení o manželství a rodině podle lidských, tělesných tužeb.
Jak připomíná svatý Augustin ve Vyznáních X, 27: „Nejlepším tvým služebníkem je ten, kdo nechce od tebe slyšet to, co sám chce, ale chce to, co slyší od tebe.“
DM: Jaký je význam toho, že celá skupina, která otevřeně odmítá katolickou víru v oblasti sexuální morálky, prošla Svatou branou?
KM: Zneužili katolickou víru a milost i symboliku Svaté brány — která je Ježíšem Kristem — pro účely propagandy, a přitom žijí v otevřeném rozporu s vůlí Stvořitele. Zneuctili Boží církev obscénními gesty a svým způsobem života. Jak říká svatý Pavel: „Proto je Bůh vydal nečistým vášním jejich srdcí, takže sami zneuctívají svá těla, oni vyměnili pravdu Boží za lež…“ (Řím 1,24–25).
Pavlova slova nebyla pravdivá jen v době, kdy psal List Římanům; homosexualita, pederastie a pedofilie byly rozšířené už v předkřesťanské antice. I dnes jsou důsledkem popírání Boha, Stvořitele, který stvořil člověka jako muže a ženu. Je ohromující, že biskupové a kněží poskytli prostor tomuto anti-svědectví katolické víry, v otevřeném odporu vůči Boží vůli. Měli by se obrátit k učení církve o manželství a rodině, zvláště k pastorální konstituci Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes 47–52.
Nejméně jeden biskup a několik kněží a řeholních sester se zúčastnili „LGBT jubilejní pouti“. Jeden belgický kněz si dokonce přehodil přes záda jako plášť „intersexuálně inkluzivní“ duhovou vlajku, když kráčel ke Svaté bráně.
Účastní se tito lidé eucharistických procesí na slavnost Těla a Krve Páně? To je pro ně nezajímavé — zato náboženské symboly instrumentalizují a zneužívají k vytváření propagandy pro anti-křesťanskou ideologii.
DM: Bylo průchod Svatou branou tímto způsobem svatokrádeží?
KM: Nepochybně. Žehnání těmto párům je rovněž svatokrádeží a je zcela v rozporu s Božím slovem i s katolickým učením. Tato ideologie se vůbec nezajímá o to, aby pomohla jednotlivcům, kteří zápasí s otázkami své sexuality, žít v souladu se svatou vůlí Stvořitele. Jejím šiřitelům nejde o věčný život ani o spásu duší. Naopak, prosazují anti-křesťanskou ideologii, která útočí na samotný pojem manželství a rodiny — otce, matky a dětí — a staví se jako proti-svědectví proti evangeliu Ježíše Krista:
„Ať se mezi vámi ani nemluví o smilstvu, o žádné nečistotě ani o chtivosti — jak se sluší na svaté. Ať se mezi vámi nevyskytuje žádná hanebnost, žádné pošetilé řeči ani dvojsmysly, které se nehodí, ale raději děkování. Buďte si totiž jisti, že žádný smilník ani nečistý ani chamtivec — což je modloslužebník — nemá dědictví v království Kristově a Božím. […] Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby si ji připravil jako slavnou církev, která nemá poskvrny ani vrásky ani čehokoli podobného, ale aby byla svatá a bezúhonná“ (Ef 5,3–5; 25–26).
DM: Na pouti jsem mluvila s jedním z hlavních organizátorů z „Jonathanova stanu“ (*Tenda di Gionata*). Tvrdil, že v Bibli jsou náznaky, že homosexualita je morálně přípustná, a řekl, že „nemáme Bibli vykládat doslovně, ale v kontextu určitého historického období“.
KM: Všichni heretici vykládali Bibli tímto způsobem. Písmo je v těchto otázkách velmi jasné a jedině Magisterium církve má autoritu podávat autentický a neomylný výklad Božího slova v souladu s apoštolskou tradicí. Nemůžeme dělat kompromisy s pohanstvím, pokud jde o víru v jediného Boha.
DM: Otec James Martin, který byl také jedním z hlavních organizátorů „LGBT jubilejní pouti“, byl 1. září přijat na audienci u papeže Lva a ihned zveřejnil oficiální fotografie na sociálních sítích. Mohlo by k takovému setkání dojít za papeže Jana Pavla II. nebo Benedikta XVI.?
KM: Oba si byli vědomi, že takové fotografie by byly zneužity k tomu, aby vzbudily dojem, že se papež ztotožňuje s proti-křesťanskými ideologiemi. Papežové sice někdy přijímali komunistické vůdce, ale nikdo si nikdy nemyslel, že by měl Jan Pavel II. s komunisty cokoli společného; mluvil s nimi velmi jasně. Benedikt XVI. se jednou soukromě setkal s Hansem Küngem, ale ne způsobem, který by bylo možné instrumentalizovat — a rozhodně si nikdo nemyslel, že by papež Benedikt XVI. přijal Küngovy teorie.
Věřím, že papež Lev XIV., který jasně promluvil o povaze křesťanského manželství, si je velmi dobře vědom toho, co se děje, a nikým se snadno nenechá instrumentalizovat.
DM: „LGBT jubilejní pouť“ byla zorganizována během předchozího pontifikátu a už byla ve vatikánském kalendáři, ale někteří katolíci se mohou ptát, proč se papež Lev vůbec setkal s otcem Jamesem Martinem a proč nebyly tyto akce zrušeny.
KM: Jako dogmatický teolog nechci být diplomatický. Katolická církev musí hlásat pravdu, ale také odporovat lžím. To znamená, že nesmíme jen pozitivně vysvětlovat víru, ale také aktivně vyvracet omyl.
Nicejský koncil potvrdil pravdy víry, ale také označil Ária za heretika. Samotné hlásání pravdy nestačí. Svatý Pavel mluví o „nepřátelích kříže“ uvnitř církve. Když papež nebo biskup říká pravdu, budou na něj útočit. Naopak, když mlčí, zneužijí jeho mlčení k prosazování svých bludů.
Mnozí katoličtí biskupové se postavili proti „Fiducia supplicans“, protože představovala nesprávnou pastorační cestu a opírá se o nedostatečné a nejasné porozumění přirozené a zjevené antropologii.
Mezi pravdou a nepravdou nemůže být kompromis. Nejde o konzervativní či progresivní mentalitu — jde o zjevenou pravdu a o účel stvoření vtisknutý lidské přirozenosti.
DM: Od chvíle, kdy vyšel na lodžii, papež Lev zdůrazňuje pokoj a jednotu. Někteří by tvrdili, že je důležité, zvláště v raných dnech jeho pontifikátu, aby byl ke všem vstřícný a s každým vedl dialog. Co byste na to řekl?
KM: Během poslední synody bylo učení církve označováno za „konzervativní“ a každý katolík, který se mu snažil zůstat věrný, byl zařazen mezi lidi uvízlé v minulosti, nebo dokonce mezi „farizeje“.
Domnívám se, že papež Lev si přeje tuto ideologickou polarizaci uvnitř církve překonat. To však nelze dosáhnout kompromisem. Musíme mluvit pravdu — a pravda nevyhnutelně rozděluje lidi na ty, kdo následují Boží slovo, a na ty, kdo nikoli.
DM: Jednou jste řekl, že došlo k „nepřátelskému převzetí“ církve…
KM: „LGBT jubilejní pouť“ je jen jedním příkladem snahy převzít církev pro proti-křesťanské zájmy.
Kdyby motivy těchto akcí byly skutečně pastorační, jejich organizátoři by usilovali o to, aby všichni rostli v pokání a ve sjednocení s Ježíšem Kristem.
Nedávno jsme slavili kanonizaci Piera Giorgia Frassatiho a Carla Acutise. Tito dva mladí muži představují vzor křesťanského života. Přijali při křtu posvěcující milost, ale také spolupracovali s Duchem svatým na růstu ve svatosti. Právě toto musíme podporovat.
Diane Montagna je americká korespondentka ve Vatikánu