„Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.‘“ (Židům 10,5)
Ježíš přijímá lidské tělo, aby v něm naplnil vůli svého Otce a spasil lidstvo. Tělo zde znamená nejen hmotu, ale celé „lidství“ s jeho psychikou i emocemi. Díky němu se Ježíš mohl dotýkat nemocných, hlásat evangelium, žehnat … a nakonec trpět a zemřít, aby lidem otevřel cestu k věčnému životu.
KULT TĚLA
My taky máme tělo, Ježíš by nás mohl inspirovat, co s ním. Protože to není tak samozřejmé. Žijeme v době, kdy je neustále vystaveno hodnocení a sebekritice. Mnoho lidí v péči o tělo hledá smysl života. Snaží se jej dohnat k maximálním výkonům, nebo ho vylepšit, aby budilo obdiv, závist či touhu. Jenže tělo i tak jednou zeslábne a ztratí krásu. Tělo se tak snadno stává tyranem, kterému musíme otročit, abychom si udrželi iluzi mládí a pocit hodnoty.
Jiní žijí pro různé požitky. Malér je v tom, že ty nepřinášejí trvalé uspokojení. Mají totiž tendenci zevšednět, je potřeba pořád nové a víc. Tělo se stává nenasytným strojem, který nás ovládá, zatímco skutečné naplnění uniká.
A pak jsou i lidé duchovní, kteří se snaží tělo potlačit. Jenže tělo „hází vidle“ do duchovních snah, stahuje člověka z výšin na zem, a tak s ním často celý život bojuje. Někdy je tělo vnímáno jako něco, co překáží na cestě ke svatosti. Jenže Bůh stvořil jednotu duše a těla a špatný vztah k tělu nás pak může odvést od skutečného cíle života.
SPOJENEC
Fakt, že Boží Syn se vtělil a dobrovolně přijal tělo, nám umožňuje vidět tělo jako dar. Je prostorem prokazování lásky. I nás Bůh poslal na tento svět a vybavil nás tělem, psychikou, temperamentem, protože tak je to dobré, dokonce velmi dobré (srov. Gen 1,31).
Po prvotním hříchu nás však tyto Boží dary dostávají do napětí. „Tělo si žádá, co je proti duchu, a duch, co je proti tělu“ (Gal 5,17). Proto potřebujeme Krista, který obnovuje řád v našem nitru. „Když je Bůh na prvním místě, všechno je na svém místě.“ Tělo pak přestává být nepřítelem a stává se spojencem a vzácným nástrojem k naplnění smyslu našeho života.
TĚLO JAKO DAR
Díky tělu můžeme sloužit druhým a proměňovat svět. A zároveň sjednocením máme možnost se podílet na díle záchrany nesmrtelných duší. Tělo nám umožňuje zakoušet námahu i bolest, a právě v oběti, kdy se zříkám něčeho ve prospěch někoho jiného, se rodí láska.
Ježíš řekl v jednom soukromém zjevení sestře Consolatě Betrone: „Svatá Terezička nyní posílá na zem růže, ale nejprve je musela natrhat!“ To „trhání růží“ představuje právě ty drobné, často neviditelné oběti, které přinášíme v každodennosti. Později Ježíš sestru Consolatu uvádí do tajemství smírné lásky ještě hlouběji: „Umrtvování z lásky umožňuje Božímu milosrdenství triumfovat v životě jiných lidí.“ Existuje smysluplnější životní projekt než umožňovat Božímu milosrdenství triumfovat v životě jiných lidí?
LÉK PROTI SMRTELNOSTI
„Když se nespojíme se srdcem Ježíšovým, nejen že nic nemůžeme udělat, ale ani nebudeme chtít nic udělat“ (sv. František Saleský).
Pokud se necháme roznítit láskou Ježíšova srdce, naše těla se stanou prostorem, kde se může uskutečňovat naše oběť za spásu světa. Zjistíme, že „obyčejný život“ nabízí k tomu bezpočet příležitostí. Každé ranní vstávání, každá poctivá práce, která unavuje, i každá nemoc snášená trpělivě jsou vzácnými dary. Díky lásce se všední skutky a drobné oběti stávají pokladem uloženým v nebi. Získávají dimenzi věčnosti. Nic z toho, co bylo vykonáno s láskou, nezůstane zapomenuto ani ztraceno v propadlišti dějin.
Strážce pravdy
Apoštolové se po poslední večeři cítili být připraveni Ježíše bránit, nebo třeba zemřít spolu s ním. Marně jim říkal: „Bděte a modlete se, duch je ochotný, ale tělo slabé“ (Mt 26,11). Věřili si. Až následující události je připravily o iluze. Všichni zradili. Jejich strach a pud sebezáchovy převážil nad ušlechtilými ideály. Člověk se lehce nadchne pro následování Krista, ale nadšení opadne, pokud je potřeba překonat nějakou překážku.
Tělo nás uvádí do pravdy: sami ze sebe nejsme schopni dát život za druhé. Naše slabost a křehkost nás udržuje v závislosti na Bohu. Brání nám upadnout do pýchy duchovních nadlidí, kteří si bláhově myslí, že vše zvládnou sami. Když apoštolové přijali sílu shora, byli schopni život za Ježíše opravdu položit. My budeme taky, pokud přestaneme spoléhat na vlastní svaly a začneme plně spoléhat na jeho sílu v nás.
Ještě jednu věc se můžeme od apoštolů naučit: chtěli za Ježíše zemřít (i když to po nich nikdo nechtěl), ale nebyli ochotni přemoct svou ospalost a hodinu se s ním modlit. I nás ďábel klidně nechá snít o tom, jak třeba zachraňujeme černoušky v Africe, ale když je potřeba přemoct svou lenost v banálních věcech, nabídne nám hned několik důvodů, proč to není potřeba, nebo proč to nemá smysl.
SMÍŘENÍ SE S TĚLEM
Smír je cesta k přijetí vlastního těla s hlubokou vděčností. Když pochopím smír jako projev Boží síly ve mně, budu schopen přijmout své tělo i s jeho omezeními. To platí i o limitech psychiky – o strachu, přecitlivělosti či vrozených dispozicích. Pak budu schopen se s ním smířit a odpustit mu, jak vypadá nebo že stárne.
V mojí ubohosti Boží milost víc zazáří. Když si přiznám svou křehkost a řeknu: „Pane, i v tomto unaveném těle tě chci oslavit,“ tehdy nastává skutečný vnitřní pokoj. „Proto mám zálibu v slabostech,“ říká sv. Pavel (2 Kor 12,10). Není to rezignace, ale hluboké poznání, že Boží moc se nejlépe projevuje tam, kde končí ta lidská.
Spiritualita smíru nás učí pohlížet na tělo jako na dar. Dává mu velikou důstojnost a cenu, umožňuje mu podílet se na díle spásy. Pokud budeme tělo používat jako nástroj lásky, nebude pro nás léčkou, kamenem úrazu, ale přítelem, který bude po zásluze spolu s námi vzkříšen a oslaven. Smír s tělem končí u „oltáře každodennosti“, kde se naše „ano“ Bohu stává tělem v každém našem gestu a skutku lásky.
„Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali svá těla Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť, to bude vaše pravá bohoslužba“ (Řím 12,1).
Foto: ID 33917311 © Anna_Om | depositphotos.com
Text vyšel v časopisu Immaculata. Další články a více informací najdete zde: https://immaculata.minorite.cz/
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
