Slovenská ústava zaručuje svrchovanost Slovenska ve věcech kulturní identity a chrání rodinu

Do popředí médií se slovenský poslanec Rastislav Krátky dostal v září 2025, když spolu s kolegou Markem Krajčím jako zástupci opozičního Hnutí Slovensko (OĽaNO) hlasoval pro vládní novelu slovenské ústavy. Právě oni byli nakonec rozhodujícími hlasy, díky kterým návrh ústavní novely prošel. Předmětné ústavní změny premiér Robert Fico prezentoval jako hráz proti progresivismu. Spočívají zejména v deklaraci o svrchovanosti Slovenska ve věcech národní identity, včetně kulturně-etických otázek. Krátce popisujeme některá ustanovení novely.

Svrchovanost ve věcech kulturní identity – Nová verze ústavy bude garantovat slovenskou svrchovanost především ve věcech národní identity týkajících se základních kulturních a etických otázek. Odborná Benátská komise Rady Evropy (instituce nesouvisející s Evropskou unií, která mimo jiné dohlíží na dodržování vlády práva v členských státech) ustanovení kritizovala. Podle ní potenciálně ohrožuje právní jistotu. Klauzuli srovnává s podobnými paragrafy v Maďarsku a Rusku. 

Adopce jen pro manžele – Dítě si budou smět adoptovat pouze manželé (muž a žena) nebo jednotlivci, pokud to schválí soud. Vláda článek do ústavy přesunuje ze zákona o rodině. 

Přinášíme Vám rozhovor s poslancem Rastislavem Krátkym

Pane poslanče, můžete našim čtenářům přiblížit důvody svého hlasování pro vládní ústavní novelu?

Novelou ústavy jsme zakotvili nejen konzervativní, ale dalo by se říci jistý zdravý, křesťanský, antropologický, civilizační rámec do ústavy. Kromě římského práva a řecké kultury je křesťanská tradice jeden z pilířů, na kterých stojí Evropa. Na Slovensku máme v ústavě napsáno, že se nevážeme na žádnou ideologii, ale to není v protikladu s touto novelou ústavy, protože se nejednalo o náboženskou novelu ústavy, ale byla to zdravá antropologie. Čili takový zdravý obraz o člověku, který se promítl do nejvyššího zákona ve státě.

Co pod tím myslím? Konkrétně jsme například mluvili o tom, jak nahlížíme a díváme se na člověka, teď z pohledu toho, co přináší genderová ideologie nebo progresivní ideologie, chcete-li. Oni mluví o nějakém neurčitém množství rodů – pohlaví, že člověk si může vybírat svůj rod – pohlaví, může ho měnit průběžně podle toho, jak se sám zadefinuje. Když mluvíme o jiné antropologii, tvrdíme, že člověk se rodí a má i biologické nebo fyzické predispozice, protože už se jednoduše narodí předurčený, a to je buď muž, nebo žena. To je po té biologické stránce. No a toto jsme si zakotvili do ústavy. Proto se u nás velmi často mluvilo o novele ústavy z pohledu právě tohoto jednoho bodu, že jsme určili, že známe jen muže a ženu, a to na základě biologické definice. Ale my jsme měli i mnohé jiné věci v ústavě, o kterých se mluvilo málo a jsou velmi důležité. Tak pojďme si například říct o tom, že jsme posílili rodičovský princip. Právě rodiče mají rozhodovat o výchově svého dítěte v otázce intimního života a sexuální výchovy.

Toto je u nás dlouhodobě diskutovaná otázka, jestli toto má určit jen školský vzdělávací systém, nebo to má právo definovat rodič. My jsme hlasováním zakotvili do ústavy, že v těchto otázkách stojí rodič nad školským vzdělávacím systémem a výhradně on má možnost definovat a říct, jakým způsobem má být jeho dítě formováno a vzděláváno v těchto otázkách. Také jsme odmítli surogátní mateřství. Stanovili jsme, že  dohoda o tom, že by některá žena ve svém těle odnosila dítě jiné osoby za peníze, se zakazuje. Na Slovensku jsme řekli jasné ne novodobému obchodování s lidmi. Je to téma, která se začíná například teď diskutovat v Německu, že by vznikly agentury, které by nasmlouvaly budoucí ženy, které odnosí děti za peníze pro jiné páry, které si je objednají. Taková praxe už existuje například na Ukrajině. Tam je to doslova rozvinutý trh, novodobý trh s dětmi, dalo by se říct, protože existují smlouvy na tyto děti, kdy si nějaký bohatý pár, například z jiné země (třeba z Francie) – i právě proto, že si žena nechce „zničit“ postavu těhotenstvím, i takové jsou případy, – si zaplatí jinou ženu, která jim dítě odnosí. Ta žena dostane od agentury 7, 10, 15 000 euro. Agentura shrábne dalších 80, 90 000 euro. Tento pár si za 100 000 takto koupí dítě na smlouvu a v té smlouvě dokonce má podmínky, za kterých může toto dítě vrátit. Takže toto je z našeho pohledu a z mého pohledu neakceptovatelný trend, který jde proti lidské důstojnosti, který jde proti normálnosti, proti těm výdobytkům, které máme, proti rovnosti, hodnotě lidského jedince, proti právu a právu dítěte. Právo dítěte u mě nejvíc převážilo při rozhodování o této novele ústavy. Častokrát se mluví o právech párů stejného pohlaví, čili právech gayů, leseb, nebo transgenderových lidí. Málokdy se mluví o právech nebo o právu dítěte.

Tito lidé častokrát mluví o tom, že oni mají právo na dítě, oni mají právo na nějaké společenské zacházení, na toleranci. Ta ústava byla často kritizována liberály a progresivisty, ale je třeba říct, že ona není netolerantním aktem vůči nim. Není to nějaký akt agrese, vůbec za tím není žádný triumfalismus, že jsme někoho chtěli porazit. Právě naopak. Toto je prorodinná novela ústavy ochraňující děti. Přináší zdravý, i filozofický pohled na člověka. Také jsme nabídli liberálům zakotvit do ústavy, a to se tam dostalo, že muž a žena mají mít garantovanou rovnost v odměňování za stejnou práci. Také jsme zakotvili, že otcem dítěte je muž, matkou dítěte je žena, což se také vytrácí v těch novodobých pohledech na člověka, jako normální zdravá věc. Ta role muže v rodině nebo role matky v rodině bývá častokrát schovaná kdesi v pozadí a mluví se jen o jakémsi rodiči jedna, rodiči dva. A přestáváme ve společnosti vnímat ty hodnoty, které jsou vyzkoušené, ověřené a důležité pro psychologii dětí i dospívajících lidí. Mladí chlapci potřebují mít mužské vzory, mladé ženy potřebují mít zdravé, dospělé ženy u sebe, aby mohly dozrát ve svém rozvoji a vývoji do plné lidskosti, do které člověk dorůstá postupně. A právu tuto přirozenost ona progresivní genderová ideologie nerespektuje. Ona boří. Postaví mladé lidi na tekutý písek, kdy jim říká, že cokoliv chceš, můžeš změnit, nic není pevně stanoveno. A tito mladí lidé se tak dostávají častokrát do zmatku. No a ta ústava je proto civilizační rámec, který bude pomáhat rodinám – a pomáhat jim ochraňovat děti.

Také jsme si řekli, že Slovenská republika se bude v otázkách kulturně-etických rozhodovat samostatně, a že v těchto otázkách máme svrchovanost, suverenitu. A tím pádem jsme si do ústavy zakotvili i mechanismy, které jasně dávají našemu ústavnímu soudu možnost a páky na to, aby, když nám na Slovensku někdo bude chtít importovat kulturně-etické vzorce nějakého chování nebo politiky, my ho můžeme zastavit a prohlásit, že my si na základě vlastní národní identity sami rozhodneme o těchto věcech. To je politika, která na Slovensku byla diskutována více než 20 let. Progresivisté to teď kritizovali, že to nemělo dostatečný prostor na diskuzi, ale my už jsme měli, myslím, že v roce 2004 usnesení, kdy parlament, tedy Národní rada Slovenské republiky, se usnesla, že v kulturně-etických otázkách rozhodujeme sami. A ta diskuze tu byla už téměř 20 let. Na jejím začátku byli lidé, kteří kritizovali Evropský soud pro lidská práva, že z deklarace základních lidských práv odvozuje věci, které v chartě původně nebyly, a on čte mezi těmi řádky a nachází nová lidská práva.

Nu, my jsme řekli, že pokud bychom chtěli v kulturně-etických otázkách rozhodovat, jakým způsobem si nastavit domácí legislativu, jakým způsobem se má ubírat Slovenská republika, tato oblast zůstává přímo na nás. Ona nejde proti žádné instituci, ani proti Evropskému soudu pro lidská práva. My ho dál respektujeme, respektujeme i politiky Evropské unie, ale kdyby k nám někdo například chtěl přijít a říct v rámci migrační politiky, což je jasně přenesená kompetence do působnosti Evropské komise, že vedle migrační politiky ti nadefinujeme i takové věci, milý členský státe, že když k tobě přijdou dva gayové, například z Nizozemska nebo z Německa, kteří budou deklarovat, že jsou sezdáni, tak ty jim máš jejich tvrzení uznat. My říkáme, že my takové věci neuznáváme na Slovensku a že něco takového si tu určíme a nadefinujeme sami. Čili nebudete nám to sem přenášet přes pravomoci a opatření, které jsme na vás nepřenesli, protože rodinné právo jsme například nepřenesli na Evropskou komisi, aby o něm rozhodovala. Toto si každý členský stát chrání sám u sebe. No a my říkáme: ano, dál si rodinné právo chceme chránit. 

Takže zároveň u nás byly takové hlasy, které kritizovaly tuto novelu ústavy, že my se odtrhneme nějak od Evropské unie, že nás to vyvede pryč. Nic takového se dít nebude. Není tam žádná taková možnost k tomu, aby naše vláda zneužila tuto novelu ústavy na boj proti Evropské unii. Ve skutečnosti takové články a takové sebedefinování mají různé státy v Evropské unii. Jdou touto cestou už dlouhodobě. Zároveň i smlouva o fungování Evropské unie dává možnost státům si budovat a pěstovat národní identitu. Toto je terminus technicus, který je přímo ve smlouvě o fungování Evropské unie. Čili my se opíráme právě o to evropské právo, když si definujeme to, že v těchto otázkách si chceme uspořádat život sami. Máme na to legitimní právo. To řekla i Benátská komise, který je poradní orgán pro radu. Říká: sice se nám to nelíbí… No, jasně, že se jim to nelíbí, protože komu by se líbilo, kdyby si každý stát definoval suverénně, sebevědomě: toto je náš píseček, o to se nám nestarejte. Ale zároveň vedle toho, že se jim nelíbila tato novela ústavy, tak řekli, že na takový krok máme právo. Čili Benátská komise řekla, – a ona je právě ten orgán, který posuzuje i ústavní změny v jednotlivých členských státech, – že na to máme právo. Čili všechny ty progresivní a liberální hlasy, které toto kritizovaly, že se tímto krokem dostáváme do konfliktu s evropským právem, byly pouze takovými politickými projevy. A není třeba se bát, že by Slovensko sešlo z cesty a že by se odklánělo od Evropy.

Vy osobně se profilujete jako konzervativní katolík. Jaký je Váš vztah ke slovenské katolické církvi?

Ano, já se tak identifikuji a pokládám se za poslance, který zastává konzervativní hodnoty. U nás je těch konzervativců poměrně hodně a jsou různě laděni. Jsou národní konzervativci, to jsou například Maďaři, a potom jsou takoví slovenští národní konzervativci, to je Slovenská národní strana. Tyto síly jsou postaveny na národním principu. Potom jsou u nás konzervativci, kteří velmi vyzdvihují a obhajují právo svobody, svobodné volby, svobodu člověka. Dalo by se říct, že to jsou v podstatě liberálové s konzervativním akcentem. No, ale najdou se i takoví v parlamentu. Potom jsou tu středoví konzervativci, dále náboženští konzervativci. Dalšími jsou konzervativci vysloveně z přesvědčení, konzervatismus je jejich životní filozofie. Jde o sociální, nebo bych občanské, laické, nenáboženské konzervativce. Ve spektru se nachází také  radikální pravice. A potom jsou tu socialisté, kteří začínají podnikat některé konzervativní kroky. Vlastně vykrádají obsah konzervativním stranám. Čili odstínů konzervativců v politice na Slovensku je velmi hodně. Já se snažím poukázat na některé nezdravé věci v tomto konzervativním spektru, které si žijí svým životem. Jedna z takových nezdravých věcí je například to, že i ti křesťané, kteří svůj konzervatismus odvozují z náboženského přesvědčení, začali trpět na Slovensku takovou filozofií, podle níž své náboženství budou žít doma, ale nebudou ho prosazovat v politice. Čili jedny hodnoty žijí v rodině, ale jiný slovník používají v politice a jinak hlasují v té občanské, civilní společnosti. Vidím zde příkrý rozpor s integritou člověka. A já říkám, že toto je jeden z takových nezdravých proudů, který se vyvinul. Začínám na Slovensku  mluvit o tom, že konzervativní politika má být postavena na principu společného dobra. Princip společného dobra umí sjednotit všechny konzervativce, které jsem jmenoval, umí správně nastavit žebříček hodnot.

A z pohledu mého vztahu ke katolické církvi zde existují silné průniky, které máme společné. Já nepoužívám vůbec v politice náboženský jazyk, ale mám úplně jasno v tom, jak je třeba dívat se na člověka, jakým způsobem je třeba prosazovat politiku z hlediska integrity člověka. Čili jedna věc je to, o čem jsem vnitřně přesvědčen, že správné; druhá věc je i to, jak hlasuji. I proto jsem hlasoval pro tuto ústavu a snažil jsem se ji několik měsíců prosazovat. Ano, můj plán byl takový, aby to prošlo jiným způsobem. Chtěli jsme, aby to předložilo Křesťanskodemokratické hnutí na Slovensku, ale nepodařilo se pro to získat podporu. Tak bylo schváleno znění z pera vládní koalice, ale zároveň je třeba říct, že tam prošel významný pozměňovací návrh z opozice, který na 99 % překopal v podstatě celý ten text. A se z toho v podstatě stal text křesťanských konzervativců na Slovensku, který byl schválen. 

Projevili Vám představitelé církve ve Vašem jednání svou podporu? Pokud ano, jakou?

Setkáváme se ve společných názorových kruzích. Byly hlasy, které mluvily i jasně v tom veřejném prostoru, biskupové dokonce napsali dopis, kde jednotlivé základní věci, jako že otec je muž a matka je žena, podporovali, aby se prosadily do základního právního předpisu státu. Já jsem s některými biskupy během těch měsíců mluvil i osobně a diskutovali jsme o tom, zda je dobré to dávat do ústavy. Tam jsme se shodli, že ano. Mluvili jsme spíše o tom, jakým způsobem, tedy kdo by to měl navrhnout, a o té politické rovině, na které mi záleželo více, aby to prošlo z pera křesťanských demokratů. To se ale nepodařilo, a proto jsem hlasoval i pro návrh koalice, vlády, která to předložila, a my jsme ten zákon potom překopali. A to i proto, že jsem povýšil obsah nad politické cesty, jakým způsobem to projde. Způsob prosazení byl důležitý, ale ne tak důležité, aby torpédoval samotný obsah. A to mi je vytýkáno, že jsem měl počkat na to, až to prosadí opozice. Ale o tom se jednalo několik měsíců v létě i na jaře. O takových myšlenkách se diskutovalo v politickém zákulisí, aniž by se pro to získala zásadní podpora. Takže to, co bylo na stole, byla dobrá novela ústavy a tu jsem podpořil. Podporovali ji i biskupové. Já jsem těsně před hlasováním s nimi nemluvil, ale mluvili jsme během předcházejících měsíců. Jejich hlas zazněl i ve veřejném diskurzu.

Rozcházíte se se svým dosavadním politickým Hnutím Slovensko?

Ano. Hnutí Slovensko mě vyloučilo ze svých řad i z poslaneckého klubu. To se stalo právě proto, že až do poslední chvíle nebylo jasné, že na podporu ústavních změn tohoto rozsahu bude 90 poslanců. Já jsem byl 89. poslanec. Neplánoval jsem pro to hlasovat v případě, že by to neprošlo, o potřebných počtech se dlouhodobě diskutovalo. Neměl jsem takovou vnitřní potřebu pro to hlasovat jen deklaratorně. Předseda Hnutí Slovensko otázku obsahu ústavních změn přebil jiným tématem: a sice zda jsme s Ficem, nebo proti Ficovi. Jestli se hlasuje s Ficem, nebo se nehlasuje s Ficem. No, dost iracionální rovina, protože i Hnutí Slovensko ještě na začátku volebního období například hlasovalo s vládní koalicí za zvýšení 13. důchodů. Ale teď to využil Igor Matovič, předseda Hnutí Slovensko, k tomu, aby mohl kritizovat vládu. Dané ústavní téma, tento civilizační rámec, použil vlastně ke kritice vlády. My jsme vládu kritizovali častokrát na tiskových konferencích a deklarovali jsme, že uvedenou ústavní změnu podpoříme tehdy, když ji KDH, ale nebudeme podporovat návrhy vládní koalice. A to jsem tvrdil i já na tiskových konferencích. A to mi mohou i objektivně vyčítat, takovou komunikaci, že jsem na jedné straně prohlašoval, že nepodpoříme tento vládní návrh. Na druhé straně je třeba vzít v úvahu dvě věci, které se staly v posledních momentech a které změnily můj názor. První věc je, že prošel významný pozměňovací návrh z opozice, který překopal celý ten obsah ústavních změn. A druhý, že Robert Fico, nebo i vláda, řekla, že naposledy budou hlasovat pro to, aby nějaká ústavní změna mohla projít. A hlasování bylo úspěšné. Přitom jsem věděl o vícero poslancích, kteří neměli zájem, aby tyto věci prošly, a byli ochotni pro návrh hlasovat v podstatě jen proto, že si mysleli, že návrh neprojde. Čili já a můj kolega Marek Krajčí, který zůstal v Hnutí Slovensko, jsme se dohodli na poslední chvíli, že budeme hlasovat přece jen pro novelu, i když jde o koaliční návrh, protože se významným způsobem změnily události v těch posledních chvílích. A zároveň nám šlo hlavně o to, aby to prošlo. Ne, nebyl pro nás prvořadý politický marketing. Politický spor mezi naším předsedou a předsedou jiné strany ustoupil do pozadí. Obsahovou změnu ústavy jsme povýšili nad spor předsedů. 

Zvažujete přestup do jiné politické strany nebo hnutí? Prozradíte nám, kdo Vás případně oslovil s nabídkou spolupráce?

Téma ústavy je u nás stále aktuální, protože to, že se o ní hlasovalo v podstatě koncem září, je jeden rozměr. Druhý rozměr je, že v platnost vešla 1. listopadu, právě docela nedávno. A já jsem v dalším čase, kdy jsem už v podstatě působil v parlamentu jako nezávislý poslanec, vyloučený z Hnutí Slovensko za to, že jsem nedodržel stranickou marketingovou linii, hodně diskutoval právě s těmi konzervativci, které máme ve slovenském parlamentu, o tom, jak spolupracovat, jak posunout věci dopředu. Navrhl jsem spolupráci opřít o princip společného dobra a dostal jsem nabídku z jedné malé strany, která se jmenuje Křesťanská unie, a z Křesťanskodemokratického hnutí, které je u nás i parlamentní stranou, pravidelně má v průzkumech nad 6 %. Čili jsou tu vlastně dvě strany, u kterých vidím potenciál spolupráce. Mají některé drobné odlišné náhledy, ale základ je identický. Mají společný konzervativní tah na branku a mají zdravý pohled na člověka, což je důležité, protože ten nemají ani socialisté nebo bývalí komunisté, ani ho nemají progresivisté. A společnost dnes potřebuje takové zdravé pohledy a normálnost. Nazvěme to normálnost v politice. Čili já jsem dostal více nabídek, momentálně teď jsem neodmítl ani jednu, ale snažím se mluvit se všemi konzervativci, jakým způsobem spolupracovat, co bude nejlepší. A myslím si, že v nejbližší době se rozhodnu a přijmu nabídku na spolupráci od některých z partnerů.

Jak hodláte dál pokračovat na parlamentní půdě jako politik? Jaká témata jsou pro Vás důležitá v současné slovenské politice? Máte například plán na zlepšení životní úrovně slovenského obyvatelstva? Co podpora bojující Ukrajiny, migrační krize, LGBT agenda?

Já působím ve výboru pro hospodářské záležitosti a také ve výboru pro evropské záležitosti. Předtím jsem byl v ústavněprávním výboru, právě tehdy, když se všechny tyto změny děly. Abych si to mohl podrobně nastudovat. Také jsem působil ve výboru pro životní prostředí a zemědělství. Mám široký záběr. Ne že bych byl na všechno odborník, ale když bylo hnutí OĽANO vládní stranou, působil jsem u několika ministrů. Byl jsem manažer hnutí i tajemník poslaneckého klubu, byl jsem u zásadních rozhodnutí, dobře znám politickou realitu, dobře znám mnohá ministerstva, znám vládní práce. Proto mě moje strana v minulosti nominovala do několika odborných pozic, výborů, protože se umím zorientovat v těchto věcech. Umím rozlišit, co je víc a co méně důležité. A pro nejbližší období zdůrazňuji tři témata. Jedno téma je surovinová strategie. Téma důležité pro průmysl, třena pro automobilový průmysl a pro výrobu různých komponentů, jako jsou mobilní telefony, protože tam je teď i v souvislosti s krizí na Ukrajině důležitá otázka vzácných surovin. Evropská unie je téměř výhradně závislá na Číně. Zaměřuji se právě na toto téma, protože na Slovensku nemáme žádný plán, ani strategický, ani průběžný.

Druhé téma, které bych chtěl vyzdvihnout, je zdravé hospodaření, řádná správa věcí veřejných. Na Slovensku máme vysoký veřejný dluh. Vláda neustále zadlužuje Slovensko, i přesto, že přináší nové daně a neustále vybírá od lidí, z peněženek, víc a víc peněz. Říká tomu konsolidace. Konsolidace veřejných financí je termín, který se sice u nás používá, ale on se ve skutečnosti neděje. Veřejné finance jsou na Slovensku velmi špatně spravované. U nás je demografická křivka velmi nepříznivá. Směřujeme do obrovských dluhů, protože máme ze státního rozpočtu možnost vyplácet jen 10 důchodů ročně z toho, kolik daní vybereme. Ale ve skutečnosti jich vyplácíme 13. Čili na tři důchody v roce si musíme vždy půjčit. A toto je jeden z obrovských demografických problémů, který se prohlubuje a souvisí právě se špatným hospodařením socialistů, tedy kabinetu Roberta Fica, který vládne už čtvrté volební období a může za tento špatný stav veřejných financí. Na tyto palčivé problémy se snažím soustředit a přinášet pohled dobrého správcovství.

Třetí téma je hodnotové, jde o zdravý pohled na člověka. Tomu se chci dál věnovat. Hovořit o aktuálních trendech v Evropě. Nejnověji Evropská komise přišla s tím, že by si děti určovaly, vybírali své pohlaví bez ohledu na lékařský posudek, nebo bez ohledu na názor rodičů. Takové téma se diskutuje aktuálně na Evropské komisi. A myslím si, že to jsou kroky špatným směrem. Evropa by se měla víc zaměřovat na konkurenceschopnost, měla by se zaměřovat na to, aby se vrátila ke svým kořenům. A ty kořeny evropské integrace jsou v první řadě v tom, že jsme provázáni ekonomicky a že se jeden stát nevměšuje do kulturně-etických otázek druhého státu. No a to se právěděje. Západní svět  se dříve i nyní vyznačoval konkurenceschopností, tím, že chtěl neustále překonávat dosažené výsledky. V této hodnotové oblasti však není dobré se překonávat. Když se chceme v Evropě překonávat, tak určitě ne v progresivní ideologii, nýbrž bychom se měli vrátit o několik kroků zpět. A společný cíl by měl být, že opět vybudujeme silnou ekonomickou společnou Evropu a že se budeme navzájem podporovat tam, kde se podporovat umíme a kde je to k všeobecnému užitku. Čili opět jsme u tématu společného dobra. Není to téma jen pro slovenské konzervativce, ale myslím si, že to by mohlo být i téma pro Evropu jako takovou. Když si tento koncept rozeberete, velmi zdravým způsobem Vám z toho vyvstane i téma národní identity.

Námětem je i obsah pojmu tolerance, kterou my, konzervativci, potřebujeme zdůraznit. Mluvme o tom, jakým způsobem chceme být k sobě tolerantní a jak to uplatňovat ve společnosti, v civilních svazcích. Protože zatím o toleranci mluví jen liberálové. My jsme v defenzivě, ale měli bychom přinést vlastní koncept tolerance do společnosti, protože ten, který přinášejí progresivisté, je tolerance jen naoko. Ve skutečnosti chtějí nadpráví pro menší skupinu lidí na úkor té větší skupiny.

Sledujete vývoj v Evropě, ve středoevropském prostoru. Splňuje podle Vás současná Evropská unie funkci ochránce evropských národů a jejich identity?

Evropská unie má ve svých zakládajících dokumentech právě onen termín národní identity. Bohužel o něm nediskutuje zdravým způsobem. O tom jsem už mluvil výše. Co může udělat v tomto Visegrád? Jestli můžeme suplovat Evropskou unii, napravit tyto její nedostatky? Pokud ano, ve kterých oblastech a s jakými nástroji? Uzavřel bych to tím, že v Evropě je třeba se spojovat. Visegrád je formát, jakým se spojují čtyři národy v tomto našem prostoru. Je to užitečný, dobrý formát. Momentálně se žije vybudováním obranného valu nebo hranice vůči dronům, které napadly Poláky nebo i pobaltské státy. Myslím si, že pokud jde o Visegrád, má budoucnost. Je třeba, aby se premiéři shodli na jednotlivých věcech, které společně budou prosazovat. Jestli dosáhnou shody na tom, co společně prosadit, může mít jejich jednotný postup ještě větší význam než doteď. Čili Visegrád má značný potenciál. Pokud jde o ty oblasti, které bychom mohli společně probírat, jde právě o surovinovou politiku, jak jsem již uvedl. Nezanedbatelný význam má společná obranná nebo migrační politika. Takže chránit si své vlastní území. Ale zároveň být otevřený kulturně blízkým lidem, kteří přicházejí. Protože to není jen o tom, že přicházejí do Evropy lidé z Blízkého východu, ale i do Čech přicházejí Slováci. I to je jistý typ migrační politiky. Hodně Bělorusů pobývá v Polsku. Ukrajinců teď přibylo na Slovensku. A toto jsou důležitá témata. Nejsou tak výbušná, jako když řešíme kulturně vzdálené migranti. A u nás je obrovským tématem také odchod mladých lidí do zahraničí, do západní Evropy. Děje se to právě proto, protože naše země přestala mít vizi během vlády Roberta Fica. A je třeba opět nastolit otázku, kam se společně směřujeme, jako národ i jako Evropa.

Foto: FB poslance Krátkeho

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

100 Kč	200 Kč	500 Kč