Dnes si připomínáme narození patronky a zachránkyně Francie, sv. Johanky z Arku, Panny orleánské (6. 1. 1412 – 30. 5. 1431). Venkovská dívka se stala vzorem pro francouzské a všechny evropské vlastence.
Svatá Johanka se proslavila věrností katolické církvi, francouzské vlasti a právoplatnému králi Karlu VII. Mladičká venkovanka proslula jako neohrožená válečnice, která Francouze dokázala vítězně vést proti Angličanům, okupujícím značnou část její země. Od porážky francouzské armády v bitvě u Azincourtu r. 1415 Angličané Francii postupně obsazovali. Anglická vojska vévody z Bedfordu postoupila před Loiru a v roce 1428 oblehla Orléans. Byla to poslední pozice francouzských vojenských sil a strategicky zásadně důležité město – prolomením francouzsko-anglické hranice na Loiře by už Angličanům nic nebránilo dobýt zbytek Francie. V této době vystoupila sv. Jana z Arku a rozhodla se zachránit svoji zemi. U města Orléans 8. 5. 1429 porazila Angličany a od té doby ji také nazývali Pannou orleánskou a národ ji ctil. Po doteku její korouhví byly zdolávány anglické tvrze ve Francii. Johanka říkala: „Moji rytíři bojují, ale vítězství jim dává Bůh.“
Chesterton Johanku ve své vynikající Ortodoxii dával do protikladu k moderním myslitelům, kteří pózovali buď jako venkované – kníže L. N. Tolstoj (přívrženec křesťanského anarchismu a myšlenky neodporovat násilím zlu, ovlivněný buddhismem a hinduismem), nebo jako bojovníci – F. Nietzsche. Zatímco první vesnici opěvoval a chudobu ctil, a přitom žil jako aristokrat v hmotném dostatku, Johanka chudou venkovankou byla. Druhý, filozof silného slova F. Nietzsche, prorokující nadčlověka, vyzdvihoval boj slovně – Johanka narozdíl od něj skutečnou bojovnicí byla. Chesterton skrze Pannu orleánskou poukázal na opravdovost středověku. Zároveň s tímto přirovnáním kritizoval moderní filozofy, tonoucí v izolovaných myšlenkových světech a bludech.
Ženu ve zbroji následovaly s důvěrou a uznáním zástupy mužů. Svatá Johanka z Arku, Panna orleánská, bojovala za Francouzské království proti anglickým okupantům. Žila v době, kdy se české země zmítaly v husitských válkách, bratrovražedném boji katolíků s husity, přičemž husité byli v Evropě vnímáni jako kacíři, kteří kvůli zatvrzelosti jednoho kazatele, jenž upadl do bludů, narušili jednotu s Římem a hubí všechno katolické v zemi, kterou před nedlouhou dobou zveleboval katolický král a císař, otec vlasti Karel IV. Podrobně jsme se tomuto tématu věnovali v nedávném seriálu O Janu Husovi a husitství (viz: O Janu Husovi a husitství – 1. část – Katolické noviny; Čeští katoličtí mučedníci doby husitské – 1. díl – Katolické noviny).
O násilí husitů proti církvi a katolíkům se Johanka doslechla. Díky badatelskému úsilí naší dopisovatelky, paní Alice Muthspiel, máme k dispozici fotografii originálního rukopisu a přepis předmětného dopisu, který Johanka husitům poslala. Text získaný z archivů našim čtenářům rádi poskytujeme níže. Fotografii rukopisu si můžete prohlédnout v příloze v úvodu článku. Panna orleánská české husity dopisem varovala, že pokud s ničením církve a se svými bludy nepřestanou, vytáhne proti nim s brannou mocí. Zároveň jim doporučila návrat ke katolické víře a slíbila, že přijme jejich posly.
Dopis svaté Jany z Arku husitům
České znění původně latinského textu Johančina dopisu (latinský text níže), jak jej otiskl T. Sickel v Bibliothèque de l’École des Chartes, září–říjen 1860, 3. série, sv. II, s. 82:
„Ježíš, Maria.
Už dávno se ke mně, Janě Panně, donesla pověst a zpráva, že vy, kteří jste byli pravými křesťany, jste se stali podobní heretikům a Saracénům, zrušili jste pravé náboženství a kult, přijali jste ohavnou a bezbožnou pověru. A když se snažíte ji chránit a šířit, není hanebnosti ani krutosti, které byste se neodvážili: svátosti církve zlehčujete, články víry trháte, chrámy boříte, obrazy, které byly vytvořeny na památku, rozbíjíte a pálíte, křesťany, kteří se drží své víry, vraždíte. Jaké je to vaše šílenství, jaké šílené běsnění vás vede?
Víru, kterou vzbudil, ustanovil, povznesl Bůh všemohoucí, Syn i Duch svatý, a tisícerými způsoby a zázraky oslavil, právě tu víru vy pronásledujete, tu chcete vyvrátit a vyhubit. Jste slepí – a ne proto, že byste postrádali zrak a oči. Myslíte, že uniknete bez trestu? Nebo nevíte, že Bůh proto nebrání vašim zločinným snahám a dopouští, abyste se váleli v temnotě a bludu, aby vám připravil tím větší trest a muka, čím více budete běsnit ve zločinu a svatokrádeži?
Já vám pravím, a mluvím pravdu: kdybych nebyla zaměstnána válkou s Angličany, už dávno bych k vám přišla. Přesto, jestliže vás nenaleznu polepšené, snad opustím Angličany a vytáhnu proti vám, abych mečem – jestli jinak nemohu – vyhladila vaši marnou a hanebnou pověru a zbavila vás buď hereze, nebo života. Ale jestli se raději chcete vrátit ke katolické víře a k dřívějšímu světlu, pošlete ke mně své posly a já jim řeknu, co máte učinit. Jestliže však vůbec ne, a tvrdohlavě chcete kopat proti ostnu, pak pamatujte na zločiny a zkázy, jichž jste se dopustili, a očekávejte mne s veškerou lidskou i božskou mocí, abych vám oplatila stejnou měrou.“
Dáno v Sully, 23. března 1430, českým heretikům.
_______________________________________________________________________________________________________
Kustod vídeňských archivů Theodor Sickel k dopisu sv. Jany z Arku husitům
Bibliothèque de l’École des chartes, rok 1861, sv. 22, s. 81–83
V roce 1831 vydal pan de Hormayr německy dopis, ve kterém Jana z Arku hrozí husitům, že obrátí své síly proti nim, pokud neopustí herezi a nevrátí se do lůna Církve. Tento dokument byl původně znám pouze z německého přepisu pana de Hormayra. Bibliothèque de l’École des chartes publikovala tento významný dokument. Poznámky, které jej doprovázejí, podle francouzské školy zcela odstraňují pochybnosti o autenticitě díla.
https://www.persee.fr/doc/bec_0373-6237_1861_num_22_1_445755
Dopis sv. Jany z Arku v latině
JESUS. MARIA.
Jam dudum michi Johanne puelle rumor ipse faxnaque pertulit quod, ex veri.s christianis heretici et sarraceni[s] similes facti, veram religionem atque cultum sustulistis assumpsistisque superstitionem fedam ac nefariam, quam dum tueri et augere studetis, mulla est turpitudo neque crudelitas quam non audeatis : sacramenta ecclesie labefactatis, articulos fidei laniatis, templa diruitis, simulacra, que rnemorie causa sunt confecta, perfringitis ac succenditis. Kristianos quod vestram teneant fidem trucidatis. Quis hic vester furor est, aut que vos insania et rabies agitat? Quam Deus omnipotens, quam Filius, quam Spiritus Sanctus excitavit, instituit, extulit et mille modis mille miraculis illustravit, eam vos fidem persequimini, eam evertere, eam exterminare cogitatis. Vos vos ceci estis et non qui visu et oculis tarent. Numquid creditis impunes abituros , aut ignoratis ideo Deum non impedire vestros nefarios conatus permittereque in tenebris vos et errore versari, ut quanto magis in scelere eritis et sacrilegiis debachati, tanto majorem vobis penam atque supplicia paret ? Ego vero, ut quod verum est fateor, , nisi in bellis anglicis essem occupata , jam pridem visitatum vos venyssem ; verumtamen nisi emendatos vos intelligam, dimittam forte Anglicos adversusque vos proficiscar, ut ferro, si alio modo non possum, banc vanam vestram et obscenam superstitionem exterminer, vosque vel heresi privem vel vita. Sed si ad katholicam fidem et pristinam lucem reddire mavultis, vestros ad me ambasiatores mittatis ipsis dicam quid illud sit quod facere vos oporteat; sin auteur minime (?) et obstinate vultis contra stimulum calcitrare, mementote que dam.pna sitis et facinora perpetrati meque 1 expectetis summis cura viribus humanis et divinis parem omnibus vicem relaturam.. Datum Suliaci XXIII‘ Martii.
Bohemis hereti(ci)s. PASQUEREL (duchovní a písař).
Tento dopis je datován ze Sully, 23. března 1430. Datum dokonale souhlasí s daty dopisů, které Jana napsala (resp. nadiktovala) ze Sully obyvatelům Reims 16. a 28. téhož měsíce března. Ve formuláři je jméno sekretáře – písaře uvedeno zkratkou (Pasq’re/).
________________________________________________________________________________________________
Olivier Marin, francouzský odborník na husity, vydal v roce 2020 k tomu určenou knihu a tento dopis je v publikaci zmíněn.
Première partie: Le calice et les lys. Les diplomaties françaises en action
Introduction
III. – L’épreuve de vérité : Pierre d’Ailly contre Jean Hus
Chapitre 4 – Impossible intervention ? Les mécomptes des années 1420
I. – Les États : entre attentisme et récupérations
II. – Jeanne d’Arc a-t-elle vraiment écrit aux Hussites ?
První část: Kalich a lilie. Francouzské diplomacie v akci
Úvod
III. – Zkouška pravdy: Pierre d’Ailly proti Janu Husovi
Kapitola 4 – Nemožný zásah? Nezdary dvacátých let 15. století
I. – Stavy: mezi vyčkáváním a přivlastňováním
II. – Napsala Jana z Arku skutečně husitům?
https://journals.openedition.org/rsr/12144?lang=fr
Marin, Olivier, La patience ou le zèle. Les Français devant le hussitisme (années 1400 – années 1510)
Collection des études augustiniennes. Série Moyen Âge et Temps modernes 56), Paris, Institut d’études augustiniennes, 2020, 561 p.
Marin, Olivier, Trpělivost nebo horlivost. Francouzi před husitstvím (léta 1400–1510)
Sbírka augustiniánských studií. Řada Středověk a novověk 56), Paříž, Institut pro augustiniánská studia, 2020, 561 s.
Marin, Olivier, La Réforme commence à Prague – Histoire des hussites, XVe-XXe siècle, Passés composés, 2021, 317 p.
Reformace začíná v Praze – Dějiny husitů, 15.–20. století
Radio Prague International: rozhovor s Olivierem Marinem, docentem středověkých dějin na pařížské univerzitě, členem Univerzitního institutu Francie a autorem syntézy o husitství, která vyšla na jaře minulého roku v nakladatelství Passés composés.
https://francais.radio.cz/le-hussitisme-cette-reforme-atypique-qui-precede-dun-siecle-luther-8721105
Olivier Marin v rozhovoru na téma Když chtěla Jana z Arku bojovat proti husitům:
Mluvme o Francii, kde se samozřejmě hovořilo o tom, co se dělo v Čechách. Důkazem je, že pařížská univerzita byla zastoupena na kostnickém koncilu. Začínáte svou knihu tím, že připomínáte Janu z Arku, která sama byla pohnuta tím, co se dělo v Čechách, a podle svých slov byla připravena chopit se zbraní, aby šla proti těmto husitům bojovat. Můžeme mluvit o těchto ozvěnách husitství ve středověku a později, v 19. století?
Co je zajímavé, je to, že dvory nebyly jediným prostředím, kde se dozvěděli o husitské revoluci. Myslím, že o ní Jana z Arku slyšela už od svého dětství, protože Domrémy patřily do diecéze Toul, která byla diecézí říšskou. V Toulu se konala prosebná procesí za vítězství křižáckých vojsk nad husity. I prostí věřící mohli být v myšlenkách a modlitbách spojeni s tímto protihusitským hnutím. Ozvěny – sice značně ztlumené a zkreslené – se tak mohly dostat nejen k učencům a panovníkům, ale i nepřímo k prostým věřícím, jako byla Jana z Arku.
Pokud jde o přijetí husitství ve Francii v moderní době, existují v podstatě dvě prostředí ve Francii, která tuto paměť zachovávají dodnes: reformovaní protestanti jsou jednou skupinou. Ve Francii najdete několik ulic, uliček, slepých cest, bulvárů věnovaných Janu Husovi. Ale toto geografické rozmístění odpovídá oblasti francouzského protestantismu. Najdete je v Béziers, v Nantes, v Montpellier, v Saint-Etienne, v Condé. Francouzští protestanti tak až do dneška udržují památku Jana Husa.
Druhým pólem je krajní levice – a to již od 40. let 19. století. Zde existuje husitská linie. Francouzská levicová generace roku 1848 se nadchla pro Jana Husa, protože husité v podstatě spojovali rozmanité aspirace předmarxistické levice 40. let 19. století. Bylo to současně hnutí sociálně-revoluční i duchovně orientované. Tato levice ještě nebyla marxistická s přívrženci historického materialismu a toužila po formě duchovnosti, která by byla odtržena od církve. Lidé jako George Sandová se zamilovali do husitského hnutí. Sandová dokonce napsala historické příběhy na oslavu Jana Žižky a Prokopa Holého. Takže tato móda existovala před rokem 1848, částečně ovlivněná Poláky v Paříži. V tomto směru je patrná také panslavistická a protiněmecká nota.
Tato móda sice pominula, ale konstatuji, že v prostředí krajní levice přetrvává zájem o husitské hnutí, které je stále vnímáno jako první revoluce evropských dějin.
_________________________________________________________________________
Ze Sully, 23. března 1430, byl bratrem Pasquerelem odeslán císaři Zikmundovi dopis napsaný jménem Panny orleánské a určený husitům v Čechách. Tento dopis byl sepsán v latině.
V té době na husity Evropa pohlížela s odporem a hrůzou. Požadovali svobodné kázání Božího slova, přijímání pod obojí a návrat církve k evangeliu, jež neznalo ani světskou moc papežů, ani bohatství kněží. Chtěli, aby hřích trestali civilní soudci /…/. Papež Martin považoval za prospěšné zničení těchto kacířů, a tak si to myslela všechna katolická knížata. Ale jak se vypořádat s touto ozbrojenou herezí, která láme všechny síly říše a Svatého stolce? Husité převraceli a drtili tuto starou rytířskou moc křesťanstva – německou rytířskou moc, francouzskou rytířskou moc.
V Tachově, v roce 1427, utíkali křižáci požehnaní Svatým otcem jen při zvuku Prokopových vozů. Papež Martin už nevěděl, kde najít obránce jednotné a svaté Církve. Zaplatil výzbroj pěti tisíc anglických křižáků, které měl k těmto ďábelským Čechům dovést kardinál z Winchesteru; ale Svatý otec tím utrpěl kruté zklamání: těchto pět tisíc křižáků, sotva vystoupivších ve Francii, regent Anglie odklonil z jejich cesty a poslal je na Brie, aby zkomplikoval život Panně Armagnaců.
Jana hovořila o křížové výpravě jako o dobrém a záslužném činu. V dopise diktovaném před tažením na Orléans vyzývala Angličany, aby se spojili s Francouzi a společně bojovali proti nepřátelům Církve. A později, píšíc vévodovi burgundskému, vyzývala k válce proti Turkům. Kdo jí tedy vnukl tyto myšlenky křížové výpravy, pokud ne mniši, kteří ji vedli? Hned po osvobození Orléansu se říkalo, že povede krále Karla k dobytí Svatého hrobu a zemře ve Svaté zemi. Ve stejnou chvíli se šířila pověst, že povede válku proti husitům. V červenci 1429, když cesta ke Karlově korunovaci sotva začala, se v Německu šířila zvěst, prý z Říma, že Panna z Francie získá zpět království české.
Již odhodlaná k tažení proti Turkům se Panna orleánská podobně postavila k výpravě proti husitům. Turci a Češi pro ni byli jedno; znala je jen z příběhů plných ďáblů, které jí vyprávěli mniši její družiny. O husitech se nešířily vždy pravdivé zprávy. Říkalo se, že uctívají ďábla; říkalo se, že páchají „pobožné“ cizoložství; říkalo se, že v každém Čechu je sto démonů; říkalo se, že zabíjejí duchovní po tisících; a říkalo se, a tentokrát bez přehánění, že pálí kostely a kláštery.
Panna věřila v Boha, který přikázal Izraelitům vyhladit Filištýny. Nedávno se objevili kataři, kteří si mysleli, že Bůh Starého zákona je ve skutečnosti Lucifer nebo Luciabel, původce zla, lhář a vrah. Kataři válku zavrhovali; odmítali prolévat lidskou krev; byli heretici; byli potlačeni silou a nezbyl z nich nikdo. Panna upřímně věřila, že vymýcení husitů je Bohu milé. Moudřejší muži než ona, jsoucí mírných mravů, neangažovaní v rytířství, duchovní jako kancléř Jean Gerson, se k tomu také přikláněli.
O těchto českých kacířích si myslela to, co si myslel celý svět: měla duši lidu; její city byly city všech. Proto nenáviděla husity prostě a upřímně, ale nebála se jich, protože se ničeho nebála a věřila, že s Boží pomocí dokáže porazit všechny Angličany, všechny Turky a všechny Čechy světa. Na první troubení byla připravena vrhnout se do boje.
Co řekla Jana francouzsky a v dialektu svého kraje Champagne? Není pochyb o tom, že dobrý bratr (písař) jí dopis značně stylisticky vylepšil. Neočekávalo se, že Panna bude takto cicerónsky vyjadřovat své myšlenky. Když se jde do hloubky, najdeme v tomto dopise, alespoň v jeho druhé polovině, poněkud hrubé výrazy, jakousi dětskou jistotu, která se objevuje v jiných dopisech Jany, a zejména v její odpovědi hraběti d’Armagnac, a v mnoha místech se pozná obvyklý obrat venkovské vizionářky. Tohle je například úplně v Janině stylu: Pokud se vrátíte do lůna katolické víry, pošlete mi své vyslance; já vám řeknu, co máte učinit. A její obvyklé ohrožení: Čekejte na mě s největší lidskou a božskou silou. Jana velmi pravděpodobně věřila, že s Angličany bude hotova brzy, a už se viděla, jak rozdává Čechům, kacířům a pohanům, rány a výprask.
https://www.mediterranee-antique.fr/Auteurs/Fichiers/DEF/France_A/Jeanne_Arc/T2/JDA_205.htm
____________________________________________________________________________
MANUÁL HISTORICKÉ BIBLIOGRAFIE
- Dopis Panny (Jany z Arku) husitům (23. března 1429)
v J. Quicherat, Procès de condamnation et de réhabilitation de Jeanne d’Arc…, V, s. 156–159
Auguste Molinier
Citace dokumentu:
Molinier, Auguste. 4571. Dopis Panny husitům (23. března 1429), v: J. Quicherat, Procès de condamnation et de réhabilitation de Jeanne d’Arc…, V, s. 156–159. In: Les Sources de l’histoire de France – Des origines aux guerres d’Italie (1494). IV. Les Valois, 1328–1461. Paříž: A. Picard et fils, 1904, s. 334;
https://www.persee.fr/doc/shf_0000-0000_1904_num_4_1_976_J1_0334_0000_14
- Pimodan (markýz de). První etapa Jany z Arku (Revue de Champagne et de Brie, 1891, s. 5–51). Autor rekonstruoval na místě první den cesty hrdinky od Vaucouleurs.
- Boismarmin (de). Památník o datu příjezdu Jany z Arku do Chinon (Bulletin du Comité, Hist. et philol., 1892, s. 350–359). Vyjadřuje se pro 23. února a nikoli, jak uvádí Quicherat, pro 6. března. Luce (ibid., s. 286) považuje tuto hypotézu za pravděpodobnou.
- 1429 (březen–duben). Shrnutí závěrů daných doktory shromážděnými v Poitiers; Quicherat, Procès, III, s. 391–392. O tomto shrnutí velkého sborníku, který dnes ztracen, viz ibid., V, s. 471–473.
- Soudci Jany z Arku v Poitiers – členové parlamentu, nebo lidé církve? (Lectures et mémoires de l’Académie de Sainte-Croix d’Orléans, VII (1894), s. 399–442). Vyjadřuje se pro druhou hypotézu, ale činí z toho velmi zvláštní závěry.
- Lacombe (Daniel). Hostitel Jany z Arku v Poitiers, mistr Jean Rabateau, prezident parlamentu v Poitiers (Revue du Bas-Poitou, 1891, s. 48–66). Docela zajímavé podrobnosti o této osobnosti.
- Ledain (B.). Dům Jany z Arku v Poitiers (Revue poitevine et saintongeaise, IX (1892), L’hôtel de la Rose). Autor, opíraje se o větu Jeana Boucheta, dochází pomocí důvtipných srovnání k přesnému určení jeho polohy.
- 1429 (23. března). Dopis Panny husitům; německý překlad publikovaný v roce 1834 panem de Hormayr, znovu vytištěn s francouzským překladem (s datem 3. března) Quicheratem, Procès, V, s. 156–159. (Bibliothèque de l’École des chartes, XXII, s. 81–83).
O dopisech Johanky z Arku : https://www.persee.fr/doc/bsnaf_0081-1181_1991_num_1989_1_9458
Redakce Katolických novin děkuje paní Alici Muthspiel za pořízení archivní kopie originálu dopisu sv. Johanky z Arku husitům. Paní Muthspiel osobně bádala ve francouzském a rakouském státním archivu a zajistila pro nás přepisy významných historických pramenů – přímého dopisu sv. Jany z Arku husitům. Zajímavé téma nám přibližuje v rozhovoru a komentářích.
Alice Muthspiel je zahraniční zpravodajkou Českého rozhlasu ve Francii.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!