V pátek 6. března 2026 pan arcibiskup Jan Graubner přijal členy vedení Všebaráčnické obce a další představitele českého baráčnictva. Srdečně se s panem arcibiskupem pozdravili rychtář veleobce soused Jaroslav Proček, syndička veleobce tetička Jaroslava Trojanová a rychtářka III. baráčnické župy tetička Jaroslava Štěpánková. Setkání proběhlo vpravdě sousedsky – Arcibiskupský palác se nachází nedaleko malostranské Všebaráčnické rychty, ústředí českého baráčnictva. V přátelském rozhovoru si pan arcibiskup a baráčníci vyměnili mnohé cenné zkušenosti. Společným tématem byla práce s lidmi a pro lidi. Pan arcibiskup se s baráčníky shodnul v tom, že je zvlášť náročné zaujmout mladé lidi, předat jim duchovní poselství a zároveň pro ně vytvořit prostředí, ve kterém se budou cítit doma.
Baráčníci ctí křesťanské a národní tradice. Každoročně se účastní Svatojánské pouti a slavností Navalis v Praze, kde se dobří Češi a vlastenci shromažďují ke cti svatého Jana Nepomuckého, hlavního patrona Čech. Úcta k tomuto světci je zároveň nejvroucnějším vlasteneckým citem opravdových Čechů. Baráčníci stejně silně vnímají svatováclavskou a mariánskou Starou Boleslav a naše další poutní místa. Baráčnická spolková hymna končí krásným veršem: Nuž spojme se v železný kruh – při dobrých srdcích stojí Bůh.
České baráčnictvo existuje přes 150 let. Vlastenecko-dobročinná obec baráčníků je starobylý český spolek pečující o národní tradice, zejména o národní kroje, písně a zvyky. V rámci dobročinnosti baráčníci v minulosti pomáhali např. obětem povodní. Vedle národních krojů nosí spolkové svérázy, stejnokroje s výšivkami s lidovými motivy v národních barvách. Na znamení sousedské pospolitosti se členové oslovují tetičko a sousede.
V historii prokázali neobyčejnou odolnost. Spolek totiž fungoval během německé okupace i komunistické totality. To se nepoštěstilo sokolům, orlům ani skautům. Baráčníci vystupovali vždy důsledně nepoliticky, což je možná také uchránilo před osudem výše zmiňovaných spolků. Baráčnické obce byly v jednotlivých městech a vesnicích zakládány a vedeny jako přirozené společenství sousedů a rodin. Spolek vybočoval ze socialistické uniformity. Tím budil nedůvěru komunistického režimu. Zároveň se však spolek obecně ve společnosti těšil úctě a jeho členy byly i mnohé veřejně činné osobnosti.
I v současnosti baráčníci udržují sousedskou pospolitost, konají taneční zábavy, pořádají zájezdy, přednášky. Jako byli unikátní za kolektivistického, všepohlcujícího komunismu, vyznačují se originalitou i v naší individualistické, digitalizované přítomnosti. Spolek se v rámci možností prezentuje na internetu a v médiích, přednostně se však soustředí na práci s lidmi. Rozvíjí bezprostřední mezilidské sousedské vztahy a nabízí kultivovaný společenský život.
Baráčnická hymna Baráčník být
Baráčník být – to má je slast,
milovat vždy svou drahou vlast.
Já rád vždy dám, co mého jest,
bych zachoval svých předků čest.
Ty Čechy mé, vlast předrahá,
jest baráčníků otčina.
Ty Čechy mé, vlast předrahá,
jest baráčníků otčina.
Úkol náš jest čestným vždy být,
vždy darovat, kde nutno jest.
By rád vždy Čech tu v Čechách žil,
by blahobyt vždy u nás byl.
Ty Čechy mé, vlast předrahá,
jest baráčníků otčina.
Nuž spojme se v železný kruh,
při dobrých srdcích stojí Bůh.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
