Kardinál Gerhard Müller v rozhovoru s Dianou Montagnou vyjadřuje obavy ohledně vatikánské dronové show a zbožšťování papeže Františka. Ve druhé části rozhovoru Jeho Eminence kritizuje Světové setkání o lidském bratrství 2025, koncert Milost pro svět na Svatopetrském náměstí a snahy o přetváření katolické církve.
Nedávno jsem v Římě vedla obsáhlý rozhovor s kardinálem Gerhardem Müllerem, bývalým prefektem Kongregace pro nauku víry.
V první části našeho rozhovoru Jeho Eminence reflektovala brutální vraždu křesťanského konzervativce a zakladatele Turning Point USA Charlieho Kirka. Dotkli jsme se také prvních měsíců pontifikátu papeže Lva XIV. a probírali jsme řadu naléhavých témat, včetně rostoucí hrozby islámu, jeho vztahu k současným protikřesťanským ideologiím a nedávného skandálu kolem Vatikánem posvěcené „LGBT jubilejní pouti“.
Ve druhé části našeho rozhovoru se obracíme ke Světovému setkání o lidském bratrství 2025, které vyvrcholilo koncertem „Milost pro svět“ na Svatopetrském náměstí, doprovázeným dronovou show společnosti Nova Sky Stories (vlastněné Kimballom Muskem). Světové setkání o lidském bratrství, které se letos konalo už potřetí, shromažďuje náboženské vůdce, politické představitele, vědce i aktivisty, aby hledali konkrétní způsoby, jak naplňovat zásady obsažené v encyklice papeže Františka o bratrství a sociálním přátelství Fratelli tutti z roku 2020.
Tato encyklika navazuje na Dokument o lidském bratrství, který František podepsal roku 2019 v Abú Dhabí spolu s velkým imámem univerzity al-Azhar. Dokument vyvolal kontroverze kvůli tvrzení, že „pluralita a rozmanitost náboženství … jsou chtěny Bohem v jeho moudrosti“.
Zde je druhá část mého rozhovoru s kardinálem Gerhardem Müllerem:
Diane Montagna: Vaše Eminence, pojďme se obrátit k nedávnému Světovému setkání o lidském bratrství, které se konalo 12.–13. září v Římě a jehož pořadateli byli kardinál Mauro Gambetti, arcikněz baziliky sv. Petra, nadace Fratelli Tutti a sdružení Be Human. Ústředním bodem pátečního programu byla série patnácti tematických kulatých stolů, které se věnovaly tématům od umělé inteligence po zemědělství, od dětí po místní samosprávu. V sobotu akce zahrnovaly „Shromáždění lidstva“ na římském Kapitolu a večerní koncert na Svatopetrském náměstí nazvaný Milost pro svět. Událost byla vysílána na Disney+, Hulu a ABCNews. Mezi účinkujícími byli umělci jako Andrea Bocelli a Jennifer Hudson, ale také kontroverznější postavy, například kolumbijská reggaetonová a urban pop zpěvačka Karol G — která vystoupila na madridském Pochodu hrdosti v roce 2022 a jejíž tvorba zahrnuje „queer témata“ —, americké hiphopové duo Clipse a thajský rapper BamBam. Vatikán oznámil, že večer bude „jedinečně obohacen velkolepou show 3 500 dronů, které osvětlí nebe nad kupolí sv. Petra“. Kardinál Gambetti uvedl, že drony promítnou na kupoli tvář papeže Františka spolu s motivy ze Sixtinské kaple. Nakonec však byla tvář papeže Františka zobrazena v prostoru kolem kupole.
Kardinál Müller: To je těžko uvěřitelné. Jak to bylo původně představeno, připomínalo to antickou apoteózu, kdy římský senát prohlásil císaře za pohanského boha, anebo moskevské Rudé náměstí, kde se tyčily obrovské obrazy Stalina a Lenina jako nových idolů. V konečné podobě to však vyvolávalo jiný dojem — pocit, že nad námi bdí Velký bratr.
Měli by papeže Františka nechat odpočívat. Jako křesťané se modlíme za zemřelé, aby jejich duše přešla z očistce do nebe. I kanonizovaní svatí jsou uctíváni ke slávě Boží, a nikoli kvůli své posmrtné slávě. Musíme se vyvarovat jakéhokoli kultu osobnosti, protože to je pohanský postoj.
Bazilika sv. Petra stojí jako symbol všeobecné církve Ježíše Krista, který ji založil na skále svatého Petra. Jako nástupce Petra je římský biskup povolán k tomu, aby byl pokorným „vikářem Kristovým“, nikoli „Kristovým nástupcem“ (jak kdysi mylně uvedlo L’Osservatore Romano), který by doplňoval Boží zjevení svými vlastními nápady či naukami.
Jaké poselství vysílá světu promítání tváře papeže Františka — namísto tváře Ježíše Krista? Takové představení je zcela nevhodné. Dokonce ani obraz svatých papežů by nikdy neměl být takto použit, jako by se s nimi zacházelo jako s modlami náboženství klimatu či humanitárního bratrství zbaveného Božího otcovství a jeho jednorozeného Syna, Ježíše Krista, jediného Vykupitele světa.
Diane Montagna: Když katoličtí misionáři vstupovali do pohanských zemí, jedním z jejich prvních činů bylo ničení modlářských soch. Myslíte, že i dnes je v církvi zapotřebí určitého „boření model“?
Kardinál Müller: Rozhodně ano, opět zneužili baziliku sv. Petra, tentokrát jen týden po takzvané „LGBT jubilejní pouti“.
Bazilika sv. Petra je křesťanský chrám, samotný symbol katolicismu. V jeho středu je sám Bůh — skutečná přítomnost Ježíše Krista v nejsvětější svátosti oltářní. A přesto ji organizátoři vydali světskému prostředí, proměnili ji v pódium pro ideologii, která se ve své podstatě staví proti katolické víře zjevené Bohem. Takový kompromis se světem je v přímém rozporu s Božím zjevením v Ježíši Kristu. Neboť, jak řekl Pán: „jestliže vás svět miluje, nejste moji učedníci“ (srov. Jan 15,18–19).
Diane Montagna: Koncert Milost pro svět zahrnoval provedení Ave Maria, Magnificat a Rossiniho Domine Deus, ale byl promíchán se světskou hudbou a sděleními, která mnozí považovali za matoucí. Ve slovech čtených z teleprompteru — tedy sepsaných organizátory — se Pharrell Williams ptal: „Co je to milost? Milost je světlo, které v nás všech žije a čeká, až bude sdíleno, není to jen požehnání, které přijímáme, ale síla, kterou předáváme jeden druhému. Pod každou kulturou, každým jazykem, každým příběhem je stejný dech, stejný duch, stejné světlo, světlo vesmíru, ,to vše, co je, a vše, co kdy bude‘. […] Můžeme se na okamžik chytit za ruce a uvidět to světlo, které máme? Vytáhněte si mobily, zvedněte je do vzduchu a rozsviťte.“
Kardinál Müller: Milost je však nadpřirozený dar, který k nám přichází jedině od Boha, našeho Otce, skrze Ježíše Krista, který nás v Něm spojuje s Ním i navzájem. Musíme se vyvarovat užívání křesťanských pojmů oddělených od jejich původu a cíle, jimiž jsou Nejsvětější Trojice a vtělené Slovo. Taková sdělení, zvláště když zaznívají na pozadí baziliky sv. Petra, vedou ke zmatku a končí v pelagianismu nebo v čistě horizontálním humanismu. Ježíš řekl: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5).
Co má bazilika Svaté římské církve společného se všemi těmi programy sebe-spásy? Tyto akce se zdají být zaměřeny spíše na přetvoření katolické církve v jakýsi druh vůdčího subjektu OSN, s papežem redukovaným na jejího sekularizovaného kaplana, než na to, aby církev hlásala evangelium a stála osamoceně pod křížem Ježíše Krista.
A kdy tyto skupiny vůbec pozvednou svůj hlas proti pronásledování křesťanů po celém světě nebo proti systematické dechristianizaci historicky křesťanských národů? Žádný protest nezaznívá, je jen ticho.
Diane Montagna: Na tiskové konferenci ve Vatikánu před konáním akce jsem připomněla jejímu organizátorovi, kardinálu Gambettimu, nedávný projev papeže Lva k politickým vůdcům, v němž zdůraznil ústřední postavení Krista. Řekl jim, že „není žádným překvapením, že prosazování ,hodnot‘, jakkoli mohou být evangelní, ale ,vyprázdněných‘ od Krista, který je jejich původcem, se ukazuje jako neschopné změnit svět.“
Postavila jsem to do kontrastu s tiskovou zprávou k akci, v níž nebyla učiněna žádná zmínka o Ježíši Kristu, a která dokonce tvrdila: „Musíme hledět k jedinému horizontu, totiž k lidstvu živenému bratrstvím.“ Na otázku, jak mohou být tyto dvě vize slučitelné, kardinál Gambetti odpověděl, že jsou slučitelné právě díky vtělení, a dodal, že musíme „znovuobjevovat božské“ v životě každého člověka. Někomu jeho odpověď zněla výrazně rahnerovsky.[1]
Kardinál Müller: Nemyslím si, že by transcendentální teologie Karla Rahnera byla příliš známá. Kardinál zdá se uvěřil, že všude tam, kde lidé hledají pravdu a dobro, už působí Boží milost v Kristu, i když si to ti, kdo hledají, ještě neuvědomují.
Otevřenost přirozenosti pro milost je však v přímém protikladu k naturalizaci nadpřirozené milosti, jak ji nalézáme v humanismu bez Boha, bez Ježíše Krista. Církev musí vždy a všude vyznávat Krista a vést k němu lidi dobré vůle. Vykoupení světa lze dosáhnout jedině v Ježíši Kristu, který přirozenost neruší, ale povznáší ji k Bohu skrze poslání své svátostné církve.
Církev se nikdy nesmí nechat zneužít programy sebe-spásy ani lidskými liberálními či socialistickými vizemi nového světového řádu, které odporují naší víře v Ježíše Krista, jediného a pravého Spasitele světa.
Diane Montagna: Za Světovým setkáním o lidském bratrství stála značná sekulární i finanční podpora.
Kardinál Müller: Někteří z těch, kdo tyto iniciativy podporují — a jejichž zájmy nejsou slučitelné s církví — chtějí katolickou církev přetvořit a využít autoritu Svatého stolce k prosazování svých zednářských, socialistických či kapitalistických agend. To však není skutečné bratrství. Pravé bratrství nemůže existovat bez Božího otcovství. A jakmile někdo byť jen mírně zkritizuje jejich ideologii, bratrství končí: odpůrci jsou společensky marginalizováni a trestáni.
Tito lidé kritizovali už Benedikta XVI. i Jana Pavla II.
Nutno také říci, že Fratelli tutti v pravém smyslu nepředstavuje Ježíše jako jediného Vykupitele světa. Je na něj sice odkazováno jako na příklad, ale není představen jako Ježíš Kristus, Syn Boží a Božský Vykupitel světa, skrze své vtělení, ukřižování, zmrtvýchvstání a druhý příchod na konci věků.
Křesťansky chápané lidské bratrství není pouhým pocitem sounáležitosti, nýbrž reálnou a svátostnou účastí na vztahu Krista Syna k Otci v Duchu svatém. „Bratrství“ v zednářském či komunistickém smyslu naopak usiluje o ovládnutí a podmanění lidstva — jako „Velký bratr, který tě sleduje“ — a to je v přímém protikladu ke „slavné svobodě Božích dětí“ (Řím 8,21).
Diane Montagna: Světové setkání o lidském bratrství bylo naplánováno ještě před zvolením papeže Lva XIV. Jak jste vnímal jeho projev k účastníkům?
Kardinál Müller: Myslím, že papež Lev použil účinnou pastorační metodu: své poznámky opřel o přirozenou teologii a sdílená přesvědčení — podobně jako sv. Tomáš Akvinský v Summa contra Gentiles — a teprve poté vedl své posluchače k Božímu zjevení v dějinách spásy, dosvědčenému ve Starém i Novém zákoně a vrcholícímu v Ježíši Kristu, který nám dal nový zákon univerzální lásky.
Tím, že svůj projev zakončil citátem z Janova evangelia, otevřel papež horizont k Otci a jeho Synu Ježíši, vtělenému Slovu, i pro ty, kdo dosud nepřijali křesťanskou víru. Vzájemná láska tohoto univerzálního bratrství není jednorozměrná, horizontální a sentimentální láska, kterou propagují zednáři či socialisté, nýbrž láska, která pramení z Trojjediného Boha. A právě to je rozhodující rozdíl mezi věřícími v Krista a lidmi pouhé dobré vůle, natož těmi, kdo se snaží vytvořit nový světový řád podle své ideologie.
Proto Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky — Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, protože u vás zůstává a ve vás bude“ (Jan 14,15–17).
[1] Karl Rahner (1904–1984) byl německý jezuita a teolog, který tvrdil, že „nadpřirozená existence“ (supernatural existential) je Bohem daná, vnitřní orientace každého člověka k Boží milosti a společenství s Bohem. Tato skutečnost podle něj vytváří bratrství mezi všemi lidmi, protože nám dává společný nadpřirozený cíl — a to bez ohledu na to, zda člověk výslovně vyznává víru.
Zdroj: rozhovor pro Crux Now Media, YouTube
Diane Montagna je americká korespondentka ve Vatikánu
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
