Jako dušičkové zamyšlení slouží poslední slova Rudolfa Mareše, který byl popraven nacisty za svou účast v odboji. Mareš se loučil těmito větami:
„Jdu do věčného klidu a Vás prosím, abyste za mne žili a radovali se, neboť svět má velké bolesti, ale je také krásný. Prosím pak Boha, aby mi odpustil hříchy a přijal mne k sobě.“
Za protektorátu byl Mareš jedním z vedoucích funkcionářů ilegální organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) a působil též v odbojové organizaci PVVZ (Petiční výbor Věrni zůstaneme). Rovněž úzce spolupracoval s Třemi králi, legendární zpravodajsko-sabotážní skupinou Obrany národa. Mareš byl odpovědným za ilegální rádiové spojení domácího odboje s exilovou vládou v Londýně. Dále se zabýval výrobou a rozšiřováním nelegálních odbojářských časopisů V boj a Český kurýr. Také udržoval spojení pražského odboje s venkovem.
Již na jaře 1940 si pro něj přišlo gestapo, tehdy se mu podařilo uniknout. Bohužel, v noci z 11. na 12. července 1942 už takové štěstí neměl. Padl do léčky a byl zatčen. Po dlouhém věznění a dalších útrapách byl český odbojář Rudolf Mareš 20. října 1944 popraven v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!