Předmluva Dominika kardinála Duky
Milí přátelé, dostává se nám do ruky text o svaté Orosii či Eurosii, česky Dobroslavě. Název nám říká, že se jedná o první mučednici z Čech. Když si přečtete publikaci pana doktora Josefa Pejřimovského, dostanete základní vhled do velice zajímavého příběhu, který jistým způsobem stojí na počátku našich dějin a naší christianizace.
Se řadou odborníků, s nimiž jsem měl možnost jednat ať u příležitosti svatoludmilských oslav, kde jsme připomněli vztah mezi schovankou svatou Orosií a svatou Ludmilou, ale také i při velehradské pouti. Chtěli jsme, aby následně při oslavách na Tetíně nebyli poutníci překvapeni novou, v dnešním žargonu řečeno „šokující“ informací.
Ano, můžeme říci, že samotná historie onoho období, v němž se příběh odehrál, neměla mediální síť, s jakou se setkáváme dnes. A také proto, že v našem prostoru byl téměř nulový počet potenciálních čtenářů takové zprávy.
Víme také, že převody a záznamy z jednoho jazyka do druhého, v době, kdy znalost těchto jazyků nebyla ještě zpracována na lingvistickém a gramatickém základě, nás často přivádějí do úzkých.https://www.lideazeme.cz/galerie/zeme-evropa-rakousko/108518/kamenny-trun-malo-znama-historicka-pamatka-u-rakouskeho-mestecka-maria-saal-slouzila-ke-slavnostnim-ceremoniim?foto=1 Často šlo o fonetické přepisy názvů, které nebylo možné mezi jednotlivými abecedami a jazyky tehdy převádět bezchybně.
Víme ovšem, že zájem o tuto světici se znovu projevil především v našem prostoru v 19. století, kdy došlo k velké obnově, https://www.lideazeme.cz/galerie/zeme-evropa-rakousko/108518/kamenny-trun-malo-znama-historicka-pamatka-u-rakouskeho-mestecka-maria-saal-slouzila-ke-slavnostnim-ceremoniim?foto=1 cyrilometodějské úcty. Souviselo to také s obnovou velkých poutí na Velehradě, ale i s obnovením kultu svaté Ludmily, u níž nevystupuje jen úloha babičky a matky, ale také vychovatelky, učitelky, regentky.
Domnívám se, že návštěva míst, kde svatá Orosie sehrála svou velkou úlohu statečnosti a odkud nám dává možnost vytvořit potřebný most mezi naší vlastí – prostorem cyrilometodějské misie – a španělskou kulturou i religiozitou, je pro naši dobu velmi důležitá. Po celou éru totalitních systémů jsme byli uměle izolováni od tohoto světa. Současnost nám pak ukazuje, že takováto izolace se stává znovu ideologií progresivních proudů tzv. prvního světa.
Je zásluhou mnoha aktivistů, ale i odborníků, že nám svatou Orosii navracejí a znovu ukazují její význam – a to, a právě v době, kdy islám a jeho násilné formy ohrožují náš kontinent.
Ať se svatá Orosie přimlouvá za nás a ukazuje nám, jak potřebná je statečnost, abychom si uchovali nejen víru, ale také svou čest.
V Praze 19. září 2025
Dominik kardinál Duka, emeritní arcibiskup pražský
Prameny zpráv o svaté Orosii/Dobroslavě
Úvahy sv. Orosii/ Dobroslavě zahájíme citací z HISTORIE SV. DOBROSLAVY, ZVANÉ EUROSIA[1], TAKÉ OROSIA, KRÁLOVNY, PANNY A MUČEDNICE, PATRONKY JACY Juana Francisca Aznáreze Lópeze, arcikněze a děkana katedrály v Jace[2], Španělsko, z r. 1981.[3]
Nejstarší texty (modlitby) z breviářů
„Latinský text původní liturgické modlitby Svaté Dobroslavy je velmi jednoduchý. V archívu (zřejmě katedrály v Jace) je uschovaná jeho notářská kopie, vyňatá z prvotiskového breviáře, který v současné době již neexistuje. Její jitřní pobožnost (matutinum) má pouze tři zpěvy, což je ve shodě s velmi starým obyčejem, který se pokoušel pozměnit až papež Řehoř VII. (1073 – 1085). Ale tyto tři zpěvy říkají o této světici všechno to, co bylo uvedeno později v nových zpěvech obsažených ve starých breviářích z Jacy, Huescy a z Tarragony, které publikoval P. Ramón z Huescy v osmém svazku svého díla Chrámy aragonské (Iglesias de Aragón).
Příslušník piaristického řádu Tomás de San Pedro, skvělý latinář a učitel rétoriky, který v roce 1790 viděl a dopodrobna zkoumal výše citovanou původní modlitbu, nás bez nejmenšího váhání ujišťuje, že latina z tohoto (orosiánského) textu pochází „z epochy DCCCCLXVI“, což znamená zhruba z roku 966 křesťanského letopočtu (V originále je snad nedopatřením uvedeno: „…kolem roku 928…“). Pomocí těchto chronologických dat můžeme dojít k závěru, že autorem této původní orosiánské modlitby byl pravděpodobně opat z Abelda, Salvus či Salvo. Díky našim medievalistům (h,istorikům, zabývajících se středověkem) víme, že tento dobrý opat byl jediným významným hagiografem a skládal svaté modlitby o hispanomozarabských (křesťanských, tehdy žijících mezi Maury na území hispánského poloostrova) světcích působících v našich (tj. španělských) rodících se křesťanských královstvích.
Podle pergamenu (číslo 1) z archívu pobýval v roce 958 ve vesnicích kolem Jacy již citovaný opat Salvo. Doprovázel krále Garcíu Sáncheze I. a jako notář potvrzoval královské dokumenty. Právě toto mohla být vhodná (a možná i záměrně vyhledaná) příležitost, během které učený hagiograf mohl zdokumentovat své verše a modlitby a ,opřít se při tom o lidovou tradici a především o ověřený historický portrét této naší světice (ut ex textu portret historiae) a o důvěryhodný a starobylý příběh (fidedigna relatio antiquorum), které jsou zde citovány a které vypráví o českém původu Orosie/ Dobroslavy, o její čistotě a svatosti, o jejím (v zastoupení uzavřeném) svazku s místním (hispánským) knížetem, o její dlouhé cestě do Aragonu, a o její mučednické smrti v Yebře z rukou hříšných Maurů.
Výtah z této dávné historie – krátké shrnutí důvěryhodného vyprávění vytvořené proto, aby mohlo být slavnostně předčítáno na pobožnostech, daly orosiánskému spisu rysy a tudíž i punc legendy. Všechna historická vyprávění té doby, která byla na ranních pobožnostech čtena, bylo možné nazývat legendami, životopisnými legendami, aniž by tento název měl pejorativní smysl, který se mu přikládá dnes, kvůli důvodům, které se objevily až později.“[4]
Základ celé tradice o původu sv. Orosie/Dobroslavy tvoří věty: „Eurosia igitur, ilustrissima clarissimi Regis Bohemiae filia“ (Eurosia tedy převznešená dcera přeslavného krále Čech) nebo „Inclita virgo et martir Eurosia serenissimi Bohemiae regis filia„ (Slavná panna a mučednice Eurosia, dcera nejjasnějšího krále Čech).[5] Tento základ pochází ze starých breviářových textů, které lze klást do 10. stol.
Mimo nejstarší, breviářové texty jsou ještě 4 prameny:
– legenda ve znění Jacském a Taragonském, které se poněkud liší;
– v Zápise v knize Statut a výsad města Jacy;
– ve Zprávě ctihodné sestry z řádu bosých trinitářek Marie Cristiny, která byla českého původu.
Legendy a další texty o původu svaté Orosie/Dobroslavy
1. Jacská legenda
Obraťme se nejprve k textu jacské legendy. Ta, čítávaná od 13. století a v 15. století vydaná tiskem (tarragonská verze až roku 1550), zní takto:
Slavná panna a mučednice Orosia, dcera přejasného krále Čech, cestujíc za účelem uzavření sňatku s králem Španělska, poslaná otcem svým s ctihodnou družinou, dospěla s ní do Aragonu. Uslyševši však o pronásledování křesťanů a o pustošení celého Španělska až po hory pyrenejské Saracény, skryla se v jeskyni jednoho kopce na území městečka Yebra. Ale ďábelskou lstí byl úkryt objeven a ona vznešená křesťanská rodina byla nevěřícími pobita, blažená Orosia byla však pro svou zvláštní krásu zachována. Když však se nechtěla zříci Krista, ani se provdat za krále Saracénů, dosáhla po utětí rukou a nohou setnutím hlavy koruny mučednické a byla Kristu, králi králů, trvale zasnoubena…
Její slavné tělo bylo tehdy (roku 714) pohřbeno na témže místě, kde pak Bůh učinil jejím jménem mnoho zázraků, leč při vzrůstající zuřivosti nevěřících tajila potměšilá a lstivá vychytralost starého nepřítele věřícím po dlouhou dobu ono místo, pozdějším však zjevením nebeským, jistému pastýři učiněným, bylo svaté tělo nalezeno (roku 1072) a s největší slávou přeneseno do posvátného chrámu v Jace a tam na čestném místě uloženo.
Při tom zjevení a slavném přenesení těla světice staly se další zázraky, mezi jinými, které milosrdenství Boží tehdy učinilo, stalo se, že dlouhým suchem vyprahlá půda okolí jacského byla napojena hojným deštěm. Tímto dobrodiním zotavení obyvatelé kraje měli toho roku bohatou úrodu a pak vždy, kdykoliv Orosii zbožně vzývali, milostivý Bůh vyhověl na její přímluvu jejich prosbám.
Než nejen proti vyprahlosti půdy nebo neúrodě a proti pustošivým bouřkám byli jí často chráněni, ale také mnozí slepci nabyli skrze ni zraku, jiní řeči a konečně četní lidé, postižení různými nezhojitelnými chorobami a mající duši na jazyku, získali své dřívější zdraví a dokonce byli také někteří vzkříšeni z mrtvých.
Vypráví se tak o jednom českém děvčátku, které se svým otcem připutovalo do Jacy, tam spadlo z okna a zabilo se. Na přímluvu sv. Orosie bylo pak vzkříšeno z mrtvých.
2. Legenda ve znění tarragonském
Přeblažená Orosia, ozdobená lilií panenství a prolitou růžovou krví, zasloužila si být ozdobena dvojí svatozáří jak pro neporušenost panenství, tak i pro vytrpěné bolestné mučednictví.
Orosia (Eurosia), co do významu slova dobrá růže sladkosti a vůně, růže čistoty a nevinnosti, růže statečnosti a trpělivosti: růže a sladkost mají svou příčinu v rozšíření její pověsti, trpělivost a statečnost ve vytrpění mučednictví. Také se jméno Orosia-Eurosia odvozuje od rosy a nasycování: dvojí rosou nasytila totiž potřebné, duchovně totiž a časně, duchovně léčením nemocí, časně pak vskutku napájením vyprahlé půdy deštěm.
Orosii, přeslavné dceři přejasného krále Českého, zdařilo se tedy, jak víme z důvěryhodné starobylé zprávy, dospět s předeslanou na její cestu ctihodnou družinou se zmíněnou rodinou do Aragonu. Uslyševši o pronásledování křesťanů a o pustošení Španělska Saracény až po hory Pyrenejské v důsledku zrady neblahého hraběte Juliána, ustoupila zpět a prchla do hor a tam se skryla i se svým lidem v jeskyni jednoho kopce na území městečka obecně zvaného Yebra. Ta jeskyně nebo skrýše byla ďábelskou lstí objevena a po převeliké tu a tam podniknuté bitce byla křesťanská rodina, když Saracéni svým množstvím nabyli převahy, v bitvě té zahubena a zničena.
Avšak blažená Orosia, Saracény zajata a pro svůj vznešený původ velmi důkladně vyslýchána, byla poznána a proto vyzvána, aby opustila víru křesťanskou a provdala se za jejich nevěřícího krále. Odepřela vyhovět jejich šalebným radám a byla proto i se zbylými členy její rodiny saracénskými sluhy zavražděna. … Ihned jí byly useknuty paže i nohy a tím byla sama i se všemi u ní přítomnými korunována mučednictvím a putovala k Pánu. Na tom místě učinil pak Bůh mnoho zázraků.
Leč lstivá a podvodná vychytralost starého nepřítele chtějíc ono místo udržet před věřícími v tajnosti, vydala je na pospas zapomenutí lidí, takže bylo po dlouhou dobu opuštěno. Nějakému pastýři bylo pak z nebe ukázáno a Božím milosrdenstvím zjeveno, aby tělo blažené Orosie uložené v nějaké schránce přenesl uctivě do nově osídleného města Jacy[6], aby tak svaté tělo bylo v tomto ctihodném katedrálním chrámě Kristově věřícími uctíváno.
3. Rozšířený text legendy od 16. stol.[7]
Teprve od 16. stol. se v širším znění legendy o sv. Orosii/ Dobroslavě jmenují její rodiče, její otec kníže Boribor či Bolibor (zřejmě Bořivoj), a matka Ludmila, bratr Cornelius, strýc Acisclo (Aciscleus) – biskup, a ženich, don Fortunio Garcia, syn Sancha Garcie, krále navarského.
4. Zpráva ctihodné sestry z řádu bosých trinitářek Marie Cristiny
Sestra Marie Cristina byla Češka, která donedávna žila ve Valencii. Autorovi (J. Svobodovi) poslala zprávu, podle níž jsou v jacské katedrále tři kaple: sv. Heleny s nápisem: „Tato Helena není matka Konstantinova, nýbrž sestra Orosie, pokřtěná před svým příchodem sem.“ Druhá kaple je zasvěcena sv. Korneliovi a je opatřena nápisem: „Není to Kornel z evangelia, nýbrž bratr Orosie.“ A konečně třetí kaple zasvěcená sv. Acisclovi s nápisem: „Biskup – mučedník, strýc sv. Orosie. Všichni čtyři přišli z Čech.“
Bohužel chybí údaj, ze které doby zmíněné nápisy pocházejí. Nemohou však v žádném případě být starší než katedrála.
5. Zápis v knize Statut a výsad města Jacy
Třetím pramenem k poznání příběhu sv. Orosie a jejího případného původu z našich zemí je zápis v městské knize Statuta a výsady města (Jaca) – Estatuta y privilegios de la ciudad (Jaca). Ten v překladu zní takto:
„Dne 20. února 1493 přišel do města Jaca navštívit tělo bl. Eurosie bratr Jan z Hory Olivetské v království Českém a řekl: Jméno otce bl. Eurosie bylo Jan Lodici, král Čech, Slavonie a Albánie, a jméno matky její Eulalie, jméno jejího bratra Carmioni Lodici, jméno její tety Maritiana Lodici, jméno města Laspici; a pokřtěni byli v přesvatém kostele, zasvěceném sv. Eusebiovi, a jejich těla odpočívají v přesvatém klášteře Benedikta, ke cti svatých Fabiána a Sebastiána, vzdáleném města Laspici devět mil.“
6. Španělé kontaktují Prahu ve věci původu svaté Orosie a reakce pražského prostředí
V 16. stol., když ve Španělsku a Čechách vládla společná habsburská dynastie, byly styky mezi oběma zeměmi intenzivní, došlo ze španělské strany k pokusům zjistit v Čechách informace o sv. Orosii a její rodině. V roce 1573 byl učiněn dotaz u pražského arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice, kde jsou v Čechách pochováni rodiče sv. Orosie. Arcibiskupova odpověď zněla, že o hrobě rodičů sv. Orosie mu není nic známo, ani se v žádné dějepisné knize jejich jména nenacházejí, ani nějaká zmínka.
Podkladem dotazu pravděpodobně byla zpráva bratra Jan z Olivetské hory z roku 1493. V tom případě negativní odpověď nepřekvapuje. Ale i přes negativní odpověď arcibiskupa byl do Martyrologia pražské arcidiecéze z roku 1578 vložen text o sv. Orosii/ Dobroslavě: Tato Eurosia, dcera krále českého a královna aragonská, byla zabita Saracény, pustošícími Španělsko, v jeskyni poté, co byla ubita její družina, když nechtěla zapřít Krista.[8] Důvod k zápisu sv. Orosie do Martyrologia pražské arcidiecéze z roku 1578 neznáme.
J. Svoboda uvažuje o jednáních mezi arcibiskupem a císařovnou Marií, která měla o věc zájem, zároveň ale píše, že v 16. stol. byla sv. Orosia Čechům známá, alespoň místně.[9] Bližší informace neuvádí.
Ve Španělsku zájem o objasnění původu a života sv. Orosie trval, 24. ledna 1757 byl napsán Jacskou kapitulou do Prahy dopis, ale není jisté, jestli byl odeslána a doručen. V roce 1862 napsal kardinál Schwarzenberg dopis biskupovi města Jaca se žádostí o objasnění osoby španělsko-české světice sv. Orosie. Kardinál obdržel obšírnou odpověď jak od jacského biskupa Petra Lukáše Asensia, tak od kapituly jacské. Časopis Blahověst zveřejnil v roce 1863 její stručný obsah a vyzval k tomu, aby se na české půdě pátralo a historické jádro legendy bylo odhaleno.[10]
[1] Eurosia je pravděpodobně přesnějším ekvivalentem jména Dobroslava.
[2] Jaca (vyslovuje se „Chaka“), město v Aragonii ve Španělsku. Hlavní památkou je románská katedrála Sv. Petra. Patronkou města je Sv. Orosia.
[3] LOPÉZ, J. F. A.: Legenda o sv Orosii. 1981, kapitola I, překladatel neuveden, dostupné na: https://www.moraviamagna.cz/texty/t_oros1.htm
[4] dtto
[5] SVOBODA, J.: Přes propasti věků. Vyšehrad, Praha 2004. ISBN:80-7021-721-9.
[6] Jaca byla r. 1064 králem Aragonu D. Sanciem Ramirezem ozdobena titulem města, dtto, s. 56.
[7] SVOBODA, J.: Přes propasti věků. Vyšehrad, Praha 2004. ISBN: 80-7021-721-9, s. 48 a násl.
[8] Dtto, s. 50
[9] Dtto, s. 50
[10] Dtto, s. 51-52
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
