Svatý Václav, jehož svátek si každoročně připomínáme i oslavou české státnosti, nám má co říct i dnes.
I u něj si můžeme klást tu vtíravou otázku, jak by viděl náš dnešní život?
Jedno můžeme s určitostí říct: svět se za těch více než tisíc let tak radikálně změnil, že bychom ho nepoznali: on dnes, a my tenkrát.
Co my víme o tehdejší době a Václavových činech? Nejčastěji se připomíná 120 volů saskému králi a hodnotí se to jako slabošství. Již se neuvádí, že tentýž saský král zase platil Maďarům, aby dali pokoj. Byl to tedy zřejmě běžný dobový kolorit a alternativa nikdy nekončících půtek.
Obecně lze říct, že sv. Václav byl na tehdejší dobu muž míru a pokoje. Proto se k němu obracíme v písni s prosbou „Nedej zahynouti nám, ni budoucím”. Většinou to chápeme jako prosbu o ochranu před vnějším nebezpečím.
Napadá mě ovšem, že by tato prosba měla směřovat dnes i k ochraně před nebezpečím vnitřním. Svatý Václav a lidé jeho doby by asi nevěřícně hleděli na některé projevy dnešní společnosti. A předem říkám, že dnes už nejde o projevy okrajové, ale zato intenzivně šířené a nepochopitelně propagované. Patrně s cílem, aby se tyto staly normou.
Propaguje se stejnost, nikoliv rovnoprávnost pohlaví, popírá se odlišná role mužů a žen, nechce se tolerance, ale nadřazenost desítek sexuálních orientací, a vše se spojuje do vytvářející se ideologie, která relativizuje tradiční rodinu s otcem, matkou a dětmi. A navíc se tato národ zabíjející propaganda má učit na školách.
Komu ještě Pán Bůh zachoval zdravý rozum, by měl zbystřit pozornost a předvést osobním příkladem, že jedině zdravé a přirozené vztahy nás zachovají v pořádku.
Ve své době sv. Václav jistě ani nepomyslel na ohrožení, která vnímáme dnes. Tenkrát byl sice svět tvrdý a jistě často i krutý, ale ve své podstatě normální, a proto perspektivní. Čelil ohrožením vnějším, nikoliv ohrožení podstaty člověka. My jsme na tom dnes jinak, čelíme novému ohrožení. Vymíráme a nazýváme to výzvou, které se dá zabránit větším počtem vysokoškoláků ve společnosti! Neuvěřitelné. Že by si někdo z vás myslel, že tyto zvrácené myšlenky šíří instalatéři či jiní řemeslníci? Ne, pálí nás dobré bydlo a necítíme nebezpečí skutečného ohrožení národa.
V tomto smyslu si můžeme neustále a aktuálně připomínat modlitbu „Nedej zahynouti nám, ni budoucím”. Abychom se nezničili sami.
Jiří Čunek, člen Senátu Parlamentu České republiky