
Akademický senát Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy ve středu na mimořádném zasedání rozhodl o Vašem odvolání z funkce. Jak toto rozhodnutí hodnotíte? Překvapilo Vás, nebo jste takový výsledek očekával?
Přípravou na středeční hlasování bylo předchozí mimořádné zasedání Akademického senátu ve čtvrtek 16. 1. 2025. Tam se senátoři minimální většinou hlasů rozhodli, že budou o mém odvolání hlasovat. Předpisy určují mezi těmito dvěma kroky minimálně 10 dnů odstup, aby se děkan mohl připravit. V tomto období jsem se setkal s jednotlivými senátory; někteří mi na mé pozvání odpověděli, že už není důvod se setkávat a dál jednat. Z jejich reakcí jsem poznal, že lze s velkou pravděpodobností očekávat odvolání. Proto mě výsledek jejich středečního hlasování už příliš nepřekvapil.
Chci jen říct, že ve své obhajobě jsem věcně objasnil námitky, které v návrhu na odvolání zazněly. Na to pan předseda Akademického senátu pronesl před vlastním hlasováním svou řeč, kterou v daném kontextu nelze chápat jinak než v souvislosti s mým devítiměsíčním působením coby děkana fakulty. V ní zaznělo obvinění z eskalace sporů naší fakulty s rektorátem univerzity. Za sebe mohu říct, že jsem maximálně usiloval o dobré lidské vztahy, spolupráci a podporu vedení Univerzity Karlovy a se stejným přístupem jsem se setkával u paní rektorky Králíčkové i všech jejich spolupracovníků. Vážím si jejich snahy věcně jednat a racionálně je řešit.
Stejně tak bych se vymezil proti výtce, jak krátkozraké je, když se proti sobě staví vazba fakulty k univerzitě na jedné a vazba fakulty k římskokatolické církvi na druhé straně. Na fakultě působím od roku 1990 a zažil jsem mnohé křehké momenty, kdy bylo třeba citlivě vyvažovat dvojí právní obedienci fakulty – vůči zákonům České republiky a vůči kanonickému právu Římskokatolické církve. Vždy se to nějak dařilo a vidím v tomto dvojím přináležení pro fakultu obohacení, a nikoli destruktivní limitaci. Spolupráce s Velkým kancléřem fakulty, panem arcibiskupem Graubnerem, pro mě byla vždy velkou oporou právě jeho citlivým, často pozorně naslouchajícím a lidsky povzbuzujícím přístupem. Nechápu, jak lze tento přístup nazývat krátkozrace kontroverzním.
Pokud kolem nás na sociálních sítích létají rozličné fámy, to je realita dnešní doby, se kterou je třeba počítat. Ano, ztěžuje nám život. Ale právě za jeden z důležitých úkolů naší fakulty považuji kultivovat zdravé používání současných komunikačních prostředků. Velký papež sv. Lev ve své době pronesl: „Ubi nulla est cura conscientiae, amatur falsitas famae“, což bychom mohli přeložit v tomto kontextu asi jako „Kde chybí péče o vlastní svědomí, má člověk rád falešné fámy“.
Připisovat děkanovi v rozhodujícím momentu jeho odvolávání odpovědnost za fámy, které létají kolem, mi připadá hodně neodpovědné. Nevím, proč mi v daném kontextu byly připsány věci jako vnitřní spory, opětovné nastolování průměru jako normy, uzavírání se před mezioborovou a mezinárodní spoluprací a pokračující nepodpora rozsáhlejších badatelských projektů či přímo bojkot jejich případné přípravy. Stejně tak nevím, kterými svými osobními kroky jsem omezil úspěšné studijní programy a vyloučil schopné kolegyně a kolegy z našeho středu. Pokud někteří odešli, odešli ze svého rozhodnutí. Na mě bylo, abych operativně zajišťoval běh stávajícího studia. Nesnáze, které na fakultě byly a jsou, jistě nelze vyřešit za devět měsíců. Je naivní představovat si děkana s kouzelným proutkem, který vše vyřeší ze dne na den.
Když se nyní podíváte zpět, je něco, co byste udělal jinak?
Zpětný pohled vždycky ukáže, že člověk předtím neměl zkušenosti, které během času udělal. Zkušenosti přicházejí tím, jak se časem setkáváte s lidmi, řešíte problémy a uvažováním o problémech nahlížíte jejich hloubku a podstatu. Co bych asi udělal jinak, je to, že bych nespoléhal jen na formální nástroje práce, jako je seznamovací pobyt s novými studenty a pracovní schůzky s kolegyněmi a kolegy, ale věnoval bych víc energie do neformálních setkání. Je pravda, že čas pro takové příležitosti jsem nabídl. Například od začátku svého působení jsem nabídl každý čtvrtek volné hodiny pro setkání s kýmkoli ze studentů a pedagogů bez předchozího ohlášení. Nebylo to úplně využíváno. Ale měl jsem být víc proaktivní.
Jak byste zhodnotil poslední měsíce na fakultě? Co se stalo, že se situace vyvinula tímto způsobem?
Těžko na tuto otázku odpovědět v rozsahu, který nabízí tento formát rozhovoru. Současná situace je výsledkem dvou procesů. Prvním je povinné zavádění vyšších mzdových tarifů z rozhodnutí vedení Univerzity Karlovy. Vytvořil jsem harmonogram tohoto procesu a stanovil grémia, která se ho budou účastnit. V nich byly zapojeny různé složky fakulty. Snažil jsem se o široké zastoupení osob, s nimiž jednotlivé kroky měly být konzultovány, především vedení kateder a dalších pracovišť. Na základě statistické analýzy ukazatelů financování fakulty vznikla mezi některými pracovníky fakulty panika, že se bude houfně propouštět. Zatím nedošlo ještě k důležité fázi osobního projednávání na katedrách, ale reakce už tu byla a eskalovala.
Druhým s tím souvisejícím problémem byly události na historické katedře v souvislosti se studijním programem Dějiny evropské kultury. Tam jsme museli řešit rozhodnutí některých učitelů, kteří nepřijali prodloužení svých pedagogických úvazků. V součinnosti s Radou pro vnitřní hodnocení UK jsme přijali v zimním semestru opatření a pro letní semestr jsme zajistili nabídku předmětů tak, aby studenti nebyli omezeni v plnění svých povinností. Za tím účelem jsme přizvali k výuce i vyučující, kteří předtím vyučovat přestali. A protože v Akademické senátu fakulty je v současné době převážné zastoupení studentů i učitelů z oboru dějin a dějin umění, dali své nespokojenosti průchod svým posledním hlasováním.
Bylo možné sledovat velkou podporu mezi studenty a zaměstnanci, která se Vám po celou dobu na fakultě dostávala. Nejviditelněji to bylo zřejmé na samotném zasedání, kam dorazilo mnoho studentů a dalších lidí s transparenty na Vaši podporu. Jak jste to vnímal?
Podporu jsem vnímal jak od mnohých studentů i zaměstnanců. Už jen tím, že mnohé kolegyně a kolegové pracovali bez problémů ve výuce, vědecké práci i zapojováním se do společenského života fakulty i navenek. Bylo to pro mě ujištění, že fakulta je životaschopná a má ve společnosti kredit. Od studentů jsem slýchal, jak jsou vděční za prostředí svobodné diskuse a tvůrčí atmosféru, kterou u nás nacházejí.
Na posledním zasedání senátu jsem vnímal tichou ukázněnou přítomnost mnoha studentů včetně našich seminaristů na moji podporu jako znamení naděje. Naděje, že mladí lidé věří v kultivované vyjádření svých postojů, které je neseno vírou, že Bůh má dění ve svých rukou, třebaže dílčí výsledky mohou mluvit o opaku. Jsem na tuto podporu hrdý.
Mnoho z Vašich podporovatelů nyní jistě zažívá pocit zmaru a říká si, že jejich snažení bylo zbytečné. Co byste jim vzkázal?
Zcela spontánně vznikla před několika měsíci petice na moji podporu. Zpětně jsem pátral, kdo ji vypsal, abych s dotyčnou osobou – jedním z našich studentů – hovořil. Hlas mnohých, mezi nimiž byli katolíci i jiní křesťané, věřící i nevěřící, byl provázen také modlitbou. Někteří lidé se nyní ptají: modlili jsme se špatně? Podporovali jsme Vás zbytečně? K tomu bych jim chtěl říct to, co říkám i sám sobě: nejsme to my, kdo si určujeme správné cesty. Pro mě samého je současná situace světlem k rozlišování, kde mám dál být. Jistě, jako kněz nebudu nikdy dělat rozhodnutí bez svého biskupa a bez Velkého kancléře. Ale když se ukáže, že buď já osobně mám začít působit úplně někde jinde, půjdu tam. A když naši představení vyhodnotí, že formace bohoslovců, budoucích kněží, má mít jinou podobu, tak k tomu asi podniknou kroky. Ale velice mě potěšilo, že se mobilizoval takový potenciál dobrých lidí, kterým na fakultě záleží, mají ji rádi a jsou ochotni se pro ni nasadit a duchovně podpořit. Je to veliké světlo naděje pro církev i společnost.
Jak nyní vidíte svou budoucnost na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy?
Částečně jsem už odpověděl výše. Ale nepředbíhejme. Nyní jsem stále děkanem a budu konat svoji funkci se stejnou svědomitostí jako dosud. Nemám žádný pocit ukřivděnosti nebo potřebu obstruovat či něco blokovat. Mám rád fakultu i univerzitu a budu nadále usilovat o spolupráci se všemi, s nimiž mě úřad pojí.
Definitivní rozhodnutí je na rektorce univerzity. Je to jistě otázka času, kdy předám úřad někomu jinému. Letní semestr je před námi, budu vyučovat předměty, které mám vypsané. Možná budu mít opět trochu času také vědecky pracovat, psát, účastnit se konferencí a působit jako kněz. Co se týká dalšího mého působení na fakultě: jsem vůči tomu svobodný, jak už jsem řekl. Jako kněz si umím představit, že budu sloužit jinak a jinde. A dělal bych to rád, jako se nyní rád věnuji studentům na fakultě.
Foto: Lucie Horníková, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!