Kdo se nebojí smrti? A kdo se nebojí umírání? Zásadní otázky. Smrt je pro každého nevyhnutelná, zároveň nepoznaná. Naše obavy, co bude po smrti, jsou přítomny v celém našem pozemském životě. Vedle obav z neznáma máme i strach z umírání. Aby nebylo zlé, nebolelo. Odtud pramení neuvěřitelně zpupný nápad člověka, hrát si na Boha.
Ten nápad má eufemistický název eutanazie, drsnější – asistovaná sebevražda. O jednom takovém návrhu bude příští týden rozhodovat Senát Parlamentu ČR. Předkladatelkou návrhu, který je ukryt v novele zákona o zdravotních službách, je senátorka ANO Věra Procházková.
V zájmu dobra
Senátorka Procházková je lékařka. Během svého profesního života vedla mimo jiné i pracoviště pro léčbu bolesti sokolovské nemocnice. A právě bolest a utrpení vážně nemocných je hlavním motorem její legislativní iniciativy. To je ostatně i důvodem, proč má nepřirozené ukončení života ohlas v naší veřejnosti. Kdo by chtěl trpět?
Paradoxně senátorka Procházková svůj návrh zařadila k legislativně paliativní péči. Paliativní péče se stará o pacienty do samého přirozeného konce života. Naše paliativní péče je na velmi vysoké úrovni. Paliativci potvrzují, že mají dostatek prostředků pro to, aby nikdo z pacientů ve finálním stádiu netrpěl. Bohužel to pro paní senátorku není dostatečný argument.
S lidským dobrem si hraje i Satan
„Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ Ano, není proč pochybovat o tom, že senátorka Procházková to myslí dobře. Vloni na podzim pořádala k tématu konferenci v horní komoře parlamentu. Na konferenci se zcela vážně mluvilo o „dobrém rozhodování o konci života“ – věru tak. A Věra Procházková k tomu připojila údajně přání řady pacientů: „Já jsem ten, kdo rozhoduje o svém životě!“ Pokud bychom přijali tuto tezi (a asi cítíme, že je falešná, protože jakkoli bychom se chtěli pojistit a ochránit, o délce svého života opravdu my nerozhodujeme), pak však je otázkou, proč do tohoto pyšného přesvědčení zatahovat lékaře a stát? A tím vlastně každého občana tohoto státu. Jestli má někdo pocit, že je to on, kdo rozhoduje o svém životě, nechť si vezme zodpovědnost do svých rukou. Jinak je to Satanova hra.
Okruh skupin by se rozšiřoval
Návrh paní senátorky se týká lidí s nevyléčitelnou chorobou. Jenže úvahy už jdou dál. Poslankyně STAN Michaela Šebelová chce, aby si asistovanou sebevraždu mohli zvolit děti od 14 let. A vedle seniorů se určitě najdou i další skupiny. Pokud bude jednou eutanazie v našem právním řádu, pak se bude novelizovat podobně jako jiné zákony. Často tak plíživě, že si toho možná společnost ani nevšimne.
Sledujme tedy, co se 21. ledna bude v senátu odehrávat. Není to vůbec marginálie. Nejde o nic menšího, než o život. A přece rádi říkáme, že pokud nejde o život, nejde o nic.
Mgr., MgA. Dana Jaklová je redaktorkou časopisu a deníku TO. Působí na Lince pomoci Hnutí pro život a spolupracuje s Katolickými novinami a Konzervativními novinami.
Ilustrační foto: M. Řehořová, Člověk a víra
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
